Filip Veverka: Nikdy se nevzdat

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jak taneční světoběžník znovu zakotvil v Praze 

Výrazná osobnost českého baletu Filip Veverka ztvárnil hlavní role ve známých klasických, neoklasických baletech i moderních choreografiích. Působil v několika zahraničních souborech, nejprve v Tulsa Ballet v Oklahomě, pak v baletním souboru Opera am Rhein v Düsseldorfu, kde si prošel celým repertoárem šéfa baletu Youriho Vàmose. Poté odešel do Švédského královského baletu. Po získání řady zkušeností v cizině, kde spolupracoval s významnými světovými choreografy, zakotvil v České republice a tančil na našich prvních scénách – v Praze, Brně a Ostravě. Jak se mu v současnosti daří a jaké má plány do budoucna? I o tom je následující rozhovor.

Vaším posledním zahraničním angažmá bylo působení ve Švédském královském baletu. Co vás vedlo k tomu, že jste se vrátil v roce 2010 do České republiky?

Touha po domově. V roce 2009 jsem skončil v Düsseldorfu, kde jsem působil čtyři roky u Youriho Vàmose, který tehdy také končil ve funkci šéfa baletu. Dostal jsem se do Švédska do Stockholmu, jenže tam to pro mě nebylo tak dobré, i když mi naslibovali spousty rolí. Pochopil jsem, že systém ve švédském baletu je takový, že bych roky ztrácel čekáním na další příležitosti. Rozhodl jsem se proto, že se vrátím do Prahy. Věděl jsem, že tady nebudu začínat od nuly, protože jsem v Praze dříve tancoval v Národním divadle a moje zkušenosti z ciziny se budou hodit.Získal jste během působení v Královském baletu ve Švédsku zajímavé taneční zkušenosti?

Dostával jsem menší role. Tančil jsem v takovém zajímavém moderním představení Les Noces od Angelin Preljocaj a Svěcení jara od Maurice Béjarta. Byla to zajímavá a přínosná práce, ale byl jsem před tím zvyklý tancovat hlavní role a mít určitou pozici a to mi ve Stockholmu chybělo.

Byl vztah na dálku s vaší přítelkyní Miho Ogimoto také důvodem pro návrat do České republiky?

Přemýšleli jsme s Miho, kde bychom mohli tancovat spolu a Praha byla jednou z možností. Tady jsem doma, je jednodušší tu žít než v zahraničí a mohu Miho pomáhat, protože nejsme dva cizinci v třetí zemi. Například tři roky jsme řešili víza pro Miho. Po příchodu do Státní opery to byly nekonečné tahanice, ale beze mě by to měla asi daleko horší.

S čím jste nebyl ve Švédsku spokojený?

Byl to především rozdílný styl práce oproti Düsseldorfu s choreografem Yourim Vàmosem, kde se moc nekecalo, ale hlavně se makalo. Youri  měl svoji představu a svoje choreografie, které nás učil. Královský balet ve Stockholmu je první scéna ve Švédsku a je to velký soubor, kde je čas na různé diskuze. Měl jsem pocit, že šéf není šéf, protože mu všichni říkali, jak má řídit baletní soubor. Severská mentalita je určitě jiná, ten švédský styl mi neseděl. Vychází to asi z podnebí, mají tam půl roku tmu a zimu, stahují se k sobě domů a povídají si celé dlouhé večery o tom, jak bude krásně, až vyjde sluníčko. Švédové jsou velice inteligentní, uvědomělí a vždy se nakonec domluví, na rozdíl od nás!

Po návratu ze zahraničí jste se stal sólistou Baletu Státní opery, tančil jste v řadě baletů hlavní role, proč jste v tomto souboru nesetrval déle?

Po půl roce jsem dal výpověď, protože situace v divadle byla hrozná, měl jsem na dění ve Státní opeře jiný názor než většina lidí a tím pádem jsem tam nemohl zůstat. Nechtěl jsem se v určitém věku podřizovat něčemu, v co bych nevěřil, s čím bych se neztotožňoval. Nastoupili jsme s Miho ještě za šéfování Pavla Ďumbaly, ale po měsíci ho ze dne na den bezdůvodně odvolali. Nový ředitel Státní opery Oliver Dohnányi totiž měl jiné představy o vedení baletu. Po odchodu Pavla Ďumbaly zavládl v opeře chaos a situace byla pro mě neúnosná.Proč jste si pak zvolil brněnský balet pro stálé angažmá?

Šéfka brněnského baletu Lenka Dřímalová mi nabídla smlouvu sólisty v Brně v roce 2011. Navíc z Brna pocházím, bydlí tam moji rodiče a vystudoval jsem tam taneční konzervatoř. Přesto jsem do této doby v brněnském Národním divadle netančil, proto jsem rád tuto možnost využil. Dostal jsem poloviční úvazek a často jsem hostoval v Národním divadle v Praze. S Miho jsme také jezdili tančit do německého Karlsruhe. Byl jsem napůl zaměstnaný a napůl na volné noze.

Nebylo to náročné pendlovat mezi dvěma městy Prahou a Brnem?

Taková spolupráce mi spíše vyhovuje. Když jsem dlouho na jednom místě, začnu se nudit, potřebuji pohyb z místa na místo.

Kde je více váš domov? V Praze nebo v Brně?

Domov se mi váže k mým blízkým. V Praze bydlím v bytě na Vinohradech s mou přítelkyní Miho a v Brně pobývám u rodičů, to jsou moje dva domovy. Doma jsem všude, kde jsem s Miho, ale není to vázané na konkrétní místo, můžeme spolu bydlet klidně i na Sibiři. (smích)

Jakou roli máte nejraději?

Nikdy nevyslovím jen jednu, taková neexistuje. Je spousta zajímavých rolí. Měl jsem rád Zkrocení zlé ženy, kde jsem ztvárnil roli Petruccia, za kterou mám Thálii. V Düsseldorfu jsem tančil v baletních titulech od choreografa Youri Vàmose – zajímavé postavy byly určitě Spartakus ve stejnojmenném baletu, Romeo v Romeovi a Julii, Julian Sorel v představení Červený a černý, nebo role Neznámého v baletu Spící krasavice ve Státní opeře. Vàmosova představení a role byly propracované po výrazové stránce a člověk věděl, o čem hraje. Člověk se dostal do role tak, že ji silně prožíval a emoce se přenášely na diváky. Měl jsem pocit, že to, co dělám, má smysl.

Ještě minulý rok vás diváci viděli tančit na několika scénách, ale v poslední době jste se ztratil z dohledu, co se stalo?

Řešil jsem zdravotní problémy, asi z přemíry tancování. Nějakou dobu už netančím a v současnosti se vzpamatovávám z operace kyčlí. Možná budu rehabilitovat do konce života, nebo se vzchopím a ještě něco menšího zatancuji.

Vaše přítelkyně Miho Ogimoto je první sólistkou Baletu Národního divadla v Praze. Chodíte se dívat na její představení a podporujete ji v kariéře?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na