Filharmonie Brno oděla Händelova Mesiáše do svůdného mozartovského hávu

I když Mesiáš byl původně komponován jen pro nevelký ansámbl, anglická sborová tradice si vynutila mnohá provedení se stovkami účinkujících. Mimo Anglii však Händelovo dílo po roce 1750 upadlo takřka v zapomnění, známo zůstalo jen úzkému okruhu znalců. Mezi ně patřil Gottfried van Swieten, osobní lékař císařovny Marie Terezie. Ve Vídni spolupořádal koncerty a bylo mu zřejmé, že úspěch Mesiáše a přijetí jeho hodnot vídeňským publikem s úplně jiným vkusem závisí na kvalitní adaptaci, tedy přizpůsobení „starého“ díla „novým“ uměleckým konvencím. Oslovil proto Wolfganga Amadea Mozarta, jehož hvězda právě strmě stoupala, aby monumentální oratorium upravil. Vídeňská premiéra Mesiáše v Mozartově instrumentaci se konala 6. března 1789 v paláci hraběte Esterházyho za Mozartova dirigování. Byla úspěšná, i když účinkujících prý bylo jak do mariáše…

Přijmout barokního Mesiáše v mozartovském klasicistním přepracování není úplně lehké. Je třeba zapomenout na zažitou barokní interpretaci, na jakou jsme dnes již uvyklí. Händel v Mozartově úpravě stále zůstává nádhernou hudbou, v níž není slabých témat. Jinak je však odlišné skoro všechno, krom krátkých recitativů. Vokální party jsou v německém jazyce v překladu Gottlieba Klopstocka a Christiana Ebelinga, jehož použil již Carl Phillip Emanuel Bach pro svá provedení Mesiáše v Hamburku v letech 1775–1778. Některé sborové partie přenechal Mozart čtveřici sborových sólistů.

Instrumentace je kapitolou samou o sobě. Především je ve všech orchestrálních hlasech klasicky přeměněna dynamika a frázování. Mozart zachoval původní čtyřhlasý smyčcový aparát, tj. housle (nedělené na prim a sekund), violy, violoncella a violone – kontrabasy. Smyčce Filharmonie Brno docilovaly krásně plastického měkkého zvuku, vyvarovaly se romantizujících expresívních vlivů a předvedly naopak pár naprosto kouzelných pianissim, kdy všechno znělo tak zastřeně a tichounce, že bylo třeba napínat uši.

Z dechových nástrojů Händel původně exponoval trubky, hoboje a fagot. Mozart využil dalších nástrojů, přičemž neváhal dokomponovat další hlasy i plné akordické souzvuky. Trubky naproti tomu vědomě omezil na minimum, protože doba barokní clariny, nástroje vyjadřujícího božskou všemohoucnost, už byla zapomenutou minulostí. Část jejich partů svěřil lesním rohům. Také hoboje, kopírující v původním znění horní sborové hlasy, si příliš neužily. Zato Mozart obsadil dva klarinety – oba brněnští hráči využili příležitosti předvést několik kouzelně poetických míst, jako vystřižených z mozartovské serenády. Bylo také vidět a slyšet, jak oba fagotisté s upřímnou radostí opouštějí přísnou linii bassa continua a chutě se připojují k sólům a dialogům ostatních dřev. Jemná flétna s pikolou dobarvovaly dechovou harmonii v doprovodných pěveckých číslech. Mnohokrát jsem měl pocit, že se nacházím ve světě Mozartovy Mše c moll KV 427, nebo nějaké pozdní Amadeovy symfonie.

Zvláštní atmosféru dotvářely rovněž trombóny, původně Händelem využité sporadicky, avšak v Mozartově aranžmá více přebírající podporu sborových hlasů způsobem podobným Requiem KV 626. Jejich hlasy, vzájemně komplikovaně vedené a technicky exponované, přitom mají „jen“ dobarvovat. Trio trombonistů – Jaroslav Zouhar, Zdeněk Němec a Pavel Šuráň – se tohoto úkolu zhostilo skutečně na výbornou.

Mozart také místo varhan, o kterých věděl, že je nebude mít k dispozici, využil v recitativech cembalo. Nástroj stál při brněnském provedení uprostřed podia a recitativy na ně hrál vestoje dirigent Dennis Russell Davies ve spolupráci s koncertním mistrem violoncell.

