Glastonbury 2025: Kdo je Arabella Churchillová a proč má vlastní most? aneb Znovuzrození nového cirkusu

Festival Glastonbury 2025 byl zahájen velkolepou cirkusovou show na Pyramid Stage. Bylo to poprvé za 35 let, co festival zařadil na hlavní velké pódium nehudební vystoupení. Oficiální název festivalu Glastonbury je Glastonbury Festival of Contemporary Performing Arts, ale festival je jistě nejznámější díky svému hudebnímu programu. Zahajovací večer byl ale jiný a po 35 letech poprvé opět navázal na divadelní a cirkusovou show z roku 1990.

Ve středu večer došlo ke změně tradice a Pyramid Stage ovládli vzdušní akrobaté, žongléři, ohnivý tanečníci na kolech a cirkusoví umělci na podiu. Někteří se vznášeli a pomalu se kývali jako festivalové vlajky ve výšce desítek metrů nad diváctvem, jako by levitovali na vrcholu tenkých kovových tyčích. Skupina akrobatů zavěšených společně na velké železné konstrukci předváděla vzdušné riggerské kousky a popírala gravitaci. V tu chvíli se nad hlavami diváctva objevila pohádková postava Petera Pana, který dělal stojky na světélkujícím jezdícím kole ve výšce více než 40 metrů. Když jeho stín zakryl ikonický znak hippies na vrcholku slavného podia Pyramida, na scéně se objevili desítky žonglérů a klaunů.

Show, která byla především vizuální podívanou, by ve své velikosti stačila na jeden jediný program celého festivalu, proběhla téměř bez reprodukované hudby. Doplnily ji pouze živé bubny a sbor společně zpívající s davem. Ve středu večer totiž nemá ještě hlavní stage povolení na hlasitou hudbu, a tak muselo velkolepé cirkusové představení proběhnout bez ozvučení, které má stage Pyramida nejlepší ze všech dalších více než sto podií. Celkem se na zahajovacím ceremoniálu The Dreamweavers Journey podílelo téměř 300 aktérů a více než 1800 dobrovolníků z celého areálu, kteří se zúčastnili i zkoušek, aby během show pomohli sborům vytvořit zvukovou kulisu. Show The Dreamweavers Journey uvedla každoroční ohňostroj, který sledovaly již desítky tisíc prvních návštěvníků.

O jeden z největších openigů v historii festivalu se postarali umělci z divadelního a cirkusového programu festivalu, kteří měli za úkol poprvé od počátku 90. let festival takto zahájit. Většina z nich v následujících dnech pak mohla ukázat své umění i v programu Circus & Theatre v rámci více než třítisícové armády účinkujících.

Včetně téměř stovky pouličních divadelníků, performerů, akrobatů, tradičního černého divadla, alegorických pochodů magických, někdy krásných a jindy děsivých postav, které mohou diváci potkat v areálu Circus & Theater, vystupují v programu v sekci s názvem Walkabouts s přesným programem a pohybují se na třech polích T&C: Circus Field, Bella’s Field, Glebeland. Už od středečního dopoledne až do nedělní noci je nemůžete minout, pokud byste je ale chtěli stihnout všechny, museli byste v areálu strávit téměř celý festival, a to jste ještě nebyli v hlavním cirkusovému stanu The Big Top.

I přes ten nejnaplněnější a nejlépe sestavený hudební program jednoho z nejslavnějších festivalů na světě není recenzí a zmínek o samotném cirkusu málo: „Na divadelních, cirkusových a kabaretních podiích se děje opět tolik věcí, že je škoda se nezastavit. Tolik různých vystoupení, ale všechna jsou stejně důležitá,“ píše například magazín Louder Than War. Deník The Guardian zase cituje loutkářku a performerku Mirandu La Mutantu, která se svým malým projektem Feminist Mouse Circus vystoupila na letošní ročníku: „Je to festival, který se věnuje jako jeden z mála stejně performativnímu umění jako hudbě, a my doufáme, že do něj můžeme vnést trochu hravé subverze.“ Mezi stovkami dalších pouličních představení zase vybízel tanečník Lekkido v rámci své performance kolemjdoucí „k tanci humrů“. „Ukažte mi svá klepeta!“ přikazoval Pán humrů a vzkazoval lidem, aby i v rámci performance dávali pozor na přírodu a farmu, na které právě mají tu čest stát. „Jsou to lidé, kteří mě sem každý rok přivádějí zpět. Všichni se baví, chtějí se zapojit a cítí lásku…,“ řekl pro The Guardian. Palestinská cirkusová škola The Palestinian School Circus, která se během letošního ročníku představila diváctvu v cirkusovém šapitó hned třikrát, zase napsala na svůj instagramový účet: „Díky, že jsme mohli být součástí a performovat společně s umělci z celého světa v rámci slavnostního cirkusového ceremoniálu na hlavním podium neznámějšího festivalu!“

Hlavní organizátor, spoluzakladatel a dramaturg cirkusového a divadelního areálu na Glastonbury (zmiňovaný Theatre & Circus), který řídí od roku 2007, žonglér Haggis McLeod se nechal citovat v britském divadelním online magazínu The Stage: „Jedna z nejlepších věcí pro mě je slyšet, když procházím kolem někoho, kdo telefonuje, a je mu 19 nebo 18 let,“ říká. „Přijeli na festival kvůli hudbě a objevili cirkusové umění. Volají svým kamarádům a říkají: ‚Musíš sem přijít, je to neuvěřitelný. Nikdy jsem nic takového neviděl.’ Každý týden chodí na koncerty, ale divadlo nebo cirkus nenavštíví. Tady je interaktivní divadlo přímo na ulici.“

Arabella, bez které by nebylo Glastonbury
Tento pozoruhodný příběh začal ale mnohem dříve a někým jiným. Je to příběh jedné ženy, bez které by pravděpodobně neexistoval festival Glastonbury takový, jak ho známe nyní. Teprve dvacetiletá Arabella Churchillová, vnučka premiéra Sira Winstona Churchilla, v roce 1971 utekla na farmu (Worthy Farm, místo konání festivalu), aby unikla spořádanému životu, který pro ni byl rodinou naplánován. Málokdo ví, že to tak byla právě ona, která stála u zrodu a velké budoucnosti nejoblíbenějšího festivalu na světě a stala se jednou z klíčových postav celého, nejen cirkusového, fenoménu Glastonbury.

Píše se rok 1971 a v Londýně je Arabella právě neúnavně pronásledována paparazzi. Vnučka britského premiéra Winstona Churchilla se ale odvážila vystoupit proti válce ve Vietnamu a odjela do Somersetu. V knize Glastonbury (2004, autoři: John Shearlaw, Crispin Aubrey, Michael Eavis) byla otištěna její reakce: „Rozhodla jsem se napsat dopis s protiválečným poselstvím, zejména s ohledem na probíhající válku ve Vietnamu. Byl to pro mě vzhledem k mému rodinnému zázemí velký krok.“ Když se o této události dozvěděl časopis Rolling Stone, Arabella byla bombardována dotazy novinářů a musela opustit Londýn. A odjela na farmu Worthy Farm v Piltonu v Somersetu, kde pomáhala jednomu z bývalých zaměstnanců svého otce Randolphu Andrewovi Kerrovi a farmáři jménem Michael Eavis (majitel farmy a hlavní organizátor festivalu Glastonbury) rozjet na jednom z polí druhý ročník „jistého letního festivalu s podivným magickým názvem“.

Arabella farmu už několikrát navštívila a trávila tam víkendy, tudíž prvním místem, které ji napadlo jako útočiště, byla právě ona. Dokonce na radu své matky předstírala nervové zhroucení, aby svůj odjezd uspíšila. V pouhých 21 letech se na místě rozhodla připojit k neustále rostoucí skupině lidí s alternativním životním stylem a vzala a přispěla 4 000 liber z rodinného svěřenského fondu na nákup materiálů pro vizionářskou (nyní největší stage festivalu) Pyramid Stage autora Billa Harkina. Nikdo z přátel neměl peníze, a tak její finanční vklad pomohl celému konceptu tehdy ještě neznámého festivalu a uskutečnit sen o Pyramidě. Střih. O deset let později Arabella vymyslela v rámci Glastonbury festivalu oficiální divadelní a cirkusový areál a starala se o jeho provoz až do své smrti v roce 2007.

Její odkaz žije a roste dál rok co rok v polích, která nesou název Theatre and Circus Fields. Její manžel, již zmíněný žonglér Haggis McLeod, se kterým se v roce 1987 na jednom cirkusovém představení seznámila, následuje její odkaz a přináší diváctvu festivalu to nejlepší z cirkusu a divadla z celého světa. Každým ročníkem tak pomyslně navazuje na svoji ženu, která tam poprvé v roce 1981 rozsvítila první cirkusový stan!

A pokud během festivalu projdete celým cirkusovým areálem a přijedete až na jeho konec, narazíte na malý ale impozantní most s názvem „Bella’s Bridge“, tedy most Arabelly, který překlenuje řeku Whitelake. Nemůžete si nevšimnout pamětní desky s textem od Michaela Eavise, kde vysvětluje, jak důležitou postavou Arabella Churchillová byla (nejen pro cirkus, ale pro tisíce dětí, kterým pomohla v rámci své charitativní práce a sbírek) a kde jí vzdává hold na počest jejího odhodlání pro festival a jejího úžasného díla, kterým bylo založení areálu pro ta nejlepší cirkusová a divadelní představení v zemi za posledních 40 let.

PS: Poslední den festivalu, ve chvíli, kdy náš tým přecházel přes Arabellin most, jsme se na něm zastavili a poslali tichou vzpomínku nejen Arabelle Churchillové, ale i do nebe českému cirkusu a pantomimě, v ten den totiž do toho klaunského nebe odešel i náš učitel, mim a vážený pán Ctibor Turba. Náhody nejsou, i kdyby měly červený nos…