Gerhard Oppitz a Radek Baborák v Mariánských Lázních: Vzácná souhra a špičkový výkon

Mimořádný umělecký zážitek výrazně se vymykající svou uměleckou úrovní a vypracováním provedených skladeb z obvyklých tuzemských koncertních produkcí přinesl v pátek 8. července 2022 v koncertním sále Společenského domu Casino Zahajovací koncert 4. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Živé pohraničí / Lebendes Grenzland v Mariánských Lázních. 

Festivalový symfonický orchestr složený z hráčů Západočeského symfonického orchestru a jeho hostů řídil šéfdirigent ZSO Radek Baborák. Tento koncert přivedl na jedno pódium také dva vynikající instrumentalisty – Radka Baboráka jako hráče na lesní roh a elitního světového pianistu, prvního německého klavíristu, který zvítězil v prestižní soutěži Arthura Rubinsteina v Tel Avivu (1977), Gerharda Oppitze.

Festival, pokračující na Mariánskolázeňsku dalšími čtyřmi koncerty až do 22. července 2022, je zaměřen na hledání porozumění mezi lidmi na obou stranách česko-německé hranice, proto je jeho motto „hudba léčí a usmiřuje“. „Hudba je jazykem mezinárodním, všichni jí rozumí, je ideálním prostředkem pro hledání společné řeči. Proto je pro nás velkou ctí, že naše pozvání přijal Gerhard Oppitz, který se narodil právě v pohraničí – ve Frauenau,“ uvedl mimo jiné při slavnostním zahájení festivalu ředitel pořádajícího Západočeského symfonického orchestru Milan Muzikář. A zároveň krátce přiblížil díla, která během večera měla zaznít, a připomněl vztah jejich autorů k našim zemím.

Dramaturgie koncertu byla neotřelá a inspirativní – úvod patřil působivé a zřídka uváděné Koncertní předehře C dur op. 24 Antonína Rejchy, následovaly čtyři z Písní beze slov op. 19 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v úpravě pro lesní roh a smyčcový orchestr, zpestřením a odlehčením byly Tři německé tance, K. 605 Wolfganga Amadea Mozarta. Po přestávce zazněl slavný Koncert č. 5 Es dur ´Císařský´ pro klavír a orchestr op. 73 Ludwiga van Beethovena.

Radek Baborák je nejen skvělý hornista ale rovněž výborný dirigent. Řídil orchestr s jistotou, přehlednými čitelnými gesty. Není u něj ani stopy po prázdných vnějškových efektních pózách, v nichž si tolik dirigentů libuje, ale jde mu o hudbu samu. Detailní vypracování děl bylo mimořádné, stejně jako kultivovanost hudebního projevu celého orchestru. V dílech, jež v Casinu zazněla, prokázal Radek Baborák cit pro melodickou linku a specifiku děl. Jiný byl Rejcha, jiný Mendelssohn, jiný Mozart a jiný Beethoven. Orchestr hrál pod jeho taktovkou celý večer ve vzácné souhře. Obdivuhodná byla dynamická škála, jíž dokázal Radek Baborák u orchestru docílit. Sahala od nejjemnějších pianissim až po bouřlivé, ale nikoliv přehnané fortissimo. Dirigent volil dynamiku uvážlivě přesně v duchu prováděných skladeb, díla tak dostala potřebnou plastičnost, mohla plně vyniknout a okamžitě si podmanit publikum. Příkladná byla tempová vyváženost provedení. Navíc členové orchestru hráli se zjevnou chutí a nadšením, které se zcela automaticky přenášelo na publikum.

