Finále Prague Proms 2013: Tosca málem kompletní

  1. 1
  2. 2

Když 20. července v Obecním domě dozněly poslední tóny koncertního provedení Pucciniho Tosky, publikum spontánně povstalo a jalo se odměňovat umělce nadšeným potleskem a výkřiky nefalšovaného nadšení. Kdekdo doufal v přídavek, četná proroctví v tomto směru předpokládala, že Tosca a Cavaradossi vstanou z mrtvých a zazpívají Brindisi z Traviaty. Nic takového se ovšem nekonalo, umělci se vděčně poděkovali, členové orchestru vzájemně pozdravili a devátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Prague Proms definitivně skončil. Nezbývá než odpovědět na otázku, zda byly standing ovations toho večera skutečně zasloužené…

Objektivně je třeba konstatovat, že festival pořádající Český národní symfonický orchestr si je zasloužil plným právem. Najít v pražské celoroční nabídce koncertů a festivalů díru na trhu a zaplnit ji už podeváté pestrou a přiznaně prázdninově odlehčenou nabídkou klasických, jazzových či crossoverových programů, to je už samo o sobě hodno obdivu. A podpoří-li takovou tradici na jedné straně sponzoři a na druhé diváci, opravdu se sluší hlučně zatleskat.Mám za to, že zatímco kupříkladu Pražské jaro si klade za cíl svého návštěvníka umělecky povznášet, Prague Proms se toho svého snaží spíše na slušné úrovni pobavit. Právě tady vidím drobný problém: mez, kdy končí vkusná zábava a začíná, řekněme, něco jiného, má každý nastavenu trochu jinak. V loňském roce tak festival končil koncertem se snad atraktivním, ale přece jen mrazivým názvem Smrt v opeře. V makabrózně nasvícené Smetanově síni tehdy ještě před začátkem Aleš Bárta pochmurně preludoval na varhany, aby uvedl možná až příliš pestrou směs sólistů a ukázek z hudebních děl, kde se vraždí, tráví nebo prostě jen umírá. A aby nebylo po celou dobu jen smutno, křepčily kupříkladu kolem umírajícího Revírníka z Lišky Bystroušky děti převlečené za zvířátka, Oněgin zastřelil Lenského nefalšovanou soubojovou pistolí (a Lenský se předpisově zhroutil) a na konci si všichni nebožtíci společně zazpívali – Brindisi z Traviaty… Uplynul rok a při letošní „světové premiéře“ Mercuriovy A Grateful Tail Symphony se opět kdosi válel po jevišti: tentokráte Fahrid Murray Abraham, dojemně předvádějící umírajícího pejska. Před závěrečným provedením Tosky jsem si proto s jistými obavami v duchu představoval Angelottiho prchajícího před Scarpiovými pochopy uličkou mezi diváky, zastřeleného Cavaradossiho padajícího mezi členy orchestru a Tosku skákající na závěr do publika z prezidentské lóže.Nic takového se však naštěstí nekonalo. Vyprodané hlediště se stalo svědkem zcela klasického koncertního provedení opery, při němž účinkující sólisté ve společenských oděvech spořádaně přicházeli ze zákulisí, a když odzpívali své party, zase neokázale odešli. Skutečně se zdálo, že bude možné vychutnat si notoricky známé dílo v až nezvykle kultivovaném a možná i hudebně zajímavém podání. Tak jednoduše to ale přece jen nešlo: organizátoři se rozhodli Tosku poněkud zkrátit, snad aby získala větší švih… Škrty se ovšem daly jen stěží pochopit. V první polovině koncertu, tvořené prvním dějstvím, se nekonal příchod Angelottiho z úvodu, monolog Kostelníka po árii Recondita armonia a orchestrální dohra po duetu Tosky a Cavaradossiho. Ve druhé půli bylo třeba svižně odehrát druhý a třetí akt, zmizela tedy podstatná část Cavaradossiho výslechu Scarpiou (snad aby Smíšený sbor Českého národního symfonického orchestru, který jej má doprovázet, mohl jít o přestávce domů) a třetí dějství začalo rovnou očekávanou árií E lucevan le stelle. Ať počítám, jak počítám, jedná se o škrt asi deseti minut hudby. Bylo to opravdu zapotřebí?

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Tosca (Prague Proms 2013)

[yasr_visitor_votes postid="63865" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments