Místní jsou mu za to vděční, a tak leckde v okolí najdete nejen vyobrazení a sochy autora samotného, ale dokonce i základního tanečního prvku z jeho videoklipu, kterým je vířivý pohyb překřížených zápěstí. I ty mají v Gangnamu svojí vlastní obří sochu. Zatímco sever Soulu patří historii, palácům, zahradám, tradičním suvenýrům a turistům, jih patří obchodu, konzumu, penězům, popkultuře, zde konkrétně K-popu. V okolí hlavní zastávky Gangnam station najdete spoustu malých a vyhlášených hospůdek, bister, pouličních stánků i luxusních restaurací. Jednou z nich je i plzeňská hospoda Na zdraví s točeným pivem, a dokonce se smaženým sýrem a hranolky.
Vítá nás premiér Fiala
Naproti našemu hotelu stojí mrakodrapy tzv. Word Trade Centra, chrámu obchodu a konzumu, jehož srdce ovšem tvoří obrovská všem otevřená veřejná knihovna. Přímo naproti oknům hotelu září také obří plochá obrazovka, která je údajně největší na světě, kolegyně to prý zaslechla v pořadu Toulavá kamera. Nejsem si jistý, že je to pravda, ale obrovská opravdu je. Když jsme přijeli, tak na ní zrovna byl náš prezident Pavel a premiér Fiala. No, kvůli našemu příjezdu ne, byly to záběry z nedávné státnické návštěvy, která tu prý měla obrovskou sledovanost a dopad. A tak jsem seděl nevyspaný na posteli, měl jetlag a od jednoho okraje okna až po druhý se na mně culil obří český premiér, Brňan, Petr Fiala.
Lotte Concert Hall
Nedaleko čtvrti Gangnam se tyčí Lotte Tower, v jejímž koncertním sále dnes večer hrajeme. Lotte World Tower je obrovitánský vysokánský mrakodrap u jehož paty leží mamutí obchodní centrum, které v sobě skrývá „malý“ koncertní sál pro 2 400 posluchačů – a právě teď i jeden symfonický orchestr dovezený z Brna. Ten mrakodrap vypadá jako tlustá jehla a je vidět odevšad. Když ho v roce 2016 dostavěli, byl čtvrtý nejvyšší na světě, bramborový. Když ho o rok později otevírali, už jste se ani nikde nedočetli kolikátý je. Mrakodrapy se musí stavět rychle. Sál je krásný a má krásnou akustiku. Alespoň podle posluchačů, hudebníci se v něm zas tak dobře neslyší (tedy ne ti naši). Pořád ale lépe než na zkouškách v Besedním domě, tam se pro změnu slyší až moc.
Náš orchestr je právě na pódiu, tyto řádky píši v zákulisí v první půli koncertu. Jaký je? O tom zase příště.
