Gaëtan Pires: Chtěl jsem prostě umět dobře tančit!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Sólista baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni Gaëtan Pires je důkazem toho, že nikdy není pozdě začít. Že vždycky, když máte silnou vůli, odhodlání a opravdu chcete, tak toho, čeho chcete, dosáhnete.
Gaëtan Pires na Mezinárodní baletní soutěži v Plzni, variace z Plamenů Paříže (foto Martin Roedl)

Jako kluk hodně sportoval a tancoval v amatérských tanečních školách. A to doslova všechno, na co přišel – step, hip hop, street dance, muzikál. Jen ne klasický balet. Tomu se začal věnovat až v ryze teenagerovském věku čtrnácti let. „Chtěl jste dělat divadlo?“ ptám se. „Ne, na to jsem vůbec nemyslel,“ uvolněně se rozesměje. „Chtěl jsem dělat tanec profesionálně. Chtěl jsem umět pořádně tančit! A k tomu jsem musel umět klasiku. Tak jsem začal v patnácti letech chodit do Ecole Nationale Supérieure de Danse de Marseille. A v sedmnácti odešel do New Yorku,“ vysvětluje vesele. A letos si třiadvacetiletý Francouz vytančil přímou nominaci na Cenu Thálie za roli Petruccia ve Zkrocení zlé ženy.

Jeho cesta na jeviště nebyla vůbec snadná a jednouchá. Nikdo z jeho rodiny se tanci nikdy nevěnoval a nebylo pro něj snadné, aby si svou cestu k němu prosadil. Na studium si přes léto musel vydělávat – byl číšníkem, prodavačem v obchodě se sportovním zbožím a ve fitness. „Tam jsem tomu alespoň rozuměl!“ směje se. „Chtěl jsem si něco vydělat, aby to nemusela za mne celé táhnout rodina,“ vysvětluje. Když si povídáte s Gaëtanem Piresem, nenapadlo by vás to. Je bezprostřední, s nakažlivým úsměvem, přirozeně živá gesta vyjadřují nezlomný optimismus a jakési vnitřní přesvědčení, že všechno je přece úplně v pořádku, že celý svět je o.k., všichni v něm jsou o.k. a existují-li nějaké problémy, je zbytečné si jimi kazit hezký den. A přitom v DJKT už stačil vytvořit vnitřně složité postavy, v jejichž životě se problémy kupily jeden na druhý a které vyžadovaly nejen výbornou techniku, ale i notnou dávku výrazu. A v případě Petruccia ve Zkrocení zlé ženy, za něj byl nominován, skutečné herectví.

Gaëtan Pires a Mami Hagihara v baletu Korzár, DJKT (foto Martina Root)

Jak se dostane Francouz z Cannes do plzeňského angažmá a ještě oklikou přes Ellison Ballet v New Yorku?
Na New York jsem se připravoval v Centre Chorea Danse v Grasse, tam jsem vlastně s baletem začal, do té doby to jako balet nevypadalo. V New Yorku to bylo super studium, pracovali jsme tam až osm hodin denně. Hodně jsme trénovali, až jsem se přetrénoval a měl úraz na zádech! Ale byla to výborná škola, to ale každý ví, to ani nemusím říkat. Bohužel moc drahá, takže jsem ji pak už nemohl finančně utáhnout. Potřeboval jsem se vrátit zpátky. A jedna moje bývalá učitelka v té době dělala choreografii pro Bohemia Balet. Zavolala mi, že se tam bude dělat konkurz, tak abych to zkusil. Zkusil jsem to a vyšlo to. Mohl jsem jít v té době ještě studovat tanec do Mnichova, ale když mi vyšel Bohemia Balet, nešel jsem tam. Tohle už bylo vlastně profesionální angažmá, které mi přineslo i finanční odměnu. Nemusel jsem už myslet na to, že si musím ještě někde vydělávat.

Jak vlastně vypadá studium baletu u kluka, který se k němu rozhodne až ve svých čtrnácti letech?
Nemohl jsem absolvovat klasickou taneční konzervatoř, když jsem začal ve čtrnácti. Když jsem se rozhodl, že chci dělat tanec profesionálně, bylo nutné, abych klasiku dělal. Ty začátky byly doslova strašné! Když mi řekli, co všechno musím udělat, přišlo mi to absolutně nemožné. Ale když jsem se dostal dál a začal jsem do baletu pronikat, bylo to jiné. Viděl jsem skvělé tanečníky na záznamech na Youtube. Baryšnikov, ten mě dostal! To byly tak úžasné super výkony!

Gaëtan Pires ve Zkrocení zlé ženy, DJKT (foto Irena Štěrbová)

Baryšnikov je váš vzor?
Je. Když jsem ho viděl, řekl jsem si – jo, to je ono. Chci být jako on. Přesně tohle chci umět!

Jeho výkon byl ten popud, že jste nakonec přišel k divadlu? A kdy jste vlastně začal myslet spíš na divadlo, než na tanec?
Až později. Nejdříve jsem opravdu bral tanec jen jako tanec. Jako sport. Jako gymnastiku. Až později jsem ho začal vnímat i jako umění v divadle. A vidíte – teď vlastně v recenzích obvykle píšou, že mám dobrý výraz a o technice se moc nemluví. Mám pořád co dohánět. Začal jsem pozdě, tak musím na sobě o to víc pracovat.

Kdy jste získal technickou jistotu?
Pořád si nemyslím, že bych ji měl!

Gaëtan Pires a Andronika Tarkošová v baletu Červený a černý, DJKT (foto Martina Root)

Ale vždyť jste získal už řadu ocenění. Už v roce 2013 na mezinárodní soutěži ve Valenciennes jste byl druhý v klasických variacích, na mezinárodní soutěži v Plzni v roce 2015 jste byl také druhý a loni už jste ji vyhrál!
To ano, ale já nemám ten pocit. Pořád si myslím, že nemám všechno, že ještě něco chybí. Ale to asi mají všichni tanečníci. Neznám žádného, který by řekl ´mám výbornou techniku a už nemusím pracovat´. Ale to je všude – i ve sportu, třeba v gymnastice.

Jak vzpomínáte na Bohemia Balet?
I když to nebyla škola, tak Bohemia Balet byla vlastně moje nejlepší škola!

Škola života…
Přesně tak, byla to super zkušenost a neocenitelná příprava. A měli jsme tam výborné vztahy! Pan Slavický byl a je jako můj druhý táta. Hodně mě naučil nejen v tanci, ale i v životě. Pořád si voláme. A profesně – v Bohemia Baletu jsem získal možnost tančit sólové role, jít na jeviště takřka každý den. Dělal jsem různé variace, pas de deux z Labutího jezera, Plameny Paříže. Celý balet jsme také dělali – například Olivera Twista, Carminu Buranu, Petra Pana

Gaëtan Pires a Kristina Kodedová na Mezinárodní baletní soutěži v Plzni, variace z Dona Quijota (foto Martin Roedl)

Byl jste Petr Pan?
Ne, kdepak, já jsem byl kapitán Hook! Já vždycky dělám toho zlého. Princové pro mě nejsou. Mám černé vlasy a vousy. Já se stejně v princovských rolích necítím dobře, nesedí mi. Ale když jsem zlej, tak to je super, to je moje!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na