FOK provedl Dvořákovo Stabat Mater rutinně, ale důstojně

Stabat Mater vznikalo v době, kdy Antonínu Dvořákovi a jeho manželce Anně zemřely během dvou let všechny jejich tehdejší děti, v srpnu 1875 nejprve novorozená dcera Josefa, o dva roky později se otrávila fosforem roční dcera Růžena a následující měsíc podlehl neštovicím prvorozený syn Otokar. Zároveň to však bylo období intenzivní tvůrčí práce, k čemuž přispělo opakované přiznání státního stipendia. Moravské dvojzpěvy, op. 29 a 32 vydané v Praze v roce 1876, které zaslal člen stipendijní komise Johannes Brahms s doporučením berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi, pak napomohly Dvořákovi v cestě k mezinárodnímu věhlasu.

Stabat Mater psal Dvořák od února 1876 původně jako skladbu o sedmi částech (ještě bez Tui Nati vulnerati, Fac me vere tecum flere a Virgo virginum praeclara) s klavírním doprovodem. Na podzim následujícího roku dílo částečně přepracoval (altová árie Inflammatus et accensus a Amen), rozšířil a zinstrumentoval pro orchestr. V této verzi mělo premiéru koncem roku 1880 v Praze. V roce 1883 Stabat Mater vzbudilo v Londýně takový ohlas, že při dalším provedení rok nato je v londýnské Royal Albert Hall řídil sám skladatel.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK uvádí Dvořákovo Stabat Mater pravidelně od začátku devadesátých let, a to ve velmi vhodném čase během pašijového týdne. Jde o jednu z hodnotných pražských kulturních tradic. Stejně jako loni se řízení ujal šéfdirigent orchestru Tomáš Brauner, zcela jiná ovšem byla sestava sólistů i sbor. Zejména Český filharmonický sbor Brno, který připravil jeho zakladatel, ředitel a hlavní sbormistr Petr Fiala, podal znamenitý výkon.

Předehra vycházela spíše ze střední dynamiky, působivě gradovala k plné síle a udržovala si napětí až k nástupu sborového tenoru, který byl ukázkový. Celkově sbor od začátku prokazoval velkou ukázněnost v dynamice včetně předepsaných pianissim a diminuend, a to při udržení vysoké zvukové kvality a hladkosti frázování. Zatímco zvukové vyvážení asi šedesátičlenného sboru a podobně početného orchestru vycházelo od začátku docela dobře, horší to bylo se sólisty. Orchestr v první části i dále pěvce místy dost překrýval, na což asi nejvíce v nižších polohách doplácela sopranistka Jana Sibera. Nejvýrazněji tomu tak bylo v sólovém čísle Quis est homo.

V části Fac, ut ardeat cor meum se sólovým basem zaujaly vstupy ženského sboru jemností a zároveň barevnou plností. Podobně dobře se vedlo pánům v části Fac me vere tecum flere. Basista Jana Šťáva celkově podal velmi solidní výkon. Daniel Matoušek, který je od minulé sezóny sólistou Národního divadla v Praze, předvedl kvality svého lyrického tenoru italského ražení – spolehlivou dechovou oporou, legato a tvárnost svého hlasu. Svou interpretační cestu v oratorním repertoáru si ovšem tento mladý pěvec zřejmě teprve hledá. Občasná glissanda a najíždění na tóny působily jako poněkud nepatřičná operní manýra. Uměřenými prostředky docílila přesvědčivého dojmu mnohem zkušenější mezzosopranistka Jana Hrochová, a to nejen v exponované árii Inflammatus et accensus.

Velmi dobře vyšla část Virgo virginum praeclara, která se může ukázat jako prubířský kámen pro sbor, byť některé nástupy sopránu působily trochu méně jistě. Mohutnou působivost a až katarzní účinek měla pasáž sboru a cappella před závěrem poslední části, bohužel ve vývoji hudebního výrazu na ni orchestr nenavázal ideálně. Samotný konec zazněl ve střední dynamice a působil spíše věcně než kontemplativně. To bylo vlastně trochu příznačné pro celý večer. Jako by se s pravidelným uváděním tohoto díla pojila i určitá rutina.

Hodnocení autora recenze: 70%

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK: Stabat Mater
27. března 2024, 19:30 hodin
Obecní dům, Smetanova síň

Program
Antonín Dvořák: Stabat Mater, op. 58

Účinkující
Jana Sibera – soprán
Jana Hrochová – alt
Daniel Matoušek – tenor
Jan Šťáva – bas

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Český filharmonický sbor Brno

Tomáš Brauner – dirigent