Úvodní skladbou koncertu byla Suita č. 1 C dur, BWV 1066 pro dva hoboje, fagot, smyčce a basso continuo Johanna Sebastiana Bacha z roku 1725. Spolu s jeho dalšími třemi suitami pravděpodobně patřila k repertoáru Bachova souboru Collegium musicum, složeného z jeho žáků a městských hudebníků, který působil v Lipsku. Právě zahajovací věty – ouvertury těchto suit jsou psány ve francouzském stylu, který se zde vyznačuje majestátností a výraznými gesty. Při provedení byla zpočátku patrná poměrně větší nejistota z hlediska tempa i dynamiky. Avšak již od druhé věty Courante, kdy došlo k propojení jednotlivých interpretů, bylo možné si suitu náležitě vychutnat.
Jako příklad italského stylu s důrazem na virtuozitu se dále objevilo na programu Concerto g moll pro flétnu, hoboj, housle a basso continuo, RV 107 od Antonia Vivaldiho. Všichni interpreti provedli dílo s emočním výrazem, kterým dodali skladbě patřičný prožitek. Následně Jana Semerádová přivítala posluchače a rovněž upozornila na nově vydané CD s koncerty Františka Jiránka (1698-1778) pro hoboj, fagot, flétnu či violu d’amore. První polovinu večera pak zakončila Telemannova kompozice ve francouzském stylu a to Ouvertura D dur, TWV 55:D16.
Po přestávce byla uvedena Suita č. 2 h moll, BWV 1067 Johanna Sebastiana Bacha, kterou skladatel zkomponoval jako svou poslední, tedy až v roce 1738 nebo 1739. Ve srovnání s jeho ostatními suitami má nejkomornější nástrojové obsazení – sólová flétna, smyčce a basso continuo. Flétna má hlavní roli především v Ouverture, jejíž melodická linka pak zvláště kontrastuje s větou Polonaise & Double a závěrečnou Badinerie. Zde excelovala zejména Jana Semerádová, která se chopila partu sólové flétny. Díky její vynikající hbitosti prstů a kontrole dechu závěrečná věta opravdu vynikla.
Celý večer v oslavném duchu francouzského stylu uzavřela skladba Chaconne A dur méně uváděného autora Giuseppa Antonia Brescianella, který působil jako hudební skladatel a houslista v Německu. Jeho pobyt v Mnichově je poprvé doložen roku 1715, kdy byl najat Maxmiliánem II. Emanuelem jako houslista tamní dvorní kapely. Následujícího roku, po smrti hlavního kapelníka Johanna Christopha Peza (1664-1716), se stal hudebním ředitelem u dvora ve Stuttgartu. Z důvodu finančních problémů byl pak orchestr dočasně rozpuštěn. Až roku 1744 byl opět obnoven a Brescianello ve funkci vrchního kapelníka v něm setrval zhruba do roku 1751. Ukázku z jeho díla, která je založená především na opakování jednotlivých motivů, předvedl soubor se stejným zanícením jako předchozí skladby. Vzhledem k velmi příjemnému vystupování celého souboru následoval velký aplaus ze strany posluchačů, kteří si tak vydobyli další přídavek. Tento přídavek umělecká vedoucí avizovala jako kvíz pro posluchače. Správnou odpověď se však publikum bohužel na závěr nedozvědělo. Tak možná příště.
Hodnocení autorky recenze: 75%
Barokní podvečery 2016
Francouzská ouvertura
Jana Semerádová (flauto traverso)
Lenka Torgersen (koncertní mistr)
Collegium Marianum
26. října 2016 Sál Martinů Lichtenštejnského paláce Praha
program:
Johann Sebastian Bach: Suita č. 1 C dur, BWV 1066
Antonio Vivaldi: Concerto g moll pro flétnu, hoboj, housle a basso continuo, RV 107
Georg Philipp Telemann: Ouverture D dur, TWV 55:D3
=přestávka=
Giuseppe Antonio Brescianello: Chaconne A dur
Johann Sebastian Bach: Suita č. 2 h moll, BWV 1067
