Filharmonie Brno otevřela sezonu Mahlerem – Davies ukázal, že monumentalita nemusí být přepjatá

Mahlerova Třetí bývá často označována jako kolosální, monumentální, gigantická. Nerad používám tato slova, která často vyznívají jako nafouknuté bubliny; je snad Třetí symfonie monumentálnější, kolosálnější než První, Druhá, Pátá, Šestá, Sedmá či Osmá symfonie stejného skladatele? Zařekl jsem se, že se těmto přídomkům ve své charakteristice budu vyhýbat, jak jen to půjde; raději budu hledat lidštější rozměr Mahlerova díla. K tomuto cíli, nemýlím-li se, také plně směřovalo pojetí šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.

Každého posluchače jistě překvapila při poslechu více než půlhodinové první věty její časová nevyváženost s větami ostatními. Mahler zpočátku zjevně tápal a teprve hledal další cestu své nové symfonie. Celá stominutová skladba neřeší nic menšího nežli stvoření všehomíra, přírody, tvorstva a člověka a hledání cesty k Bohu. Ono ale celé to boží tvoření jako by bylo u Mahlera nějak vojensky organizováno a shůry nebeským štábem řízeno. V první části převládá totiž pochodová hudba, která výmluvně odráží zvuky vojenských kapel ze cvičiště jihlavských kasáren, jež Mahler v dětství slýchával. Z poměrně chaotické, temně zasmušilé věty, přeplněné fanfárovými rozklady zvětšených kvintakordů, se hudba jen velmi pomalu propracovává k radostnější a slavnostnější náladě.

Filharmonie od prvních taktů hrála s plným nasazením. Z rozlehlé první věty mě nejvíce upoutala krásná sóla prvního trombónu Jaroslava Zouhara. Objevovala se ve ztišených vedlejších tematických úsecích, znělá a dynamicky skvěle vystavěná, tónově citlivě propracovaná a výrazově ušlechtile procítěná. Dařilo se rovněž skupině horen a trubek. Sóla prvního trumpetisty Davida Polláka vyznívala zvláště měkce a graciézně. Z plasticky hrajících smyčců se vynořovala znělá sóla koncertní mistryně Marie Petříkové.

Druhá věta, předepsaná skladatelem v tempu menuetu, působila v porovnání s úvodní plochou jako pouhá nepodstatná drobnost. Dirigent ji pojal jako idylický, zemitý vídeňský ländler, v jehož střední části se střídaly zářivé harmonie dechů a bravurními běhy smyčců, bezchybně na sebe navazujícími. V následující třetí větě převládaly pastorální, lidově zabarvené laškovné motivy ve dřevech, i když ani tato idyla místy nepostrádala pochodového ducha, dokonce přítomného i ve smyčcovém triolovém fugatu. Naprosto jedinečným zážitkem, pro mě snad nejsilnějším z celého večera, byla nádherná, étericky vzdušná sóla poštovní trubky za scénou v podání Ondřeje Jurčeky. Měkkost jejího zvuku, ušlechtilost a oduševnělost výrazu, i jeho výstavba dlouhých frází mě prostě nadchly.

Ve čtvrté větě k orchestru přibyl sólový mezzosoprán, aby přednesl Mahlerem zhudebněné texty Friedricha Nietzscheho z knihy Tak pravil Zarathustra. Jsou to pouhá dvě šestiverší, které sólistka Kateřina Hebelková zazpívala sytým hlasem velmi příjemné barvy, s vysokou dávkou komorní citlivosti a skvělou německou výslovností (vždy čekám na to pověstné dlouhé š v úvodním verši „O Mensch!“, v jehož délce se zejména německé pěvkyně přímo předhánějí).

Tato čtvrtá část následovala po hodině předchozí exponované orchestrální hry; je velmi subtilní, v Mahlerem předepsané ppp dynamice a v protikladu k dosavadní hudbě náhle dosti komorní. Lesní rohy, kterým se dosud opravdu dařilo, se zde nevyhnuly jisté krizi, jež se projevila nezdařenými nástupy a intonačním nesouladem. Bohužel právě zde, v tichu, to bylo hodně slyšet; naštěstí hráči brzy opět nalezli ztracenou jistotu.

Pátá věta, prosté, nebesky radostné, andělské aleluja, poskytla příležitost oběma nastoupivším sborům: ženské části Českého filharmonického sboru a dívkám z Kantilény. Mahlerem předepsaný Knabenchor se nekonal, neboť kluků před mutací je totální nedostatek a jejich přítomnost reprezentovali jen dva mladí sboristé. Obě tělesa předvedla své kvality zásluhou svých sbormistrů Petra Fialy a Michala Jančíka. Texty tentokrát pocházely z básnické sbírky Clemense Brentana a Achima von Arnima Chlapcův kouzelný roh, jež se stala Mahlerovou celoživotní inspirací.

Závěrečná věta Třetí symfonie patří nesporně k nejkrásnějším pomalým větám celé hudební historie. Má symbolizovat lásku k Bohu či obecně k jakési vyšší formě existence, naplněna blažeností, katarzí, vykoupením, smířením, nebeským či vesmírným klidem. Interpretace této věty často svádí, dokonce i nejproslulejší dirigenty, k přílišné meditativní rozvláčnosti. Dennis Russell Davies byl však absolutně prost těchto tendencí a pojal celou rozměrnou plochu v pomalém, hluboce prožitém, stále však kupředu plynoucím tempu. Skvěle se mu dařilo udržet tah této vroucné hudby. Žádná afektovaná gesta, žádné přehnané emoce, přesto silný a pravdivý niterný prožitek. Smyčcové skupiny se mnohokrát zaskvěly v klenutých melodických obloucích, violoncella zpívala, flétna, hoboj a klarinet předvedly dlouhé fráze v barevně a intonačně absolutně jednotném cítění. Zasvítila opět také barevně skvěle sehraná trombónová a trompetová sekce, i oba tympánisté, Lukáš Krejčí a Radek Tomášek. Na sboristkách bylo vidět, jak rády by si také zazpívaly tuto sugestivní hudbu, avšak Mahler sbory v závěrečné části již neobsadil a „odsoudil“ je do role posluchačů.

Nakonec ta nádherná, nadčasová hudba přece jen dospěla k závěrečné monumentalitě, kterémuž termínu jsem se v úvodu chtěl tak vehementně vyhnout. Daviesovo provedení Mahlerovy Třetí symfonie Brňany uchvátilo, o čemž svědčily neutuchající standing ovations. Uvědomil jsem si, že tentokrát jsem ani jednou nepocítil potřebu kritizovat akustiku Janáčkova divadla. Nepochybně díky Mahlerově geniální instrumentaci, ale jistě také díky precíznímu nastudování vše skutečně vyznělo tak, jak vyznít mělo. Bylo to skvělé vykročení Filharmonie Brno do jubilejní sezóny!

Zahajovací koncert 70. sezony 2025/2026
14. září 2025,19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno

Program:
Gustav Mahler: Symfonie č. 3 d moll pro alt, ženský a dětský sbor a orchestr

Účinkující:
Kateřina Hebelková – mezzosoprán

Kantiléna, dětský sbor při Filharmonii Brno
Michal Jančík – sbormistr

Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala – sbormistr

Filharmonie Brno
Dennis Russell Davies – dirigent