Glastonbury Festival of Contemporary Performing Arts: prožívaná utopie performativního umění

Aneta Jochim, 23.03.2025 9:00

Je dobré si stále dokola připomínat formulku „Nikdy nevíte, na koho narazíte.“ Na jednom z největších festivalů performativního umění světa, který se kompletně vyprodává během 20 minut spuštění prodeje, ještě než jsou zveřejněna jména vystupujících, na farmě uprostřed anglického hrabství Somerset, které je samo o sobě opředené mýty, musíte mít oči otevřené téměř 24/7. Může se totiž stát, že během pětidenní žité utopie potkáte ty největší hvězdy na zapomenuté lesní stezce, kterou si potřebujete rychle zkrátit cestu ze stage na stage. Musíte být také připraveni na to, že vám ve festivalové aplikaci zavibruje nečekaně upozornění, že za pár minut kousek od vás živě vystoupí světová ikona performance. A když překročíte pomyslnou hranici hudebních pódií, dostanete se do fantazijního Světa divadla a nového cirkusu. „Odtamtud už není cesty zpět. Navždy už budete součástí komunity podivuhodného světa za zrcadlem,“ řekla Arabella Churchillová, vnučka Winstona Churchilla a spoluzakladatelka festivalu Glastonbury.

Glastonbury Festival of Contemporary Performing Arts (foto Nina Bumbálková)

7 minut vašeho života
Je červen 2024 a na největším festivalu Glastonbury jde koncert kapely Bombay Bicycle Club do finále, chystáme se přeběhnout na PJ Harvey. Jenže v press stanu fotografům řekli, že by měli zůstat do konce. Něco se prý stane. Napůl stojíme pod pódiem, napůl jsme na odchodu na další stage. Na scéně se najednou objeví zpěvák Damon Albarn a s Bombay Bicycle Club začnou hrát píseň Tender. Jeden z magických momentů Glastonbury přeruší pípnutí telefonu. Ve festivalové aplikaci se objeví zpráva, že před koncertem PJ Harvey vystoupí performerka Marina Abramović. Stála uprostřed největší scény Glastonbury, před dní desítky tisíc lidí. Sedm minut mlčela, a všichni s ní. My jsme přebíhali z pódia na pódium. Sice jsme nestihli ani vteřinu z jejího „ticha“, ale byl to jen další z momentů, na který nikdy nezapomeneme. A takových překvapení, o kterých jsme sice už věděli z festivalového lineupu, ale netroufali jsme říct, co nás čeká cestou na další stage, bylo víc.

Nebe nad Pyramidou, rackové a všechny odstíny modré
Další překvapení se odehrálo během nedělního dopoledne posledního dne festivalu. Nebe nad zaplněnou největší plochou festivalu pod ikonickou Pyramid stage přivítali všudypřítomní rackové a během pár minut i dílo Interlinked. Několik set tisíc návštěvníků sledovalo místo koncertu současný balet. Přesně na 28 minut se diváci přenesli do oparu baletního opusu, který bořil hranice klasického tance, a naopak potvrdil samotnou šíři performativního programu celého festivalu. Známou choreografii zatančilo šestnáct členů souboru Birmingham Royal Ballet. Na legendární stage přenesli dílo mladého a extrémně talentovaného tvůrce Juliana Nunese. Inscenaci si oblíbilo nejen britské publikum, ale představila se již na několika festivalech světového formátu.

Birmingham Royal Ballet – Interlinked (foto Nina Bumbálková)

Brazilský choreograf Juliano Nunes možná našim čtenářům není tolik známý. Narodil se v Rio de Janeiru v roce 1990. Studoval na Akademii tance na Univerzitě múzických umění v Mannheimu a později se stal členem souborů jako Badisches Staatstheater Karlsruhe, Theater Hagen, Gauthier Dance ve Stuttgartu, Leipziger Ballet a nyní mimo jiné tančí i pro Royal Ballet of Flanders. Juliano spolupracoval s choreografy, jako jsou Ohad Naharin, Jiří Kylián, Hans van Manen, Sidi Larbi Cherkaoui, William Forsythe, Akram Kahn a další. Jako choreograf vytvořil skladby pro Marie-Agnès Gillot (étoile baletu Pařížské opery), pro přední sólisty Národního baletu v Kanadě, Světlanu Lunkinu a Evana Mckie. V letech 2018–2019 vytvořil Mirrors of Life v rámci programu Up & Coming Choreographers v NDT 2. A dlouhodobě spolupracuje právě se souborem Birmingham Royal Ballet.

