Filip Veverka: Nikdy se nevzdat

Jak taneční světoběžník znovu zakotvil v Praze 

Výrazná osobnost českého baletu Filip Veverka ztvárnil hlavní role ve známých klasických, neoklasických baletech i moderních choreografiích. Působil v několika zahraničních souborech, nejprve v Tulsa Ballet v Oklahomě, pak v baletním souboru Opera am Rhein v Düsseldorfu, kde si prošel celým repertoárem šéfa baletu Youriho Vàmose. Poté odešel do Švédského královského baletu. Po získání řady zkušeností v cizině, kde spolupracoval s významnými světovými choreografy, zakotvil v České republice a tančil na našich prvních scénách – v Praze, Brně a Ostravě. Jak se mu v současnosti daří a jaké má plány do budoucna? I o tom je následující rozhovor.

Vaším posledním zahraničním angažmá bylo působení ve Švédském královském baletu. Co vás vedlo k tomu, že jste se vrátil v roce 2010 do České republiky?

Touha po domově. V roce 2009 jsem skončil v Düsseldorfu, kde jsem působil čtyři roky u Youriho Vàmose, který tehdy také končil ve funkci šéfa baletu. Dostal jsem se do Švédska do Stockholmu, jenže tam to pro mě nebylo tak dobré, i když mi naslibovali spousty rolí. Pochopil jsem, že systém ve švédském baletu je takový, že bych roky ztrácel čekáním na další příležitosti. Rozhodl jsem se proto, že se vrátím do Prahy. Věděl jsem, že tady nebudu začínat od nuly, protože jsem v Praze dříve tancoval v Národním divadle a moje zkušenosti z ciziny se budou hodit.Získal jste během působení v Královském baletu ve Švédsku zajímavé taneční zkušenosti?

Dostával jsem menší role. Tančil jsem v takovém zajímavém moderním představení Les Noces od Angelin Preljocaj a Svěcení jara od Maurice Béjarta. Byla to zajímavá a přínosná práce, ale byl jsem před tím zvyklý tancovat hlavní role a mít určitou pozici a to mi ve Stockholmu chybělo.

Byl vztah na dálku s vaší přítelkyní Miho Ogimoto také důvodem pro návrat do České republiky?

Přemýšleli jsme s Miho, kde bychom mohli tancovat spolu a Praha byla jednou z možností. Tady jsem doma, je jednodušší tu žít než v zahraničí a mohu Miho pomáhat, protože nejsme dva cizinci v třetí zemi. Například tři roky jsme řešili víza pro Miho. Po příchodu do Státní opery to byly nekonečné tahanice, ale beze mě by to měla asi daleko horší.

S čím jste nebyl ve Švédsku spokojený?

Byl to především rozdílný styl práce oproti Düsseldorfu s choreografem Yourim Vàmosem, kde se moc nekecalo, ale hlavně se makalo. Youri  měl svoji představu a svoje choreografie, které nás učil. Královský balet ve Stockholmu je první scéna ve Švédsku a je to velký soubor, kde je čas na různé diskuze. Měl jsem pocit, že šéf není šéf, protože mu všichni říkali, jak má řídit baletní soubor. Severská mentalita je určitě jiná, ten švédský styl mi neseděl. Vychází to asi z podnebí, mají tam půl roku tmu a zimu, stahují se k sobě domů a povídají si celé dlouhé večery o tom, jak bude krásně, až vyjde sluníčko. Švédové jsou velice inteligentní, uvědomělí a vždy se nakonec domluví, na rozdíl od nás!

Po návratu ze zahraničí jste se stal sólistou Baletu Státní opery, tančil jste v řadě baletů hlavní role, proč jste v tomto souboru nesetrval déle?

Po půl roce jsem dal výpověď, protože situace v divadle byla hrozná, měl jsem na dění ve Státní opeře jiný názor než většina lidí a tím pádem jsem tam nemohl zůstat. Nechtěl jsem se v určitém věku podřizovat něčemu, v co bych nevěřil, s čím bych se neztotožňoval. Nastoupili jsme s Miho ještě za šéfování Pavla Ďumbaly, ale po měsíci ho ze dne na den bezdůvodně odvolali. Nový ředitel Státní opery Oliver Dohnányi totiž měl jiné představy o vedení baletu. Po odchodu Pavla Ďumbaly zavládl v opeře chaos a situace byla pro mě neúnosná.Proč jste si pak zvolil brněnský balet pro stálé angažmá?

Šéfka brněnského baletu Lenka Dřímalová mi nabídla smlouvu sólisty v Brně v roce 2011. Navíc z Brna pocházím, bydlí tam moji rodiče a vystudoval jsem tam taneční konzervatoř. Přesto jsem do této doby v brněnském Národním divadle netančil, proto jsem rád tuto možnost využil. Dostal jsem poloviční úvazek a často jsem hostoval v Národním divadle v Praze. S Miho jsme také jezdili tančit do německého Karlsruhe. Byl jsem napůl zaměstnaný a napůl na volné noze.

Nebylo to náročné pendlovat mezi dvěma městy Prahou a Brnem?

Taková spolupráce mi spíše vyhovuje. Když jsem dlouho na jednom místě, začnu se nudit, potřebuji pohyb z místa na místo.

Kde je více váš domov? V Praze nebo v Brně?

Domov se mi váže k mým blízkým. V Praze bydlím v bytě na Vinohradech s mou přítelkyní Miho a v Brně pobývám u rodičů, to jsou moje dva domovy. Doma jsem všude, kde jsem s Miho, ale není to vázané na konkrétní místo, můžeme spolu bydlet klidně i na Sibiři. (smích)

Jakou roli máte nejraději?

Nikdy nevyslovím jen jednu, taková neexistuje. Je spousta zajímavých rolí. Měl jsem rád Zkrocení zlé ženy, kde jsem ztvárnil roli Petruccia, za kterou mám Thálii. V Düsseldorfu jsem tančil v baletních titulech od choreografa Youri Vàmose – zajímavé postavy byly určitě Spartakus ve stejnojmenném baletu, Romeo v Romeovi a Julii, Julian Sorel v představení Červený a černý, nebo role Neznámého v baletu Spící krasavice ve Státní opeře. Vàmosova představení a role byly propracované po výrazové stránce a člověk věděl, o čem hraje. Člověk se dostal do role tak, že ji silně prožíval a emoce se přenášely na diváky. Měl jsem pocit, že to, co dělám, má smysl.

Ještě minulý rok vás diváci viděli tančit na několika scénách, ale v poslední době jste se ztratil z dohledu, co se stalo?

Řešil jsem zdravotní problémy, asi z přemíry tancování. Nějakou dobu už netančím a v současnosti se vzpamatovávám z operace kyčlí. Možná budu rehabilitovat do konce života, nebo se vzchopím a ještě něco menšího zatancuji.

Vaše přítelkyně Miho Ogimoto je první sólistkou Baletu Národního divadla v Praze. Chodíte se dívat na její představení a podporujete ji v kariéře?

Fandím jí, chodím se dívat na její představení vždy, když mám čas. Při jejím vystoupení jsem velmi nervózní, více než když jsem tančil na jevišti sám. Pokud sedím v hledišti jako divák, nemůžu Miho nijak pomoci, jen držet palce a doufat, že všechno dopadne dobře.

Jste také její kritik?

Na každém výkonu se dá něco najít, zkritizovat. Myslím to tak, že oba máme stejné povolání a samozřejmě o našich představeních diskutujeme a doma je probíráme. Pochválím Miho a pak jí řeknu své připomínky.

Není vám teskno, že nejste na jevišti?

