Ano, 6 diváků. Slovy šest. Přesně tolik se jich – či vlastně nás – sešlo tuto středu v jednom z projekčních sálů Palace Cinemas na pražských Příkopech. Dávali Straussovu Salome, jen rok starou inscenaci z italské Boloně. Přitom právě Salome – tu z Metropolitní – jsem si jen pár dnů před tím osvěžil díky televiznímu kanálu Mezzo, v záznamu pořízeném při přenosu této opery z Met do kin na podzim roku 2008. Mohu proto s plným vědomím toho co říkám zdůraznit, že zmíněné italské divadlo svou špičkovou úrovní hudebního i režijního nastudování Straussova strhujícího dramatu nikterak za přestižní newyorskou scénou nezaostávalo. Pravda, v pestré a mnohy dramaturgicky zajímavé nabídce Palace Cinemas to přitom rozhodně není nic výjimečného, skvělých operních večerů tam byla celá řada. Tím spíš mně ale v hlavě leží už poměrně dlouho otázka, proč je na Met v kinech alespoň v Praze většinou nabito, a proč přitom přinejmenším neméně zdařilé operní přenosy, případně záznamy z prestižních evropských operních domů zejí zpravidla prázdnotou.
Bezpochyby chabý marketing řetězce Palace Cinemas má na mizerné návštěvnosti určitě svůj nemalý podíl. Avšak k uspokojivému vysvětlení tak obrovského rozdílu zájmu operních fanoušků to obávám se nestačí. O tom, že zdaleka nejen Met dělá operní přenosy, a že i ty další jsou k mání i u nás, se přece v té správné cílové skupině už vesměs docela dlouho ví. Jaké jsou tedy ty další důvody nezájmu o jiné operní přenosy, než ty z Met? Ať odpověď je už jakákoli , obávám se, že pokud se nestane zázrak, přenosy z New Yorku budou mít u nás zase brzy monopol. Tím spíš, že „dočasně“ je pozastaven další operní projekt v kinech, nazvaný CineMaestro, od společnosti IMAX, která před nedávnem konkurenční řetězec multiplexů Palace Cinemas u nás koupila.Zatímco v zahraničí špičkových operních přenosů z evropských divadel přibývá, u nás se poodrhnutá opona zase zatahuje. Bohužel.
Nehodlám dopodrobna pitvat představení, které v sále multiplexu odeznělo prakticky do zdi. Zmínit však v souvislosti se Salome z Boloně musím aspoň jedno jméno, kvůli kterému tento zatím poslední operní večer v Palace Cinemas stál určitě za to: Švédsko americká hvězda Erika Sunnegardh je stále častějším hostem předních operních domů a její Salome se s výkonem newyorské Karity Mattily rozhodně dá směle srovnat. Sunnegardh má sice o poznání světlejší barvu svého sopránu, který působí daleko vylehčenějším dojmem, tím spíš ale ten „její“ příběh Salome má od počáteční zdánlivé naivity tělem klamajícího blonďatého dívčího stvoření až po závěrečnou perverzní, až hysterickou umanutost chtíčem posedlé sebestředné bestie skutečně nečekanou sílu. Naprosto skvělé zvládnutí přetěžkého Straussova partu, který Sunnegardh opravdu zpívá a pro nějž má i potřebnou hlasovou průraznost, je přitom neméně fascinující. Nemalý podíl na mimořádném zážitku z téhle inscenace má i divákům přenosů z Met známý italský dirigent Nicola Luisotti. Jeho Salome je eruptivně výbušná, nezdolně vášnivá i nasládle, až kýčovitě lyrická, stejně jako i působivý scénický koncept, který vytvořil italský herec a režisér Gabriele Lavia. Takřka prázdná scéna, Jochanaan vytahovaný z jakési průrvy v zemi za ruce zavěšený v řetězech (a po setnutí znovu vytažen a pro změnu upoután za nohy, jak čuník na porážce), obrovité magické oko, pod jehož zvětšovacím sklem pozorují fascinovaní narozeninoví hosté tanec Salome (od Sunnegardh až neuvěřitelně pohybově zvládnutý), aby nakonec pod stejným rybím okem titulní hrdinka svůj divoký striptýz naprosto důsledně dokončila.
Další báječný operní večer v Palace Cinemas. Jistě, živému divadlu se nevyrovná, ale dost dobrý k představě o tom, co se děje venku. Ať už by se kino u nás jmenovalo jakkoli, byla by škoda, pokud by tahle programová řada měla opravdu skončit.
Richard Strauss:
Salome
Dirigent: Nicola Luisotti
Režie: Gabriele Lavia
Scéna: Alessandro Camera
Kostýmy: Andrea Viotti
Světla: Daniele Naldi
Orchestra of the Teatro Comunale di Bologna
Záznam představení z 19.1.2010 Teatro Comunale di Bologna
Opera in Cinema – 18.5.2011 Palace Cinemas Slovanský dům Praha
Salome – Erika Sunnegardh
Jochanaan – Mark S. Doss
Herod – Robert Brubaker
Herodias – Dalia Schaechter
Narraboth – Mark Milhofer
A page – Nora Sourouzian
Five Jews – Gabriele Mangione, Paolo Cauteruccio,Dario Di Vietri, Ramtin Ghazavi,
Masashi Mori
Man from Cappadocia – Masashi Mori
Two Nazarenes – Alessandro Spina, Paulo Paolillo
Two soldiers – Cesare Lana, Alessandro Spina
A slave – Edoardo Milletti