Největší stage festivalu s názvem Pyramida s rozlohou několika set metrů má po celé ploše jedno z nejlepší ozvučení. Birminghamský soubor tak naplnil očekávanou velkolepou atmosféru nejen choreografií, ale i zvukem. Speciálně složenou klasickou partituru australského skladatele Luka Howarda doplnily méně známé skladby Sebastiana Klausinga (Got to Love), Visual Parallax (Playhouse) nebo Purple Disco Machine. I za denního světla fungovala scénografie ve své jednoduchosti. Světelný design od nizozemského designéra Toma Vissera ve všech odstínech modré barvy proměnil stage na plnohodnotnou scénu kamenného divadla. Ve stejnou chvíli se ale už na dalších stagích psala historie Glastonbury.

Podivuhodný svět za zrcadlem
V areálu Theatre and Circus Fields (označován T&C) / Divadla a nového cirkusu se každý ročník objeví přes 1500 představení a 8000 performerstva a podle oficiální tiskové zprávy se zde odehraje více představení než na Edinburgh Fringe festivalu. Nikdy se tak neocitnete dál než 20 metrů od nějaké oficiální show nebo náhlého pouličního happeningu. A když se vydáte do jiných částí 900 akrů velkého festivalového areálu, stále se budete setkávat s cirkusovými pouličními performancemi.

Arabella Churchill, filantropka a ředitelka světové proslulé charitativní organizace, je ze všech svých filantropických aktivit nejznámější právě hudebním festivalem Glastonbury, který v roce 1970 založila s Andrew Kerrem a farmářem Michaelem Eavisem. Festival se sice stal známý svým hudebním zaměřením, ale ve skutečnosti je jeho klíčovou složkou právě vystoupení divadelních souborů, kabaretních a cirkusových čísel, a to už od jeho počátků. Oblíbená vnučka Winstona Churchilla se zaměřila na rozvoj oblasti divadla a nového cirkusu a programovala samostatnou oblast divadla od roku 1981, v roce 1987 přidala samostatný program nového cirkusu, který vedla až do své předčasné smrti v roce 2007, kdy organizaci předala svému manželovi, žonglérovi Haggisi McLeodovi. Poprvé také představila divákům soubory pro ryze dětské publikum (Natural Magic Theatre a Parachute Theatre).

Divadlo, cirkus, happeningy, současný tanec a všechny možné i nemožné performance. Výstavy, instalace, „pouliční“ vystoupení akrobatů, žonglérů, klauniád, ekvilibristů, iluzionistů, loutkoherců, hadích žen, komiksových postav, industriální živé stroje a alegorické vozy v doprovodu podivuhodných bytostí. V oblasti Theatre and Circus Fields je zásadní svoboda uměleckého projevu, ale také absolutní podpora „přihlížejících“. Zajímavé je i to, že různé fragmenty choreografií slavných i méně slavných souborů a umělců se prezentují bez dekorace a scénografie, za denního světla a někdy dokonce mimo scénu jen proto, že mít „slot“ na Glastonbury jim navždy změní nejen pracovní život.

Největší stan pojmenovaný The Big Top prezentuje několikrát za den přes 50 představení. Programový mix žánrů od současného tance, nového cirkusu, akrobacie, stand-upů po opulentní show tančících motorek nebo breakdance na invalidním vozíku v několika metrech nad zemí nabízí divákům několikadenní nekončící jízdu strávenou v areálu divadla a nového cirkusu.

Eavisova továrna na čokoládu?
I nadcházející letošní ročník Glastonbury má samozřejmě zase vyprodáno, a přitom své brány otevře až na konci června. Jenže plakáty s falešným lineupem kolovaly internetem už několik měsíců až do minulého týdne, kdy byla oficiálně zveřejněna jména prvních vystupujících. Fans řešili, jestli bude headlinovat Olivia Rodrigo, Pulp nebo Rihanna. Nakonec jsou na první místě Alanis Morissette nebo právě predikovaná Olivia. Glasto ale není jen pět dní, žije celý rok. A velký pódia živě přenáší televize BBC a highlity se dostanou i na YouTube. Takže tam můžete být taky. Když se prokousáte celým letošním lineupem, objevíte právě ty nejlepší ukryté highlighty…

P.S.: Jo a vstupenky se dají vyhrát v čokoládě Tony’s Chocolonely!

Glastonbury Festival of Contemporary Performing Arts se letos koná v termínu 25. – 29. 6. 2025.