Kvarteto pěveckých sólistů není v Händelově oratoriu nijak definováno (např. jmény postav) a jednotliví sólisté jsou exponováni vzhledem k rozsahu skladby poměrně střídmě. Jediný krátký duet zazní těsně před závěrem (č. 50 „O Tod, wo ist dein Pfeil?“), jinak jde výhradně o sólové árie. Sopranistka Jana Sibera disponuje barevně sytým, třpytivým hlasem, kterým okouzlila zvláště ve druhém díle skladby. Významnější úlohu měla mezzosopranistka Václava Krejčí Housková: zaujala procítěnýmprojevem a bylo zjevné, že se dobře cítí ve vyšších hlasových polohách. Když její part obsahoval i hluboké úseky, její hlas trochu zanikal.

Tenorista Christoph Prégardien zaujal výrazově plasticky modulovaným, komorním projevem a precizní německou výslovností. Basista Lukáš Bařák se zaskvěl zvláště v árii č. 40 („Warum entbrennem die Heiden“) plným zvučným hlasem, zvládajícím koloratury i potřebný dramatický výraz. Mozart v prvním díle Mesiáše přidělil část sborových partií dalšímu kvartetu sólistů z řad sborových pěvců, jež zpívá komplikovaná a exponovaná fugata. Těmto sborovým zpěvákům, členům Slovenského filharmonického sboru Aleně Táborské, Dominice Krčištové, Istvánovi Hajdu a Andreji-Markovi Kaňovi, musím vyslovit zvláštní obdiv a uznání – byli skvěle secvičení, výborně se vypořádali s handicapem přílišné vzdálenosti od publika, zpívali sebejistě a s intonační precizností.

Dominantní úloha provedení zůstávala na Slovenském filharmonickém sboru, výborně připraveném sbormistrem Janem Rozehnalem. Sbor plně osvědčil své kvality zvláště v polyfonních úsecích (např. č. 28 „Wie Schafe geh´n“). Akustika Janáčkova divadla bohužel neumožňuje dobře rozumět textu, byť je sbor sebelepší. I když je umístěn v akustické mušli, díky stupňovitému pódiu stojí zadní řady již tak vysoko, že zvuk částečně uniká vzhůru do zákulisí. Je proto asi nelze zcela objektivně hodnotit za těchto podmínek německou výslovnost. Budeme ji moci plně posoudit až v novém koncertním sále, který se již začíná budovat (rachot stavebních strojů a sbíječek na staveništi je nyní pro hudbymilovné Brňany rajskou hudbou). Po stránce dynamické předvedl Slovenský filharmonický sbor v Brně nádherná piana, ale ve vrcholech bych si přece jen představoval větší razanci a „varhanní“ bohatost (zvláště v ženských hlasech). Myslím, že pověstná provedení Mesiáše v londýnském Crystal Palace s několika stovkami účinkujících zpěváků a burácejícími sbory jistě také měla něco do sebe…

Šéfdirigent Filharmonie Brno Dennis Russell Davies vedl celý olbřímí aparát s nadhledem, lehkostí a příkladnou pozorností. V tak gigantickém díle se v oblasti souhry nemohlo úplně vše zdařit na sto procent, pár diferencí jsem zaznamenal, ale šlo jen o pouhé drobnosti. Mesiáš v mozartovském hávu byl proveden radostně, kompaktně (s minimálními pauzami mezi čísly) a muzikantsky velmi přesvědčivě. Právem sklidil mohutné ovace vestoje.

A na závěr jen jedna malá poznámka: velice bych se přimlouval za pohodlnější židle pro čtveřici sólistů sedících úplně vpředu. Jedna dosti ležérně přehozená nožka přes nožku v kombinaci s vysokým rozparkem dámských šatů byla pro mnohého muže v publiku poněkud nebezpečně přitažlivá a rozptylovala v duchovním rozjímání…

Mesiáš
12. prosince 2024, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno

Program:
Georg Friedrich Händel, arr. Wolfgang Amadeus Mozart: Mesiáš, oratorium pro sóla, smíšený sbor a orchestr HWV 56, KV 572

Účinkující:
Jana Sibera – soprán
Václava Krejčí Housková – mezzosoprán
Christoph Prégardien – tenor
Lukáš Bařák – bas

Slovenský filharmonický sbor
Sólisté sboru:
Alena Táborská – soprán
Dominika Krčištová – alt
István Hajdu – tenor
Andrej-Marek Kaňa – bas
Jan Rozehnal – sbormistr

Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent