Při interpretaci Sinfonietty se Lukáš Vasilek držel „u země“
První část programu tvořila půvabná a živá Sinfonietta Francise Poulenca, dílo vzniklé na objednávku BBC roku 1947 (s premiérou následujícího roku), které se především ve frankofonních zemích stalo trvalou a oblíbenou součástí koncertního repertoáru. Dílo vyniká francouzským espritem, lehkostí a typickým francouzským šarmem vlastním ještě spíše době meziválečné. Motivisticky, zejména v druhé části, je blízké Poulencově baletu Les Biches (Laně, 1924). Méně než půlhodinová skladba ve čtyřech částech zaujme rytmickými zvraty a kontrastními tempy i určitou něžnou ironií. Interpretace vyžaduje velmi lehkou dirigentskou ruku a dokonalou sehranost orchestru, tak aby rychlé části působily jako „šum šampaňského“.
Poulencova Sinfonietta byla sice spolehlivě nastudována, ale dirigent i orchestr se při intepretaci držel více než „u země“. Výsledku chyběla hravost, bezprostřednost, a především francouzský esprit, kterým tento opus více než oplývá. Navíc zbytečně ztěžklý zvuk orchestru byl limitován problematickou akustikou Španělského sálu, tedy prostoru, který není primárně určen jako koncertní auditorium. Tvrdý zvuk a místy dozvuky vytvářely zcela jiný zvukový dojem než tato skladba potřebuje. Nejproblematičtěji zněly žestě, zvláště sólově traktovaná trubka byla dynamiku i kvalitou tónu mimo zvukový plán skladby. Třetí věta Andante cantabile pak zazněla spíše jako novoromantická skladba než dílo pozdního neoklasicismu 20. století. Stejně tak závěrečná část vyzněla až nadmíru hřmotně bez elegance. Orchestr si ostatně skladbu nijak zvláště neužíval, takže žádaný pocit francouzského šarmu a lehkosti šampaňského se nemohl dostavit.
Král David zazněl v mnohem stylovější a závažnější rovině
Druhou nastudovanou skladbou se stal Král David Arthura Honeggera. Opus na rozhraní žánrů, v tomto případě mezi, kantátou, oratoriem, operou a melodramem. Dílo vzniklo na objednávku festivalu v Mezieres (Vaud) pro Theatre du Jorat, a to ve velmi krátkém časovém termínu. Švýcarský básník a dramatik René Morax se pro své biblické drama inspiroval nejenom starozákonním příběhem druhého krále Izraele, ale převzal i principy chrámového a antického divadla, ke kterému se jako zásadnímu inspiračnímu zdroji obracela meziválečná moderna více uměleckých oborů. Dílo v duchu francouzského neoklasicismu dnes existuje ve třech verzích. Původní verze (1921), ve které Honeggerova hudba tvoří spíše jen scénickou hudbu, je prováděna jen ojediněle a dnešnímu diváckému vkusu by asi připadla poněkud zdlouhavá. Druhá verze (provedená v lednu 1923) a s výraznou redukcí textu spojujícího jednotlivá hudební čísla, který přednáší vypravěč, představuje jakýsi mezistupeň k verzi třetí. Definitivní třetí verze (1923 Winterthur, poprvé provedeno v německém překladu) s přepracováním některých hudebních čísel a další dramaturgickou úpravou textu, patří k oblíbeným ale náročným titulům koncertního pódia prakticky po celém světě. Dílo je možné provést i scénicky, také se zapojením baletního souboru, ale koncertní provedení jasně v statistických přehledech převládají. Král David byl vícekrát proveden i u nás. Výrazně tento opus zpopularizovaly opakovaná uvádění francouzským dirigentem Sergem Baudem. Jeho nahrávka na labelu Supraphon právě s Pražským filharmonickým sborem, Českou filharmonií a francouzskými sólisty z roku 1985 patří mezi referenční záznamy. Dílo vyžaduje minimálně 3 pěvecké sólisty (soprán, alt, tenor), 2 činoherce, větší sbor a symfonický orchestr. Prováděcí délka dosahuje zhruba 75 minut. Představuje také velkou výzvu pro sbor a sbormistra, protože part sboru je velmi náročný, a to i v jazykové rovině. Velmi dramatické dílo vyniká krásným francouzským textem (je ovšem možné ho uvádět i v překladech), ale právě těsná návaznost na rytmus francouzského jazyka upřednostňuje francouzské mluvčí, především ve velmi působivém čísle melodramu Čarodějky z Endoru. Moraxův velmi hutně, ale zároveň poeticky rekapituluje příběh krále Davida od jeho mládí přes zápas s obrem Goliášem, velkou pozornost věnuje libreto Davidova konfliktu se Saulem, dále zaznamenává jeho panování, které nebývale dokázalo rozkvést biblickou zemi, ale i jeho osobní chyby. Závěr díla tvoří vyprávění o Davidově smrti a oslava tohoto velikého krále a proroka.
