Flamenco není jen hudba, je to způsob života, říká Carlos Piñana

Do Českého Krumlova se vrací brilantní flamencový kytarista a skladatel Carlos Piñana. Zkomponoval řadu flamencových skladeb, jeho projekty Body & Soul, Misa Flamenca a mnohé další propojují flamenco s hudbou klasickou, liturgickou, taneční, s jazzem či s world music. Piñana studoval klasickou kytaru na konzervatoři v Cartageně a v Murcii, nyní vyučuje hru na flamencovou kytaru na konzervatoři v Murcii a vede školu, která se zaměřuje na výuku flamenca. Organizuje mezinárodní kytarovou soutěž Niño Ricardo, pojmenovanou po významném kytaristovi a skladateli flamenca, a je také uměleckým ředitelem Mezinárodního kytarového festivalu v Murcii. Vydal sedm sólových alb. Carlos Piñana vystoupí na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov s projektem Flamenco Symphony, v němž se představí za doprovodu Moravské filharmonie Olomouc. Ke spolupráci si přizval další umělce, jimiž jsou Agustín Garnés (zpěv, clapping), Miguel Ángel Orengo (bicí nástroje) a Maise Márquez (tanec, clapping). Dirigovat bude Jan Kučera. Koncert se koná už tuto sobotu v Pivovarské zahradě.

 

Pocházíte z rodiny, v níž má flamenco dlouhou tradici. Svět flamenca vám otevřel váš otec a zároveň první učitel, Antonio Piñana. Učil vás i dědeček, taktéž Antonio, který byl ve své době pokládán za nejlepšího pěveckého interpreta tak zvaného „cantes de Levante“. Považoval jste za zcela samozřejmé, že i vy se budete věnovat flamencu?

Ano, když jsem byl malý, tak se u nás doma často pořádaly flamencové večírky, na kterých se scházeli velcí umělci flamenca, aby se – kromě muzicírování – podělili o poznatky, názory a pocity týkající se tohoto žánru. Vzpomínám si, jak jsem na těch setkáních poslouchal a vstřebával informace. Toto prostředí přímo vybízelo k tomu, abych se i já začal flamencu věnovat.

Máte dva starší bratry, kteří se rovněž věnují flamencu a příležitostně s vámi spolupracují – Curra vystudoval zpěv, Pepe je kytarista. Vy, po vzoru svého bratra i svého otce, jste zvolil také kytaru. Čím byl pro vás tento nástroj přitažlivý?

Ze tří forem, kterými se flamenco vyjadřuje – zpěv, tanec a hra na kytaru – mou pozornost nejvíce upoutala právě kytara. Prostě se mi líbila nejvíc. Pamatuji si, že jsem dlouhé hodiny poslouchal svého bratra Pepeho, jak hraje na kytaru, sedával jsem vedle něho a hltal každý tón, který se linul z toho nástroje. Bylo to něco nádherného, co ani nemohu popsat slovy. Koneckonců jsem měl velké štěstí, že jsem měl v životě tyto dva učitele, svého otce a svého bratra. To oni mě dovedli k tomu, co považuji za své poslání: být koncertním mistrem flamencové kytary.

Vystudoval jste hru na klasickou kytaru. Dalo vám klasické školení dovednosti, které používáte i při interpretaci flamenca?

Já jsem od dětství studoval jak klasickou, tak flamencovou kytaru. Rozdílů v technice nakonec tolik není. V klasické kytaře můžeme najít jasný, čistý tón, dokonalou virtuozitu, flamencová kytara zase přináší vášeň, šílenství, sílu, rytmus a spád. Oba přístupy se navzájem obohacují, alespoň tedy z mého pohledu. Všechny atributy klasické kytary se dají začlenit do té flamencové. Proto když propojíme oba styly, výsledek je jednoduše neuvěřitelný. Svým žákům vždycky kladu na srdce, ať studují také klasickou techniku.

Vyučujete flamencovou kytaru na konzervatoři. Je mezi mladými lidmi mnoho těch, kteří se o flamenco zajímají a chtějí ho studovat?

Je pravda, že nyní se flamenco stalo světovým a v mé škole je po studiu flamenca velká poptávka od žáků, pocházejících z ciziny. Mám žáky z Itálie, Bolívie, Rakouska, ale samozřejmě také ze Španělska. Hlavním důvodem, proč je pro ně flamenco tak přitažlivé, je zřejmě jeho charakter, dynamika a jeho estetika. Flamenco je totiž jedinečná hudba, která se zcela liší od ostatních. Koneckonců není to jen hudba, je to i způsob života.

Jste považován za mistra improvizace, jak v sólových instrumentálních kusech, tak i při doprovázení zpěváků. Co vás na improvizaci baví a co vnáší improvizace do flamenca?

Improvizace je zcela základní schopností člověka, je proto běžná pro nás všechny. Všichni potřebujeme v životě improvizovat a v případě hudby je improvizace naprosto zásadní. Mně osobně dává improvizace ve flamencu svobodu zcela se hudbě oddat.

Ve svých projektech propojujete různé žánry a vytváříte diskurz flamenca s jazzem, world music, klasickou hudbou a tak dále. Čím tyto hudební styly flamenco obohacují?

Flamenco prochází neustálým vývojem, působí na něj nejrůznější hudební styly, ale jako flamencový kytarista musíte mít pořád na paměti jednu věc: nikdy nesmíte zapomenout na kořeny flamenca, na jeho základy, tradici a čistotu. V tom spočívá klíč, jak vytvářet moderní hudbu, ale zároveň stále zůstávat ve světě flamenca.

Jaký žánr kromě flamenca máte osobně rád?

Líbí se mi všechny hudební žánry, ale mám rád především takovou hudbu, která ve mně dokáže probudit smysly a pocity a potom mi umožní jít vlastní cestou.

Můžete prozradit něco o svém projektu Flamenco Symphony, který zazní v sobotu v Českém Krumlově?

Projekt flamencové symfonie je směsicí hudebních zkušeností, které jsem za svůj umělecký život nasbíral. Hudební rysy flamenca se v tomto projektu prolínají s mou vášní pro klasickou hudbu, propojuji zde zemitý a vášnivý zvuk flamencové kytary s barvami symfonického orchestru. Stále ale respektuji kořeny flamenca. Snažil jsem se vytvořit nový způsob, jak vnímat a cítit flamenco, jak ho přiblížit klasickým umělcům a klasické hudbě, ale zároveň zachovat jeho duši a kouzlo. Mezi těmi, kteří se flamencem zabývají, není tento styl – tedy „symfonické flamenco“ – zatím úplně běžný a doposud vzniklo velmi málo projektů, které by se orientovaly tímto směrem.

Do Českého Krumlova se vracíte po několika letech. Jaké máte vzpomínky na svá minulá vystoupení?

Na koncert v Českém Krumlově se nesmírně těším. Hrát na tomto festivalu je pro mě vždycky úžasný zážitek, je to jako duchovní rituál, čistá energie a vášeň. Je to magické místo, užívám si to. Krumlov je pro mě ráj. Ideální místo pro flamenco i pro život…

Děkuji za rozhovor.

 

 

Vizitka:
Carlos Piñana se narodil v Cartageně v roce 1976. Flamenco má v jeho rodině dlouhou tradici. Jeho dědeček z otcovy strany Antonio Piñana je zakladatelem odvětví flamenca zvaného “cantes mineros” a jeho otec je uznávaný kytarista Antonio Piñana. Carlos Piñana během své kariéry získal řadu ocenění, např. první cenu a cenu Bordón Minero na Mezinárodním festivalu cantes mineros (1996), národní cenu v Kytarové soutěži Ramona Montoyi na Festivalu flamencového umění v Cordobě (1998), první cenu “Sabicas” na Calasparově národním festivalu flamenca pro mladé umělce a cenu Importante ’98 udělovanou novinami La Opinión de Murcia. V roce 2001 mu Nadace Emma Egea udělila cenu Alumbre 2001 jako uznání za jeho práci. Carlos Piñana vydal sedm sólových alb: “Cal-libiri” (1999), “Palosanto” (2001), “Mundos Flamencos” (2003), “Mi Sonanta” (2009), “Manos Libres” (2011), “Body & Soul” (2013) a “De la raíz al alma” (2015). Vydal dvě knihy s notovými zápisy – “Mi Sonanta” ve spolupráci s RGB Arte Visual a “Flamenco Guitar” ve spolupráci s Piles Music, S.A. V současné době kromě koncertování vyučuje hru na flamencovou kytaru na Hudební konzervatoři v Murcii. Je také uměleckým ředitelem Mezinárodního kytarového festivalu v Murcii.
(Zdroj: festivalkrumlov.cz)

www.carlospinana.com