Koncertní předehra C dur op. 24 Antonína Rejchy patří ke koncertním předehrám, které skladatel zkomponoval patrně před rokem 1799 za doby svého působení v Hamburku. Provedena byla podle všeho až v Paříži, kam Rejcha v roce 1799 odešel a kde se později jeho žáky na pařížské konzervatoři postupně stali mimo jiné Hector Berlioz, César Franck či Charles Gounod a mezi jehož soukromé žáky patřil například Ferenc Liszt. Instrumentačně bohatá Koncertní předehra C dur je melodicky rozmanitá, hýří nápaditostí a předznamenává svými kompozičními postupy a harmoniemi novou hudební epochu. Hudební nastudování a provedení plně vystihlo její charakter. Zařazení na program zahajovacího koncertu je samo o sobě velmi záslužné – připomnělo významného českého autora, jehož dílo neslýcháme z koncertních pódií často, přestože by si to svojí kvalitou a významem bohatě zasloužilo. 

Exkluzivním zážitkem bylo provedení výběru z Mendelssohnových Písní beze slov v podání Radka Baboráka. Po Rejchově koncertní předehře se vrátil před dirigentský pult s lesním rohem a způsob, jakým zahrál Mendelssohna byl jedinečný – obtížný part provedl bravurně, s dechberoucí lehkostí, jako by hra na lesní roh byla to nejsnadnější na světě, přičemž ještě stačil řídit orchestr. Nosný tón jeho lesního rohu zněl ve všech překvapivých zákrutách náročného partu krásně, ať ve vysoké či nízké poloze. Vždy vyrovnaně, lahodně a barevně. Zvukově a tempově vyrovnaně hrající orchestr jej plně podpořil.

V Mozartových Třech Německých tancích K. 605 vystihl Baborák, už s dirigentskou taktovkou v ruce, dynamikou a vhodně volenými tempy jejich specifickou poetiku a ve třetím z nich – zvonečkové Jízdě na saních – i Mozartův jedinečný hudební humor.

Druhá polovina koncertu už patřila Gerhardu Oppitzovi a Beethovenovu Císařskému klavírnímu koncertu. Dnes devětašedesátiletý Oppitz má na svém kontě nahrávky například Beethovenových klavírních koncertů a kompletního Brahmsova klavírního díla pro přední světové firmy, ovšem mariánskolázeňké publikum si mohlo plně vychutnat jeho vskutku mistrovskou hru živě. Provedení Beethovena bylo v Oppitzově podání a za Baborákova řízení skutečnou lahůdkou. Na koncertní křídlo Bechstein, které bylo zapůjčeno výlučně pro tento festivalový koncert, hrál Gerhard Oppitz soustředěně, takřka bez pohnutí, ponořen do hudby v plné symbióze s orchestrem a dirigentem. V akusticky výtečně disponovaném sále Casina zaznělo dynamicky a tempově vzorově vystavěné dílo, s jasně čitelnou melodickou linkou, posluchačsky zcela přehledné, v němž se sólista s orchestrem navzájem doplňovali a společně vytvářeli krásnou plnohodnotnou hudbu, v níž bylo napětí, klid, drama i hluboký cit a která pronikala přímo do srdcí posluchačů. Však také nadšené ovace nebraly konce a Oppitz odměnil publikum ještě přídavkem – procítěným přednesem Intermezza A dur op.118 č. 2 Johannesa Brahmse.

Zahajovací festivalový koncert byl skutečným uměleckým svátkem, na který se hned tak nezapomíná. Takže na případnou řečnickou otázku: „kam jet na výborný koncert“, je odpověď snadná – do Mariánských Lázní za Radkem Baborákem, jeho sólisty a jeho orchestrem.

Živé pohraničí / Lebendes Grenzland – Zahajovací koncert 4. ročníku mezinárodního hudebního festivalu
8. července 2022, 19:30 hodin
Společenský dům Casino, Mariánské lázně

Program:
Antonín Rejcha: Koncertní předehra C dur op. 24
Hugo Wolf/Max Reger: Italská serenáda G dur
Felix Mendelsohn-Bartholdy: Písně beze slov
Ludwig van Beethoven: Koncert č. 5 Es dur „Císařský“ pro klavír a orchestr op. 73

Účinkující:
Festivalový orchestr LG–ŽP (členové ZSO a různých německých orchestrů)
Gerhard Oppitz (SRN) – klavír
Radek Baborák – lesní roh a dirigent