„Gay židovský klokan“ se chopil Wagnera v Bayreuthu
(The New York Times – 24. července 2017 – A. J. Goldmann)
V roce 2013, když operní společnosti po celém světě slavily dvousté výročí narození Richarda Wagnera, Barrie Kosky, který krátce předtím začal působit jako umělecký ředitel Komische Oper v Berlíně, vyhlásil ve svém novém působišti zákaz na díla tohoto skladatele, k němuž už dlouho choval ambivalentní pocity.
A o čtyři roky později pan Kosky, okázalý a produktivní impresário a režisér australského původu, který v rozhovorech označuje sám sebe jako „gay židovského klokana“, debutuje na Bayreuthském festivalu v Německu. Tento festival byl založen samotným Wagnerem v roce 1876 a je věnován jeho operám. Letos festival zahajuje v úterý 25. července, a to novou inscenací Mistrů pěvců norimberských z dílny pana Koskyho.
Cesta pana Koskyho do Bayreuthu nejspíš připadá zvláštní těm, kdo sledovali jeho prvních pět sezon v Komische Oper. Svým působením dokázal tento operní dům, jednu ze tří profesionálních operních společností v Berlíně, oživit, a to díky svým barvitým inscenacím a eklektickému repertoáru. Zvlášť se zaměřoval na opomíjená díla židovských autorů z výmarské éry, jako byli Paul Abraham, Emmerich Kálmán a Oscar Strauss, z nichž některá nebyla v Berlíně téměř sto let k vidění.
Když Katharina Wagner, skladatelova pravnučka, pozvala Koskyho na oběd a navrhla mu, aby režíroval Mistry pěvce, zprvu odmítl.
„Měl jsem pocit, že už jsem Wagnera dělal dost,“ prohlásil ve své berlínské kanceláři v nedávném interview, „a pracovat na Wagnerovi mi vždycky připadalo hrozně vyčerpávající. Příliš mě to nervuje.“ Mistři pěvci, středověký fantastický příběh o cechu pěveckých mistrů, který je pravděpodobně autorovým nejvíce nacionalismem prosáklým dílem, vyvolával v panu Koskym zvlášť velké obavy.
„Ze všech těch děl se mi Mistři pěvci zdáli pro mě osobně nejnáročnější – kvůli tomu, jak se v nich řeší německá kultura a německá identita, a taky kvůli historii té opery,“ řekl. Ve finále opery zní monolog hrdiny, ševce Hanse Sachse, který je vášnivou obhajobou ‚svatého německého umění‘ a také varováním, že je třeba toto umění chránit před cizími vlivy.
Tuto operu měl velmi v oblibě Hitler a její strhující předehra vždy zněla na sjezdech nacistů. (Norimberk, dějiště opery, nepříliš vzdálené od Bayereuthu, byl oblíbeným místem těchto shromáždění a také se tu po válce odehrávaly soudní procesy s německými válečnými zločinci.)
Katharina Wagner požádala pana Koskyho, aby si to v klidu pořádně rozmyslel. O půl roku později její výzvu přijal.
„Zjistil jsem, že ta opera není o německé kultuře nebo ideologii, protože Wagnerova představa o německé minulosti a realitě je čirou fantazií,“ říká Kosky. „Jakmile jsem se rozhodl, že nemusím nést na svých bedrech tíhu německé historie, identity a kultury a že bych se mohl na všechno zkusit podívat Wagnerovýma očima a přes Wagnerova zdeformovaného, rozporuplného a znepokojivě komplikovaného génia, otevřelo se přede mnou spousty možností.“
Barrie Kosky zahájil svou kariéru v Austrálii, mimo jiné v Gilgul Theater v Melbourne, což bylo první profesionální židovské divadlo v zemi, které v roce 1990 sám založil. Během uplynulých dvou desítek let strávil většinu času v Evropě, kde vnášel do všeho svůj analytický přístup a často až excentrickou citlivost – od Euripida po muzikály Colea Portera. Jeho chytrá, němým filmem inspirovaná inscenace Mozartovy Kouzelné flétny, kterou vytvořil ve spolupráci se Suzanne Andrade, Paulem Barrittem a skupinou 1927, mu v roce 2013 přinesla první úspěch ve Spojených státech.
Má smluvně zapovězeno prozrazovat detaily o tom, jak budou jeho Mistři pěvci vypadat, může však svobodně diskutovat o procesu tvorby a o tom, co ho k dílu napadá.
„Začali jsme od konce,“ vypráví. „Velmi záhy jsme získali jistotu, že jsme našli silné řešení pro ten monolog a poslední sbor, a věděli jsme, jak to zpětně propojit nebo jako to došlo až do tohoto bodu. Protože snad v každé inscenaci Mistrů pěvců, kterou jsem kdy viděl, byl tohle vždycky problémový moment, kdy režisérovi došly nápady nebo nevěděl, co si s tím monologem počít, nebo ho prostě jen nějak přilípl na konec.“ Nezbývá, než se zajít podívat, jak Kosky tento vrcholný okamžik pojal, i když jeho komentáře o tom, jak nacisté i spojenci využívali Norimberk ke svým „představením“, by nám mohly sloužit jako nápověda.
Wagnerův silný antisemitismus je dalším tématem, jež nelze jen tak smést ze stolu. Někteří vnímají Sixta Beckmessera, tuctového pedanta, který se ze všech postav Mistrů pěvců asi nejvíce blíží k padouchovi, jako zakuklenou karikaturu Žida. Někteří z Wagnerových potomků měli navíc velmi blízko k nacistům, což vrhlo stín na celý Bayreuthský festival, který je patrný až do dnešních dnů.
„Wagner nestavěl Židy na jeviště,“ říká pan Kosky, první židovský režisér, který působí na Bayreuthském festivalu za celých 141 let jeho existence. „Beckmesser není Žid. Na to byl Wagner moc chytrý.“ Ovšem společně s Mime a Alberichem, nenáviděnými postavami z Wagnerova „prstenového“ cyklu, je Beckmesser postavou, která „je takříkajíc marinovaná ve šťávách antisemitismu devatenáctého století, což Wagner i jeho posluchači vědomě i nevědomě tušili,“ dodává Kosky.
Beckmesser je podle Koskyho představy jakýmsi „frankensteinovským monstrem“, které v sobě kombinuje rysy Eduarda Hanslicka, konzervativního hudebního kritika, jímž Wagner opovrhoval (a také se o něm mylně domníval, že je Žid), a asimilovaných Židů devatenáctého století v Německu, které Wagner považoval za hrozbu pro národní kulturu.
„Je směšné říkat, že to není antisemitské,“ míní Kosky. „Neřešíme tu jen abstraktní hudbu. Zabýváme se také textem, postavami, narativem, historií, psychologií a je tu také skutečnost, že [Wagner] napsal množství esejů, v nichž vyjádřil své názory na divadlo, německou kulturu a Židy.“
Barrie Kosky říká, že paní Wagner, která režírovala provokativní Mistry pěvce na festivalu v roce 2007 a na jeviště tehdy přivedla postavy Dürera, Bacha, Goetheho a dalších německých kulturních veličin s obrovskými pitvornými hlavami, velkoryse podpořila jeho vizi. Dokonce přiznal, že představení, z něhož měl kdysi obavy, se nakonec ukázalo jako nečekaně vtipné.
„Kdyby mi před deseti lety kdokoliv řekl, že si budu užívat tři roky práce na Mistrech pěvcích,“ vypráví, „vysmál bych se tomu.“
Přeložila a připravila Kateřina Bodnárová
