František Novotný o dnešním koncertu i o hvězdách

Za pár týdnů sedmačtyřicetiletý František Novotný patří už delší dobu k české houslové elitě. S houslemi se začal ve svém rodném Znojmě seznamovat ještě dřív, než usedl do školních lavic. Po Lidové škole umění následovala brněnská Konzervatoř, posléze JAMU a také další studie v zahraničí. V hodnocení jeho kariéry najdete velmi často slovo fenomenální či výčet řady tuzemských i zahraničních ocenění. František Novotný si vydobyl značný kredit nejenom dokonalou interpretací tradičního repertoáru, ale i úsilím, s nímž představuje méně známá či zcela neznámá díla světových autorů, jako jsou Erich Wolfgang Korngold, Samuel Barber, Aaron Copland, Miklós Rózsa, Alban Berg nebo Leonard Bernstein. Právě s jeho Serenádou pro sólové housle, harfu, smyčcové a bicí nástroje podle Platónova “Symposia” se představí dnes večer v pražském Rudolfinu, společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Tomášem Netopilem.

Kdy jste nastudoval Serenádu podle Platónova Symposia? A z jakého podnětu?

Připadá mi to nedávno, ale notový materiál jsem získal poněkud složitou cestou ze Spojených států před dvěma desítkami let. Bylo to v době, kdy jsem měl za sebou nastudování a provedení většiny tradičních houslových koncertů, a začaly mě zajímat nové či z různých důvodů u nás opomíjené tituly.

Jak reagovali dramaturgové českých orchestrů a festivalů?

Bezprostřední zájem projevila tři tělesa. Platonovského Bernsteina jsem uvedl v roce 1991 tehdy ještě v československé premiéře s Komorní filharmonií Pardubice a dirigentem Istvánem Dénesem, dále s Filharmonií Brno za řízení Bernsteinova žáka Andrew Mogrelii a v Rudolfinu za doprovodu České filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Prostor neobvyklým dílům postupně otevřela i většina našich ostatních koncertních pořadatelů.

Čímž se dostáváme k Vaší nesporné zásluze, provedení skladeb, které na koncertech neslýcháme, ač jsou výborné. Který počin na tomto poli považujete za opravdu důležitý?

Nechcete si raději povídat o něčem opravdu důležitém? Žijeme ve vesmíru, jehož stáří nejsme schopni přesně stanovit, obklopeni miliardami hvězd, jejichž vzdálenosti téměř vůbec neznáme, ve vesmíru naplněném hmotou a energií neznámé povahy, který se řídí fyzikálními zákony, jejichž vlastnosti ve skutečnosti nechápeme. I když se sneseme na Zemi a začneme uvažovat o něčem, čemu snad rozumíme, přesto můžeme říci, že nerozumíme úplně nebo přinejmenším nerozumíme dlouho. Abych se ale přece jen trošku přiblížil Vaší otázce, přesně to platí o mé nedávné cestě do mystického rozměru díla Ernesta Blocha. Jméno tohoto nevšedního autora si dokonce i mnozí hudebníci v běžném povědomí spojují s jedinou drobnější skladbou. Zaujatý Blochovými partiturami jsem nastudoval celé jeho houslové dílo, které díky Českému rozhlasu a vydavatelství Radioservis vyšlo loni na dvojCD.

A dočkáme se díky Vám dalších objevů?

Budou-li nám hvězdy nakloněny, určitě ano. Rád Vám to povím, až nastane ten pravý čas.

Jako odborný poradce jste navázal spolupráci s vydavatelstvím Bärenreiter. Co to obnáší?

Zajímavá otázka i činnost. Kromě korektorské práce na správnosti tisku not jde také o tvorbu smyků a prstokladů v sólovém partu houslí. Notový zápis lze na houslích v mnoha případech zahrát několika způsoby – na různých strunách, v různých polohách, různými smyky i prstoklady. Jde o to nabídnout hráčům pokud možno optimální možnosti. Každý houslista je však jinak disponovaný. Někomu vyhovuje třeba i zcela originální (pro jiného naopak nepřijatelné) řešení, takže poznámky v revidovaném sólovém partu jsou často jen orientační.

Také zasedáte v porotách mezinárodních soutěží. Co Vás k této práci motivuje – a co Vás v minulosti motivovalo k vlastní účasti v soutěžích?

Soutěže mají své zastánce i odpůrce. Tomu docela rozumím, protože jsem jich osobně absolvoval víc než dost. Někteří jejich atmosféru vyhledávají, jiní ji vnímají jako nepříjemnou až nezdravou. I to je někdy objektivní skutečnost… Jako porotce soutěže beru spíš jako přehlídky interpretační úrovně určité skupiny mladých houslistů – hudebníků se vším, co k tomu přísluší. Je zajímavé sledovat jejich vývoj, trendy, celkové vystupování, styl… Za studentských let pro mne každá soutěž představovala rozšíření repertoáru a v neposlední řadě možnost zahrát si s orchestrem.

V září 2009 jste byl v pražském Karolinu jmenován profesorem. Vedle mateřské Hudební fakulty JAMU působíte od roku 2009/10 také na VŠMU v Bratislavě. Výuka Vás zjevně těší, nemýlím se?

Víte, ať už jde o pozoruhodné předměty, výkony či teorie, zajímá mě cesta k jejich vzniku. Hledání správné volby v rozhodnutích, způsoby pro různé úrovně pochopení, možnosti vhledů v bezprostředních i nejširších souvislostech – to (a samozřejmě mnoho dalšího) je pro mne pedagogická práce.

Člověk při pedagogické práci jistě vzpomíná na vlastní studentská léta. Která setkání, které osobnosti byly ve Vašem uměleckém životě určující?

Vybavuje se mi celá řada nejrůznějších obrázků… Stará čínská moudrost praví, že pokud je žák připraven, objeví se učitel. Nevím, jestli jsem byl vždycky připraven, ale na učitele jsem měl skutečně štěstí, stejně jako později na obohacující setkávání s vynikajícími klavírními partnery, skvělými dirigenty, hudebními režiséry. Pokud se však ptáte na někoho zásadně inspirativního, dosud to většinou byli něčím výjimeční lidé z úplně jiných oborů, s nimiž jsem se mohl osobně potkávat nebo číst jejich myšlenky.

Vedle hudby jste ovšem uvažoval i o studiu astrofyziky – čím Vás tento obor fascinuje? A nacházíte nějakou spojitost mezi ním a hudbou?

Jeden významný současný fyzik poeticky vyjádřil teorii relativity: „Energie je osvobozená hmota a hmota je energie, čekající na vysvobození.“ Není mezi notovým zápisem a jeho oživením určitá paralela?

Nepochybně! Ale zpět na zem – můžete zavzpomínat na svá dosavadní setkání s rozhlasovými symfoniky?

Přestože s většinou pražských orchestrů spolupracuji dlouhodobě a opakovaně, se SOČRem jsem se zatím setkal jen jednou a to před několika lety na Bratislavských hudebních slavnostech. S Tomášem Netopilem však máme za sebou řadu koncertních i studiových projektů, doufám tedy, že publiku ve Dvořákově síni i posluchačům stanice Vltava společně připravíme zajímavý a příjemný večer.

Děkuji za rozhovor!

www.frantiseknovotny.com