Tato druhá část programu pak zazněla v mnohem stylovější a závažnější rovině. Od počátku bylo zřejmé že dramatický žalm Král David mnohem více orchestru vyhovuje svou monumentálností a že soubor má dílo dobře zažité (v lehce obměněném sólistickém obsazení bylo uvedeno loni na festivalu v Litomyšli). Dirigent a zároveň sbormistr Lukáš Vasilek výrazně vyzvedá dramatismus celé skladby, ale činí tak pečlivou tempovou výstavbou v rámci celkového rozvrhu díla. Orchestr i sbor velmi dobře spolupracovaly navzájem i se zpěváky. Pražský filharmonický sbor o cca 75 zpěvácích podal velmi přesvědčivý a soustředěný výkon bez zaváhání, který byl dominantou nastudování. Symfonický orchestr Českého rozhlasu pak odvedl mnohem lepší výkon než v prvé části programu, bohužel zvuk žestí zvláště zpočátku ani zde nezněl zcela ideálně. Dalším výrazným pozitivem večera byly výkony vynikajících sólistů. Sopránová sóla velmi zklidněně přednesla Kateřina Kněžíková krásným vyrovnaným tónem. Kontrastně pak působil tmavě témbrovaný a smyslnější mezzosoprán Štěpánky Pučálkové v altových sólech. Tenorový part zazpíval velmi kultivovaně a ve vynikající výslovnosti německo-turkmenský tenorista Dovlet Nurgeldiyev, který zaujal i elegantní tvorbou tónů. Sbor i sólistky si uspokojivě poradily s francouzskou výslovností, ale rozdíl mezi francouzským mluvčím a cizincem prostě je vždy více či méně patrný. Part Vypravěče a Čarodějky z Endoru (dnes opuštěná palestinská vesnice Indur) byly vzhledem k akustickým podmínkám sálu amplifikovány. Sébastien Dutrieux velmi soustředěně a uměřeně bez zbytečné emfáze sugestivně přednesl francouzský text. Krátké, ale velmi vděčné číslo melodramu Čarodějky z Endoru působivě ztvárnila všestranná interpretka Anna John Schmidtmajerová, nikoliv jako tradičně zaříkávání, ale jakousi noční můru nebo trans se vzrůstající intenzitou.
Další provedení Honeggerova Krále Davida potvrdilo nejen tradici uvádění této nádherné a monumentální skladby u nás, ale také její pevné zakotvení v domácím repertoáru i vkusu publika. Dlouhý potlesk publika tomu určitě nasvědčoval.
Francouzský večer na Hradě
18. březen 2026, 19:30 hodin
Pražský hrad, Španělský sál,
Program
Francis Poulenc: Sinfonietta
Arthur Honegger: Král David
Obsazení
Kateřina Kněžíková – soprán
Štěpánka Pučálková – alt
Dovlet Nurgeldiyev – tenor
Sébastien Dutrieux – vypravěč
Anna John Schmidtmajerová – Čarodějnice z Endoru
Pražský filharmonický sbor
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Lukáš Vasilek – sbormistr a dirigent