Tohle si nepřipouštím. Samozřejmě by mě tancování bavilo, ale nejde to dělat do nekonečna. Nesedím doma a nepláču. Spousty jsem toho odtancoval, hodně krásných rolí a nemám žádnou zatrpklost. Člověk to musí brát, jak to je. Když mně tělo dovolí vrátit se k tanci, tak mu samozřejmě poděkuju, když ne, mám další plány.Nyní se věnujete baletu z pozice organizátora, 1. a 3. července 2015 chystáte letní Galavečer tanečníků a choreografů Národního divadla v Divadle Broadway – jak tento projekt vznikl?

Úplně spontánně. Mluvil jsem s tanečníky po představení Miniatur a říkali mi, jaká je to škoda, že se jejich choreografie, kterými strávili spoustu času, uskutečnily pouze jednou. V tu chvíli jsem si vzpomněl, že mi majitel Divadla Broadway pan Lichtenberg nabízel pronájem divadla na léto, že by nám ho nechal na různé projekty za rozumnou cenu. Nabídl jsem tanečníkům spolupráci, z tohoto nápadu vznikla naše letní představení.

Na co se diváci mohou těšit?

Bude to výběr toho nejlepšího. Jsou tam čísla z letošních Miniatur a ještě jsme tam přidali úspěšnou choreografii od Marka Svobodníka, parodii na Kyliánovu Petit mort. Skvělý tanečník Viktor Konvalinka zatančí Just Solo, které uvedl i na Gala Darii Klimentové. Pro něj to bude poslední představení v České republice, protože odchází do švédského souboru Norrdans, kde chce začít novou kariéru. Potom ještě přijedou hosté z Brna. Začínající choreograf Adam Sojka, člen souboru Národního divadla Brno, by měl přijet zatancovat duet s Natašou Dudar. Diváci se mohou těšit na sólistu Národního divadla v Praze Ondru Vinkláta, držitele Thálie, vystoupí ve vlastní humorné choreografii, kterou vytvořil pro letošní Miniatury. Tvoří takové komické trio s Gustavem Skálou a s Mathiasem Deneux. Lidi by měli odcházet pobavení a s příjemným pocitem.

Kdo ještě v představení vystoupí?

Zuzka Šimáková bude mít jeden duet, který vytvořila, předvedou ho Jakub Rašek a Kristina Kornová z pražského Národního divadla. Zatančí odlehčené a veselé dílko. V představení vystoupí další tanečníci z Národního divadla, například Andrea Kramešová, Matěj Šust, Aya Watanabe, Morgane Lanoue, Dmytro Tenytskyy a Alice Petit. Bude to takový multikulturní večer, spousta Pražáků, Brňáků a zahraničních tanečníků.

Plánujete další podobné akce?

Když nemůžu teď tancovat, nezbývá mi nic jiného než plánovat. Již letos v létě jsem chtěl v Praze produkovat představení Romeo a Julie od Youriho Vàmose, ale nakonec se to nedalo stihnout, posunul jsem to na příští rok. Plánujeme odehrát pár představení ve Vinohradském divadle s tanečníky z Národního divadla, kteří v tomto baletu účinkovali před několika lety a ještě si pamatují choreografii. Mám v záloze ještě další projekty, doufám, že některé vyjdou.

Chcete se vrátit k tancování v Národním divadle v Praze nebo Brně?

Když to půjde, kdekoli.

Nebo se zapojit jinak do souboru Baletu Národního divadla?

Od příští sezony mám nastoupit do Ostravy jako baletní mistr na poloviční úvazek. V Národním divadle moravskoslezském mají na repertoáru Carmina Burana a příští sezonu se bude uvádět Sen noci svatojánské od Youri Vàmose. Tanečníkům mohu pomoci balet nastudovat, když jsem prošel Vàmosovým souborem. Se současnou šéfkou ostravského baletu Lenkou Dřímalovou spolupracuji už nyní.  V Ostravě jsem působil už dříve, jezdil jsem tam tančit, například choreografii Po zarostlém chodníčku od Kyliána. Pedagogické práci jsem se věnoval už v Brně, kde jsem vedl na podzim tréninky. Práce s lidmi mě láká, ale je náročná. Člověk si tuto skutečnost uvědomí, až se dostane na druhou stranu jako pedagog a má něco tanečníkům vysvětlit a ukázat.

V jednom vašem starším životopise je uvedeno, že mezi vaše záliby patří četba populárně naučných knih o historii, fotografování, výtvarném umění, vaření a kulečník – co z toho je ještě aktuální?

Vaření je pro mě stále nejlepší relax. Vařím všechno, improvizuji a smíchám různé ingredience dohromady. Měl jsem jedno období, kdy jsem vařil indickou kuchyni, prostřednictvím Miho jsem objevil japonskou kuchyni, kterou míchám s naší českou klasikou. Například do české bramboračky přidávám asijské koření a pak různé pálivé směsi, jídlo dostane úplně jinou chuť. Ostatní mé záliby odezněly. Kulečník jsem nehrál už čtyři roky. Fotografování bylo mým velkým koníčkem, kterému se už taky nevěnuji. Zjistil jsem, že směřuji někam jinam, ale třeba se k tomu zase vrátím.

A nějaké nové koníčky?

Jsem nyní pohlcený tanečními projekty, které plánuji. Moje práce je pro mě i koníčkem.

V jaké životní fázi se nyní nacházíte a jak ji hodnotíte?

Myslím, že jsem na začátku nové fáze, kam bude přesně směřovat, ale nevím. Otevřených vrátek je spousty a doufám, že nějakými prolezu. Aktuální je pedagogická práce a hlavně příprava letního Galavečera tanečníků a choreografů. Kdybych tomu projektu nevěřil, neorganizoval bych ho. Zajímavé je vidět i to, když tanečníci ve svých choreografiích tancují a zároveň jsou to jejich výtvory. Myslím si, že představení je zajímavé divácky a je přínosné i pro tanečníky-choreografy, kteří mají možnost svá díla uvést vícekrát, vylepšovat je a tvořit dál. Takový projekt má podle mě smysl, snažím se podpořit tvorbu tanečníků a také připravit pro diváky poutavé představení. Doufám, že to celé klapne a publikum si přijde na své.

Máte nějaké životní heslo, které vás žene dál?

Nikdy se nevzdat!

Děkuji za rozhovor.

Vizitka:
Filip Veverka (1978) je absolventem Taneční konzervatoře v Brně. Po ukončení studií získal angažmá v Národním divadle v Praze, kde měl během sedmi let možnost pracovat jako sólista s choreografy Jiřím Kyliánem, Jurijem Grigorovičem nebo Borisem Bregvadzem. Za roli Petruccia v Crankově Zkrocení zlé ženy získal Cenu Thálie. Hostoval v Divadle J. K. Tyla v Plzni a v Národním divadle v Brně. V roce 2003 odešel na dvě sezony do Tulsa Ballet v americké Oklahomě. Pak působil jako sólista Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, kde tančil především v choreografiích Yuriho Vàmose. K jeho stěžejním rolím se řadí například Romeo v Romeovi a Julii, Albert a Hilarion v Giselle, Demetrius ve Snu noci svatojánské, Princ v Louskáčkovi a ve Spící krasavici, Alfonso v Židovce z Toleda, titulní hrdinové v baletech Spartakus a Julien Sorel (adaptace Stendhalova románu Červený a černý). V sezoně 2009/2010 byl členem Švédského královského baletu ve Stockholmu. Ve Státní opeře Praha hostoval v minulých letech v roli Prince v Čajkovského Labutím jezeře a 23. ledna 2010 nadchl premiérové publikum ztvárněním role Neznámého v baletu Spící krasavice – poslední dcera cara.  V roce 2010/2011 působil krátce ve Státní Opeře Praha. V současnosti má sólovou smlouvu v Národním divadle Brno a působí jako host v Národním divadle v Praze a Staatstheater Karlsruhe.

www.ndbrno.cz

Foto soukromý archiv F. Veverky, Anna Rasmussen, ND Brno, SoP