Guy Braunstein, Vilém Vlček a Zjasněná noc: Niterný prožitek, erupce muzikality

Hodnota všech položek proběhlého koncertu byla vysoká – ať se jedná o kompoziční stránku všech zařazených skladeb, tak o jejich interpretační ztvárnění orchestrem či sólisty. Sdělené může posílit ještě fakt, že koncert byl hodnocen z pozice vnímatele sedícího uprostřed druhé řady v sále, tedy sledováním „na blízko“. Zde nás teorie interpretace upozorňuje, že takové poslechové informace mohou být hodně detailistické, celistvost zvuku souboru může být atomizována až na jednotlivé hráče, a ne vždy tedy může být výstupní zpráva zcela objektivní. Ani k jednomu zkreslujícímu dojmu však nedošlo. I z pozice posuzovatele, která byla v těsné blízkosti interpretů, bylo možné ocenit všechny aspekty provedených děl.

Naopak velkou výhodou se stalo blízké setkání s hlavním strůjcem úspěchu celého večera, dirigentem a sólovým houslistou Guy Braunsteinem. Jeho vystupování na pódiu vyzařovalo velkým zaujetím pro obě umělecké profese, kterým dokázal spoluhráče strhnout k velké koncentraci a společnému dosažení interpretačních cílů. Není divu, že jej indentant Pražských komorních sólistů Radek Baborák přizval ke spolupráci. Měl mnohaletou příležitost se s jeho kvalitami seznámit v době společného působení u Berlínských filharmoniků.

Guy Braunstein si získal velkou oblibu pražských hudebníků a požíval u nich velkou úctu a respekt. Večer zahájili všichni protagonisté třívětým Koncertem pro housle a orchestr C dur Josepha Haydna z roku 1760. Koncert tedy vznikl v roce, kdy autor uzavřel svůj pobyt u hraběte Morzina v Lukavici u Plzně (zde vznikla jeho první symfonie). Haydnův talent a neutuchající práce zde začaly přinášet první plody. Provedený koncert již vykazuje typické rysy jeho vrcholných skladeb. Díky energičnosti a brilanci sólisty, současně na základě jeho vedení orchestru, si o druhé letošní únorové sobotě posluchači mohli uvědomit výrazovou pregnanci Haydnových hudebních myšlenek, která je tvarována pestrým rytmem, melodickou nápaditostí i mnoha příležitostmi pro prokázání koncertní brilance. Volná věta přinesla zpěvné, přirozeně se rozvíjející melodie, zbavené již barokizující zátěže. Její prostou citovost předal houslista s niterným prožitkem. Erupce muzikality, zápalu pro věc a jisté technické zvládnutí skladby všemi interprety podnítily velký potlesk publika.

Concertino pro violoncello a orchestr d moll Mieczysława Weinberga v podání mladého českého violoncellisty Viléma Vlčka přineslo posluchačům v sále hluboký zážitek z velmi krásné skladby. Čtyřvětá kompozice proběhnuvší v jednom proudu pochází z roku 1948. V té době nechal skladatel vstoupit do své invence rodné židovské prvky. Hudba Concertina podněcovala publikum ke vzpomínkám na slavný muzikál Šumař na střeše (1964). Je plná smutku vyvěrajícího z osudů tohoto národa. Na druhé straně ji oživuje pravá židovská zemitost. Weinberg dociluje popisovaných obsahů s obdivuhodnou tematickou sevřeností, která v závěrečné části připomíná úvodní Adagio, jeho pomalou, avšak ve své emocionalitě elektrizující melodii. Druhá věta Moderato espressivo pak rozvíjí figurativní fráze a vplouvá do strhujícího tance věty třetí Allegro vivace. Zde se také hudba nejvíce odrážela v akcentech a úsečném rytmickém projevu. Hudba Weinbergova Concertina pro violoncello přináší moderní verzi tonality, která posluchače překvapuje nečekanými harmonickými uzly. Je to hudba konsonantní, ale ne plytká. Mezi skladbami Mieczysława Weinberga uvedenými v posledních měsících v Praze zaujímá v kvalitě jedno z předních míst. Violoncellista Vilém Vlček neměl při vstupu do skladby lehkou pozici. Udržet klid úvodní melodie v pianu bez rušivých zvukových příměsí je pro mladého hráče zatěžkávací zkouška. Mladý virtuóz v ní obstál na výbornou. Stejně přesvědčivě vyzněl i zbytek skladby, kde musel prokázat bohatou techniku obou rukou i smysl pro zvláštní židovský výraz. Izraelský dirigent Guy Braunstein i partnerský soubor mu byli v provedení oporou. Odezva publika přinesla dlouho trvající aplaus.

Druhou polovinu večera vyplnila jednovětá skladba pro smyčce Zjasněná noc od Arnolda Schönberga. K jejímu pochopení publikem velmi prospělo, že Radek Baborák před jejím uvedením přečetl výchozí stejnojmennou báseň Richarda Dehmela ze sbírky Žena a svět. Báseň vykresluje atmosféru nočního rozhovoru milenecké dvojice. Žena se za procházky měsíční nocí lesem svěřuje muži, že z předcházejícího vztahu je těhotná, ale muž se k budoucímu nevlastnímu dítěti obrací čelem a přijímá jej do vztahu jako jeho součást. Báseň obsahuje pět strof. Schönbergova skladba nesleduje podrobně literární děj. Jde však po jeho náladové stránce a staví vůči němu imprese autora. Jde tedy o subjektivistické dílo, které je svojí chromatizovaností zařazováno do sféry vlivu Wagnerovy opery Tristan a Izolda. Je tedy spojováno se začátkem zpochybňování základní organizační role tonality v hudbě, se vznikem rozkladného procesu tohoto principu. Samotné destruktivní momenty najdeme v Schönbergově skladbě ve stejně skromné míře jako v uvedené Wagnerově opeře. Vznik Zjasněné noci v roce 1899 je od doby premiéry zmíněné opery vzdálen třiceti čtyřmi léty. V duchu nastíněné časové osy nutno brát v úvahu, že Zjasněná noc je romantické dílo mladého Schönberga, který do své slavné dodekafonické techniky vstoupí až o dvacet let později. Protože se v hudební veřejnosti stále vytvářejí obavy z neporozumění Schönbergovy hudby, dovoluji si prohlásit: Schönberga se nebojme, ať jsou jeho skladby z jakéhokoliv jeho období. Doba, ve které žijeme a hudba, která nás obklopuje, z jeho díla již vytvořila artefakty, které se snadno poddají našemu chápání.

Zjasněná noc Pražských komorních sólistů pod vedením Guye Braunsteina promluvila transparentní řečí. Jejich interpretaci vyplnilo pochopení pro obsah literárního díla, také smysl pro jeho realizaci smyčcovým aparátem. U dirigenta hrála důležitou roli velká zkušenost hráče na smyčcový nástroj. Zvuk uměleckého tělesa dokázal sevřít do jednotného tvaru, avšak na druhou stranu mu též dal prostor pro vytvoření plastické polyfonní faktury. Celkově vyzněla Schönbergova skladba jako strukturálně velmi ukotvená. Pozornému posluchači neuniklo, jak jednoduché, melodicky klesavé (descendenční) jádro jej svazuje.

Koncert Pražských komorních sólistů byl bohatě navštíven. Posluchači si odnesli silné umělecké zážitky i nové poslechové zkušenosti.

Zjasněná noc
10. února 2024, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha

Program:
Joseph Haydn: Koncert pro housle č. 1 C Dur
Mieczysław Weinberg: Koncert por violoncello a orchestr d moll, op. 43
Arnold Schönberg: Zjasněná noc

Účinkující:
Vilém Vlček – violoncello
Pražští komorní sólisté
Guy Braunstein – housle, dirigent