Festivalová dramaturgie je vždy svým způsobem alchymie, říká dramaturg Beehovenova festivalu Roman Dietz

Začnu tradiční otázkou, tedy jaká byla cesta Romana Dietze k hudbě, až do čela předního a jediného profesionálního symfonického orchestru v Ústeckém kraji, respektive v severozápadních Čechách.
Na housle jsem začal hrát ve svých šesti letech v tehdejší LŠU v Novém Boru. Přestože pocházím ze sklářské rodiny, rozhodl jsem se záhy věnovat hudbě a v roce 1979 jsem začal studovat na Konzervatoři v Teplicích u Dagmar Zárubové, pozdější profesorky na Pražské konzervatoři. Po ročním působení v Karlovarském symfonickém orchestru jsem v srpnu 1988 nastoupil na místo zástupce koncertního mistra do Severočeské filharmonie Teplice a v roce 2000 jsem byl jmenován jejím ředitelem. S malou přestávkou tak v Teplicích působím již bezmála půl století, z toho 37 let v teplické filharmonii a 25 let jako ředitel. V současné době jsem tak služebně nejstarším ředitelem orchestru v České republice.

Hře na housle se aktivně věnuji dodnes, i když jen částečně, protože mi pracovní povinnosti nedávají příliš mnoho času. Kromě vedení filharmonie jsem vykonával 15 let i funkci předsedy Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů, byl jsem prezidentem České hudební rady, členem prezidia Unie zaměstnavatelských svazů, členem výboru Asociace hudebních festivalů, pedagogicky jsem působil na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem i na Konzervatoři v Teplicích a měl i další funkce. S přibývajícím věkem si dnes již těžko dovedu představit, jak jsem mohl v minulosti stíhat všechny tyto aktivity. Po zdravotních potížích jsem většinu těchto aktivit utlumil a nyní se mohu naplno věnovat jen řízení filharmonie a Hudebního festivalu L. van Beethovena. 

Co pro vás jako profesionálního hudebníka znamená jméno Ludwiga van Beethovena.
Beethoven mi byl vždy blízký. Často jsem se ztotožňoval s jeho náladami a snažil se pochopit rozpoložení, které jej inspirovalo k napsání jeho symfonií, klavírních koncertů, houslového koncertu, komorních skladeb, ale i velkých vokálních kompozic. Ještě jako aktivní člen filharmonie jsem velmi prožíval interpretaci všech jeho děl, nebylo výjimkou, že jsem zcela propadl atmosféře koncertu a odcházel z něj s podobnými pocity, které Beethoven zřejmě prožíval při jejich komponování. Beethovenovy skladby mohou zanechat v posluchačích buď optimismus a nadšení, nebo dokážou vzbudit pocity zcela opačné. Nikdy však nenechají posluchače bez jakéhokoliv prožitku. V tom je obrovská síla Beethovenovy tvorby, nelze ji poslouchat jako kulisu k jiným činnostem. Pokud jsou návštěvníci koncertů předem seznámeni s okolnostmi, za jakých Beethoven danou skladbu komponoval, mohou se zcela ztotožnit s jeho náladou, postojem i s jeho nejintimnějšími pocity.

Které festivalové ročníky považujete za zvlášť zajímavě a důležité, ostatně vzhledem ke vstupnímu roku 1964 nám zde jeden ročník chybí.
Nám chybí vlastně ročníky dva. V roce 1973 se festival nekonal, stejně jako v roce 2020 se nekonal z důvodu pandemie. Proto jsme slavili v loňském roce 60 let založení festivalu a letos slavíme 60. festivalový ročník.

Těžko jmenovat některé ročníky jako výjimečné a důležité. Postupem doby se podoba festivalu měnila, nejprve se konal na jaře, poté se přesunul na podzimní měsíce, nyní se koná na přelomu května a června. Do roku 2003 obsahoval festival zpravidla 5 koncertů, z toho dva nebo tři komorní, některé ročníky však měly dokonce jen tři koncerty. V rámci festivalu se ovšem konaly výstavy, sympózia a různé další doprovodné akce. V době normalizace, počátkem sedmdesátých let, bylo jméno Ludwiga van Beethovena z názvu festivalu zcela vypuštěno a některé ročníky vůbec neobsahovaly Beethovenovy skladby. Je otázkou, zda se cyklus tří koncertů dal ještě nazývat festivalem. Zlomovým rokem je zcela jistě rok 2004, kdy se festival rozšířil na 20 koncertů v deseti městech Ústeckého kraje. Tímto rokem se festival zařadil mezi plnohodnotné festivaly v České republice a stal se největším a nejstarším hudebním festivalem klasické hudby na severu Čech.

Před několika dny skončil 60. ročník Beethovenova festivalu. Probíhal od 22. května do 19. června 2025 a zahrnoval 22 koncertů pořádaných v Teplicích, ale také v dalších lokalitách Ústeckého kraje. S jakými pocity se ohlížíte za jeho průběhem? 
Letošní festivalový ročník byl rekordní nejen počtem koncertů, ale dle mého názoru i počtem návštěvníků. Je samozřejmé, že ne všechny koncerty byly zcela zaplněné, ale bezmála polovina z nich byla úplně vyprodaná.

U některých koncertů se velká návštěvnost dala očekávat, překvapil nás ale velký zájem u některých, kde bychom to předem neočekávali, ale naopak u některých byl zájem menší, přestože jsme byli přesvědčeni o naprosté výjimečnosti dramaturgie. V zásadě jsme však byli velmi spokojeni s celkovou návštěvností, i když ještě nemáme zcela uzavřené statistiky. Je třeba si uvědomit, že náš průmyslový Sever je specifický co do složení obyvatelstva, ale i přesto se nám podařilo vybudovat velmi silnou návštěvnickou základnu.

Často si kladu otázku, zda 22 koncertů ve 29 dnech není příliš mnoho koncentrované kultury pro náš region, ale jsou posluchači, kteří navštěvují všechny koncerty, nebo jejich naprostou většinu, chápou celý festival jako „svátek hudby“ a užívají si celý měsíc Beethovenovy hudby společně s námi. Ostatně problematika návštěvnosti všech koncertů by si zasloužila samostatný sociologický průzkum. Co posluchače vede k účasti či neúčasti na konkrétním koncertu, jaké jsou největší motivace, jak velkou roli hraje výběr prostředí, dne v týdnu, dramaturgie či zda ovlivňuje návštěvnost i počasí, nebo nálada ve společnosti.

Jako příklad mohu uvést, že Severočeská filharmonie Teplice má bezmála 500 abonentů, což při kapacitě našeho koncertního sálu 540 míst je prakticky každý abonentní koncert během naší koncertní sezony od října do května vždy zcela vyprodán. Na padesátitisícové město Teplice se jedná o velmi příznivou návštěvnost. Statisticky bychom mohli vše přepočítat, že šestkrát větší města, jakými jsou například Ostrava či Brno, by měla mít návštěvnost 3 000 posluchačů. I přes takto velkou abonentní základnu našich koncertů během koncertní sezony je složení festivalového publika zcela odlišné. Na festivalové koncerty chodí většinou návštěvníci z větší vzdálenosti a klienti lázní. Naši abonenti tvoří zhruba jen třetinu publika. I proto mám radost, že jsme dokázali vyprodat řadu našich festivalových koncertů. 

Jaká jsou kritéria výběru jednotlivých koncertních míst v regionu?
Orientujeme se na již osvědčená koncertní místa, která nám poskytují vyhovující zázemí pro umělce i posluchače a jsou zároveň velmi dobře navštěvovaná. Zároveň mají některá i vztah k Beethovenovi, neboť tento velikán nenavštívil jen teplické lázně, ale často cestoval i po okolí. Řada z těchto míst má svou neopakovatelnou atmosféru, příkladně zámky Jezeří, Děčín, Velké Březno, Klášterec nad Ohří, Jimlín nebo klášter v Oseku. Důstojné koncertní prostory jsou i v chrámech v Litoměřicích, Chomutově či Mostě. Důležitou roli hrají i osobní vztahy, neboť ve všech těchto místech nám jejich správci vycházejí maximálně vstříc. 

Festivalová dramaturgie nabídla zcela logicky koncerty rozdílných typů od symfonických až po sólové recitály. Nově jste zařadil řadu koncertů pořádaných ve spolupráci se žáky základních uměleckých škol Ústeckého kraje či s Konzervatoří v Teplicích. Nesporně jste takto předem obdržel specifickou programovou nabídku.
Festivalová dramaturgie musí být pestrá, aby si každý návštěvník mohl vybrat ten „svůj“ koncert. Zároveň však musí splňovat umělecká kritéria na nejvyšší možné úrovni, samozřejmě úměrně k našim finančním možnostem. Již jsem se několikrát sám přesvědčil, že nejvyšší honoráře neznamenají automaticky nejvyšší uměleckou úroveň. Kolikrát nás překvapil výkon umělců z řad mladé nastupující generace, které proto dáváme maximální možný prostor k jejich uplatnění. Spolupráce s Konzervatoří Teplice, nebo koncerty Mládí s filharmoniky v rámci projektu ZUŠ open mají v našem festivalu již tradiční místo. Právě tyto koncerty patří k těm nejvíce navštěvovaným i z důvodu jejich neopakovatelné vřelé atmosféry a setkávají se s velkou odezvou všech návštěvníků.

Můžete, prosím, prozradit konkrétní program letošního zahajovacího a závěrečného festivalového koncertu? 
Oba koncerty byly velmi úspěšné. Při zahájení festivalu zaznělo strhující biblické drama J. Masseneta Máří Magdalena v podání kvarteta špičkových sólistů (Jana Sibera, Václava Krejčí Housková, Tomáš Černý, Gustáv Beláček), Českého filharmonického sboru Brno a Severočeské filharmonie Teplice se šéfdirigentem Petrem Vronským. Závěrečný koncert s názvem O sole mio, programově sestavený ze slavných operních melodií, patřil tenoristovi Danielu Matouškovi, opět Severočeské filharmonii a dirigentu Charlesu Olivieri-Munroovi.

Oslovil jste též řadu zahraničních umělců.
Festivalová dramaturgie je vždy svým způsobem alchymie. Vybrat umělce a domluvit vhodný program koncertu tak, aby vyhovoval danému místu koncertu a oslovil přitom široké publikum není lehkým úkolem. Slovo festival znamená svátek, v našem případě hudební festival označuje oslavu hudby. Snažím se proto, aby dramaturgie celého festivalu obsahovala nejen naše české umělce, ale aby se ho účastnili i umělci ze zahraničí. Mohli jsme tak v minulých letech přivítat renomované umělce, festivalovými hosty byli například Shlomo Mintz, Miša Maiskis, Sharon Kam, Carlos Piñana, Ramón Vargas a řada dalších osobností světového jména.

Alfou a omegou takto rozsáhlé hudební akce je vždy financování. Z vaší programové brožury je zřejmé, že se vám podařilo získat četnou řadu donátorů.
Financování festivalu je vždy velmi náročné. Vzhledem k tomu, že pořadatelem festivalu je Severočeská filharmonie Teplice, můžeme využít administrativu i lidský potenciál z našich zdrojů, což velmi přispívá k úspoře finančních prostředků. Největšími náklady tak zůstávají honoráře umělců a tisk propagačních materiálů. Zhruba třetinu nákladů festivalu pokrývá náš zřizovatel, Statutární město Teplice, dalšími donátory jsou Ústecký kraj, Ministerstvo kultury a Státní fond kultury. Mám radost, že se na financování částečně podílejí i města, kde se festivalové koncerty konají, snad s výjimkou města Mostu, kde se nám dlouhodobě nedaří získat ani symbolickou dotační podporu, přestože například letos vystoupily na společném koncertě v architektonicky krásném přesunutém kostele Nanebevzetí Panny Marie Philharmonischer Chor Dresden a Oslo Filharmoniske Kor, tedy více než 150 sboristů. Koncert byl navíc vyprodán a živě jej přenášel Český rozhlas Vltava. Jakou větší propagaci by v roce 50. výročí přesunutí tohoto kostela mohlo město Most očekávat. 

Můžete prozradit již nějaké plány pro příští festivalový ročník, nebo si ponecháváte okamžik překvapení.
V současné době mám již zpracovánu základní dramaturgii festivalu 2026, zbývá dokončit několik komorních koncertů a obsadit poslední festivalová místa. Jméno hlavního hosta festivalu příštího ročníku je již známé, ale vím ho zatím jen já, nerad bych jej zveřejňoval předem, neboť není ještě podepsaná smlouva. Již nyní ale mohu prozradit, že se jedná o umělce světového jména, kterého doprovodí Severočeská filharmonie Teplice se svým šéfdirigentem Petrem Vronským a posluchači budou jistě překvapeni, že se jej podařilo získat na závěrečný festivalový koncert 25. června 2026 v Teplicích.

Severočeská filharmonie vstupuje s podzimními měsíci též do nové koncertní sezóny. Nesporně i zde připravujete pro teplické a celkově regionální publikum řadu novinek.
Naše koncertní sezona je rozdělena na několik období. Od října do května probíhají abonentní koncerty, květen a červen patří festivalu a v červenci a srpnu následují letní odpolední i večerní koncerty. Na začátku října tradičně zahajujeme naší abonentní sezónu, která obsahuje 17 symfonických koncertů, 7 komorních koncertů, 3 koncerty pro rodiče s dětmi a 3 koncerty věnované mladým umělcům. Celkem tak naše abonenty čeká 30 koncertů rozdělených do šesti abonentních řad. Severočeská filharmonie Teplice během roku pořádá více než 110 koncertů a všechny jsou uvedeny na našich webových stránkách www.severoceskafilharmonie.cz. Osobně mám radost, že se neustále zvyšuje počet našich abonentů. Tato skutečnost je pro nás příjemná, ale též velmi zavazující.

Vážený pane řediteli, děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů ve všech oblastech vašich hudebních aktivit.