Hádky, boje, jásot, zesměšňování. Jako nikde jinde

A přesto za ním spolupracovníci stáli – protože on stál za každým z nich. Krásný příklad je Patrice Chéreau. Wolfgang Wagner sice rozpoznal, že ten mladý muž něco umí, ale neměl to s ním snadné. Byly to dlouhé, intenzivní debaty, někdy hodně hlasité. Wolfgang Chéreauovy nápady neustále zkoumal a svým přímým způsobem říkal: „Mějte pochopení, já vím, že je to něco mimořádného. Ale musím tomu přece rozumět, vždyť to budu obhajovat před celým světem!“

Při tiskové konferenci pak bylo rušno.

Demonstrovalo se za stažení inscenace. Kdosi dokonce nabídl milion dolarů, jestliže Chéreauův Prsten zmizí. A když se na konci této dnes už legendární tiskové konference někdo zeptal, co tedy bude, Wolfgang vstal, poklepal Pierru Boulezovi a Chéreauovi na rameno a řekl: „Jedeme dál!“ V sále to jen zasténalo.

V publiku se dokonce strhly potyčky.

Jéje! Někteří se zle poprali, trhaly se náušnice… Když Wolfgang Wagner vyslal Chéreaua po Zlatu Rýna před oponu, ten byl tím bučením úplně šokován. A Wagner řekl: „Nic si z toho nedělejte! To je živé divadlo.“

A dnes je to Prsten století.

V posledním roce, kdy se hrál, docházelo k dojemným scénám. Třeba muž, který měl jen jednu vstupenku a ptal se, jestli by si nemohl vzít manželku na klín. Lidi tehdy protleskali celou přestávku. To si dneska neumíme ani představit. Ani to, že mladí lidé vybíhali do parku a zplundrovali záhony, aby mohli květiny házet na jeviště.

Myslíte, že to byl to vrchol dějin festivalu?

Rozhodně. Nic srovnatelného do té doby neexistovalo. Jeden dlouholetý pozorovatel festivalu to přesně vystihl: „V žádné umělecké instituci nebylo tolik hádek, bojů, jásotu a zesměšňování jako na tomhle oblém pahorku.“

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová