Úvodní furiant měl v provedení pražských symfoniků opravdu švih a jen těžko si posluchači mohli představit lepší hudební přivítání. Zároveň si však nešlo nevšimnout, že žestě jakoby zaostávají za zbytkem orchestru a marně se s ním snaží srovnat tempo. Tento rys bohužel provázel celou první polovinu koncertu a znatelně umenšoval zážitek z rychlých částí. Otázky vzbuzovala i volba sice tiššího, ale přece pevného zvuku na mnoha místech, která se obvykle hrávají měkce a lyricky.
Přes tyto výtky nelze říct, že by byla první polovina koncertu prosta světlých momentů. Kromě již zmíněného furiantu to byla například citlivá hra kontrabasů, jež dala začátku druhého tance potřebný rytmus a přitom krásně podporovala zpěv houslí a dřevěných dechových nástrojů. Špatně nepůsobila ani volba plného symfonického zvuku v pomalejších částech tance č. 3, kde se jiné orchestry rozhodují pro barvu připomínající spíše dechovou hudbu. Výběrem tohoto témbru byl však oslaben kontrast mezi pomalými lyrickými pasážemi tance a těmi rychlejšími a rytmičtějšími.
Nutno ovšem dodat, že volba zvukové palety, lišící se v různých ohledech od některých českých i zahraničních nahrávek, nebyla nějakým náhlým rozmarem dirigentovým. S podobnou prací se zvukem orchestru se můžeme setkat i u Václava Talicha. Ten dal ale tancům navíc odlehčený, lidovější charakter, zatímco se Tomáš Brauner rozhodl držet rázu spíše koncertního.
Druhá polovina večera byla prosta onoho „nestíhání“ žesťů, proto byl dojem z ní mnohem lepší. V prospěch symfoniků hrálo i to, že dramatičtější druhá řada tanců lépe korespondovala s charakterem zvuku orchestru. Skvěle vyzněl zejména pátý tanec druhé řady, působivý byl ale i rázný tanec první. Tanec č. 7 pak přímo zval posluchače k podupávání do rytmu. I zde by však nebyla na škodu špetka odlehčené hravosti, která by kontrastovala s ohnivým temperamentem.
Poslední tanec byl pak milým překvapením. Symfonikové se vzdali širokého zvuku a dokázali, že ani měkký tón jim není cizí. Škoda jen, že se k tomuto kroku neodhodlali dříve.
Jako přídavek pak ještě jednou zazněl tanec předchozí, jež dodal obecenstvu odvahu udělat první krok do nového roku.
Zůstaneme-li ještě u této metafory, lze říct, že až na drobné klopýtání v první polovině koncertu vykročil FOK do nového roku důstojně. Navíc se domnívám, že během roku 2022 FOK mnohokrát přesvědčí posluchače o své kvalitě, takže si na tato drobná zaškobrtnutí nikdo ani nevzpomene.
Novoroční koncert FOK
1. ledna 2022, 19:30 hodin
Obecní dům – Smetanova síň
Program:
Antonín Dvořák: Slovanské tance op. 46 a op. 72
Účinkující:
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent
