Glosa: ND – La traviata mírně zbloudilá

Často na našem webu diskutujeme o úrovni „provozních“ inscenací obou pražských operních domů. Dnes přináším zprávu ze 119. představení Verdiho La traviaty z Národního divadla a pokračuji tak v „miniseriálu“ o Traviatách první poloviny letošní sezóny. Minule jsem psal o téměř špičkové inscenaci z vídeňské Volksoper (k přečtení zde), další – opravdu exkluzivní – ze zahraničí se chystá. Podívejme se, jak si v konkurenci stojí naše Národní.

Stejná inscenace – jiní interpreti: zde Marie Fajtová jako Violetta a Tomáš Černý jako Alfredo

Inscenace měla premiéru v roce 1998 a Jana Kališová se pokusila oživit atmosféru pařížského polosvěta v první polovině 19. století. Na scéně Miloně Kališe, tvořené dvěma řadami prosklených arkád, se proto objevuje záplava nejrůznějších postav v efektních realistických kostýmech. V takovém případě se hodně často stává, že jsou všechny jednotného střihu a kombinaci dvou tří látek. Společnost v této Traviatě je ale opravdu barevná a co kus, to model. Na úvodním večírku v jednotlivých obloucích vidíme také prostitutky s jejich zákazníky, nebo malíře zpodobňující své (polonahé) modelky. Škoda, že realismus nebyl podpořen i bohatším vybavením interiérů, scéna pak působí prázdně. Nechtěně komickým prvkem jev 1. dějství kašnička, zřejmě na víno, z níž vede elektrický kabel přes půl jeviště (mám jen dojem, že dříve svítila?). Také samotný příběh je vyprávěn naprosto klasicky s oním „ozvláštněním“, že Violetta umírá hned na začátku. Vcelku vzato by se mohlo i po letech jednat o ucházející představení, pokud by divadlo mělo k dispozici kvalitní interprety.

Ivan Kusnjer (Giorgio Germont) a Marie Fajtová (Violetta)