Glosa: Edward Elgar a Sen Gerontiův na Janáčkově máji v Ostravě

Posluchači oratoria Edwarda Elgara Sen Gerontiův, které bylo provedeno na festivalu Janáčkův máj v sobotu 25. května, se mohli s dílem předem seznámit (mimo jiné zdroje) na portále Opera Plus v článku z 10. května (najdete zde).Přiznávám se, že jsem se obával prostředí, do něhož byl festivalový večer umístěn a které jsem dosud nenavštívil; byl to koncertní sál vestavěný do konstrukce bývalého plynojemu vítkovických hutí nazývaný Gong. Myslel jsem si: možná se hodí pro reje jiných hudebních produkcí, ale pro oratorium…? Byl jsem však nezvyklým prostředím pro hudbu, za níž jsem přišel, pozitivně překvapen, až zaskočen; ač ve stavbě převládá kov a beton, celý prostor od vstupu po sál na mne působil nevzrušeným, klidným dojmem. To dozajista přispělo i k mému netrpělivějšímu očekávání neznámé kompozice.Jako libreto pro své oratorium Sen Gerontiův (The Dream of Gerontius, op. 38; jen drobná poznámka k překladu titulu skladby: nebylo by vhodnější nazvat dílo v češtině Gerontiův sen…?) zvolil Edward Elgar báseň teologa a filosofa Johna Henryho kardinála Newmana (1801–1890) z roku 1865; jeho blahořečení papežem Benediktem XVI. v roce 2010 kardinálovo poselství přibližuje dnešku i budoucnosti. Když v roce 1886 Antonín Dvořák navštívil Birmingham, dostal německý překlad Newmanovy básně, k jejímu zhudebnění však nepřikročil.Skladba o dvou částech trvající asi 1 hodinu a 40 minut byla v Ostravě provedena Janáčkovou filharmonií s dirigentem Roderichem Kreilem, který v současnosti řídí všechna vystoupení chlapeckého sboru Dresdner Kreuzchor, jenž společně se smíšeným sborem Vocal Concert Dresden zpíval ansámblové party oratoria. Sólisty večera byli altistka Marlene Lichtenberg, tenorista Tomáš Černý a basista Richard Novák.Tomáši Černému byla přidělena nejrozsáhlejší a nejobtížnější úloha: Starý muž Gerontius a Duše starého muže; provedl nás Elgarovým a Newmanovým světem s jistotou pěvce, který si nepřipouští žádných nástrah. Kněz v první části díla a Anděl agonie v části druhé byly svěřeny Richardu Novákovi. Skláním se před uměním Richarda Nováka, jehož bas zůstává nepoznamenaný časem, je znělý, sytý a pevný. Zkušenost obou pěvců je spolehlivě vedla i pro ně nikoliv běžně interpretovaným dílem.Hudební proud unášel Gerontia i posluchače ve svých vrcholech za hlasy Andělů a ve svých propadech do říše Démonů a běsů, jež interpretovaly spojené sbory. Budiž mně odpuštěn prohřešek vůči dámě, že o ní píšu až na posledním, ale nikoliv podřadném místě, jak by se mohlo jevit… Vynikající mladá pěvkyně Marlene Lichtenberg v úloze Anděla mne zaujala nejvíce. Svým altem s osobitou nádhernou barvou a brilantním uměním ve mně potvrdila poznání, že jsou mezi pěvci opravdové osobnosti (ano, ona takovou osobností je, ačkoliv je u nás dnes toto slovo nadměrným užíváním – tedy zneužíváním– bohužel značně obnošené, ba devalvované), o nichž se sice příliš nemluví, ale oprávněně náleží k nadějím krásné hudby.Během studií byl jedním z jejích pedagogů také Richard Novák. Chtěl bych ji slyšet v úloze Carmen, s níž vystoupila v roce 2010 také v Liberci. V současnosti je členkou operního souboru ve Staatstheater Cottbus. Mezi léty 2008 a 2012 nastudovala již 22 operních úloh, převažuje Verdi a Wagner, ale na svém repertoáru má rovněž Ježibabu v Rusalce nebo Olgu v Evženu Oněginovi. Výčet oratorních a koncertních děl je ještě obsáhlejší, od Pergolesiho po Stravinského, hojně zastoupen je Antonín Dvořák a Gustav Mahler, nechybí Janáčkova Glagolská mše.Rád jsem si informace uvedené v předchozích řádcích vyhledal a omlouvám se, pokud jsem Marlene Lichtenberg vyhradil o něco více místa, ale snad mé nadšení pochopíte; může za to její vystoupení ve Snu Gerontiově.Až uslyším další živé provedení oratoria Edwara Elgara a budu tedy mít možnost srovnání, odvážím se zpětně na uvedených interpretech hledat nějakou výtku. V tomto okamžiku ji nemám. Naopak, kořím se před odhodláním orchestru, sólistů i sborů provést málo známé dílo s tak výrazným zaujetím pro dokonalost.Během koncertu jsem si několikrát připomněl velkolepou Mahlerovu Osmou symfonii, dílo provedené přesně o deset let později, v září 1910. Poselství obou skladeb si je velice blízké. Doplňme alespoň tolik, že Gustav Mahler hrál z díla Edwara Elgara dvě skladby, obě vznikly před Snem Gerontiovým: „Enigma“ Variation, op. 36 (do češtiny překládáno: Variace na vlastní téma „Enigma“) a Sea Pictures (Obrazy moře, op. 37), obě uvedl v New Yorku v sezoně 1910/11.
Hodnocení autora glosy: 90 %

Janáčkův máj 2013
Oratorní večer
Edward Elgar:
Sen Gerontiův
Oratorium pro sóla, sbor a orchestr op. 38
Dirigent: Roderich Kreile
Dresdner Kreuzchor
Vocal Concert Dresden
Janáčkova filharmonie Ostrava
Marlene Lichtenberg (alt)
Tomáš Černý (tenor)
Richard Novák (bas)
25. května 2013 Multifunkční aula Gong Ostrava Vítkovice

www.janackuvmaj.cz

Foto Petr Grimm

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat