Genius loci: Rudolfinum – Sukova síň. Znovuotevřená a s novým klavírem

  1. 1
  2. 2

Glosa i vzpomínka k mimořádné události koncertního života v Praze

Přivést na jedno pódium v jeden večer elitu českých klavíristů, seznámit publikum s novou akustikou, představit zcela nový nástroj Fazioli a jeho výrobce, ukázat schopnost neuvěřitelně rychlé realizace přestavby a zároveň v následném setkání elegantně dokumentovat způsob přestavby, se řediteli České filharmonie Davidu Marečkovi podařilo dokonale.

znovuotevření Sukovy síně - David Mareček - 8.1.2016 (foto Petra Hajská)
znovuotevření Sukovy síně – David Mareček – 8. 1. 2016 (foto Petra Hajská)

Nelehkým zadáním pro čtyři báječné klavíristy bylo ukázat posluchačům, jak se vyrovnat s novou akustikou, novým a neobehraným nástrojem, jak reagovat a přizpůsobit po přestávce s odlišným repertoárem úhozovou kvalitu ve své druhé prezentaci. Z pódiové zkušenosti je známo, že zkouška v prázdném sále, a vystoupení před naplněným auditoriem jsou diametrálně odlišné. Navíc vrcholní klavíristé se na velkých pódiích setkávají s nástroji již ohranými a ve velké většině s nástroji Steinway. Bylo zajímavé sledovat, jak odlišně a rychle se těmto nelehkým podmínkám jednotliví umělci přizpůsobili. Je na posouzení posluchačů, i samotných umělců, jak se jim tento úkol povedlo zvládnout. Na každý pád nutno ocenit, jak skromně a upřímně Martin Kasík, Ivan Klánský, Ivo Kahánek a Igor Ardašev tento pokus po vystoupení hodnotili. Bylo rovněž nelehkým úkolem nástroj pro tento sál vybrat. I když Fazioli, Steinway, Bösendorfer, Yamaha nebo Kawai nabízejí koncertní křídla mimořádných kvalit, do tohoto prostoru bylo nutno vybrat nástroj menší. Zde již kvalita není tak opečovávána jako u nástrojů koncertních. Zda volba byla dobrá, ukáže čas. Na každý pád představený nástroj má zatím dvě zcela odlišné polohy basu a diskantu. Jak v barvě, tak v rezonanci. Jistě díky edukační činnosti České filharmonie a její podpoře mladých umělců bude umožněno, aby nástroj mohli testovat a ohrát posluchači Pražské konzervatoře nebo HAMU. Potom se vlastnosti nástroje projeví zcela prokazatelně při interpretaci Scarlattiho, Mozarta, Schuberta nebo děl impresionistů.

S velkým citem realizované úpravy při prvním poslechu v úžasně řemeslně zpracovaném prostoru zcela změnily akustiku. Posluchači se jeví (seděl jsem v deváté řadě) vše krystalicky čisté, měkké s přirozeným dozvukem. Každá úhozová nuance je slyšet, vše téměř vypreparováno a zcela konkrétní. Také v zadních řadách, dle názoru dalších na koncertě přítomných hudebníků, byl zvuk vyrovnaný. Nevím, zda lze díky basovým rezonátorům, umístěným okolo pódia do lunet nade dveřmi, zvuk korigovat a modifikovat. Díky mobilitě a možnosti manipulace se sedadly zajisté Česká filharmonie zkusí další varianty umístění pódia vhodné pro to či ono nástrojové obsazení. Moc se zejména těším, jak v prostoru bude znít smyčcový kvartet. Na definitivní hodnocení proto ještě zbývá čas a bylo by předčasné.

znovuotevření Sukovy síně - Ivo Kahánek, Igor Ardašev, Martin Kasík, Ivan Klánský - 8.1.2016 (foto Petra Hajská)
znovuotevření Sukovy síně – Ivo Kahánek, Igor Ardašev, Martin Kasík, Ivan Klánský – 8. 1. 2016 (foto Petra Hajská)

Genius loci tohoto prostoru mi nedá připojit osobní vzpomínky na tento, jak starší generace jinak neřekne, Malý sál. V prostoru bývalé jídelny Poslanecké sněmovny za první republiky se po roce 1945 stal Malý sál zkušebnou Českého komorního orchestru s Václavem Talichem. Jako posluchač konzervatoře jsem do tohoto místa chodil vždy rád, s pokorou a často i s obavami před vystoupením. Vstup do prostoru Rudolfina měl dvě polohy. Jako návštěvník koncertu a jako účinkující. Tou první bylo vystoupit z mrazivé otevřené tramvaje, projít náměstí Krasnoarmějců, neuklouznout na schodech hlídaných dvěma lvy, otevřít velké dveře, pozdravit ve vrátnici majestátně sedícího pana Kožnara, případně si ještě před koncertem zatelefonovat (z molitanem a koženkou hermeticky uzavřeného telefonu – mnohdy za 25 haléřů skrytou manipulací i do zahraničí). Katakomby voněly houslařskými laky z dílny pana Kratochvíla, z temných tříd byl slyšet laskavý zvuk violy d’amore profesora Jaroslava Horáka, kam jsme na orchestrální party chodili moc rádi.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments