Hagen Quartet se v Praze představil jako výjimečně originální komorní ansámbl

Hagen Quartet je ve světě komorní hudby jedinečný fenomén: vznikl v Salcburku před více než čtyřiceti lety a u jeho zrodu stáli čtyři sourozenci Hagenovi, z nichž tři v něm působí dodnes. Od roku 1987, kdy do něho vstoupil sekundista Rainer Schmidt, hrají v nezměněném obsazení svrchovaných hráčských osobností: Lukas Hagen – housle, Veronika Hagen – viola a Clemens Hagen – violoncello. Výčet úspěchů tohoto souboru ani není třeba uvádět či počítat. Svými mistrovskými kreacemi v nejproslulejších sálech Evropy i zámoří, exkluzivními smlouvami s hudebními vydavatelstvími a nesčíslněkrát oceňovanými nahrávkami přesvědčují obecenstvo o své mimořádné umělecké pozici. Ani v této sezóně nijak nezvolňují. Kromě Prahy hostují mimo jiné v Berlíně, Paříži nebo Oslu a absolvují rovněž několik turné například do Itálie, Španělska, Japonska a Spojených států amerických. Svůj vlastní koncertní cyklus připravují ve vídeňském Konzerthausu.

Večer Hagen Quartetu ve Dvořákově síni se stal pro příznivce komorní hudby skutečným svátkem, který si nenechali ujít ani mnozí členové našich domácích špičkových kvartetních ansámblů. V relativně dobře zaplněném hledišti jsme tak mohli vidět hudebníky z Panochova, Pražákova, Stamicova, Bennewitzova či Martinů kvarteta. Všem těm profesionálům a především mnohým dalším v publiku stálo za to, znovu se setkat s výsostným uměním legendárního ansámblu, navíc v beethovenovském programu. Je třeba se zmínit také o tom, že všichni čtyři hudebníci hráli na klavírních sedačkách bez opěradla, což není zcela běžné, zatímco v rukou vesměs drželi vynikající nástroje starých italských mistrů. Zazněla dvě díla: Smyčcový kvartet e moll, op. 59 č. 2 ze středního období a rozměrný Smyčcový kvartet B dur, op. 130 z proslulé série posledních Beethovenových kvartetů ze závěru života.

Sérií svých tří smyčcových kvartetů opus 59 z let 1806–1807 chtěl Beethoven uspokojit objednávku knížete Razumowského, který dlouhé období působil ve Vídni jako ruský vyslanec a ze svého paláce na Landstrasse vytvořil věhlasné společenské a kulturní středisko habsburské metropole. Zároveň se v téže době musel Beethoven vyrovnávat s tragickou vnitřní krizí v podobě neodvratně pokračující ztráty sluchu. Beethovenův styl je tu naprosto nový, tradice komorní tvorby Haydnovy a Mozartovy je zde transponována ve vývojově vyšší, odlišné kvalitě. V Kvartetu e moll č. 2 převažují lyrické tóny. Od první věty, která v až příliš rychlém tempu spíše prosvištěla, zasáhne ovšem posluchače fascinující zvuková kompaktnost a současně delikátnost projevu Hagenovců, umocněná specifickým měkkým charakterem jejich italských nástrojů. Molto adagio volné věty v teplém a svítivém E dur prý Beethovena napadlo při pohledu na hvězdné nebe. Síla prožitku v interpretaci nemohla zprostředkovat víc. Každý hráč souboru byl zcela zaujat svým vlastním individuálním tvůrčím vkladem a přitom dokonale vnímal povědomí celku. Každý tón, každá pasáž svědčila o detailně odvažovaném a promyšleném dynamickém plánu. Po rytmicky pikantním vzdušném scherzu, v jehož triu zní téma ruské lidové písně, vygradoval ansámbl svůj projev ve veselém a tanečně rozbujelém Finale.

Od roku 1810, po dobu celých čtrnácti let, Beethoven nenapsal ani jednu skladbu pro smyčcové kvarteto. Teprve v závěrečné etapě života, možná v podvědomé předtuše konce, se znovu vrací k intimnímu světu komorní hudby. Výsledkem bylo pět posledních kvartetů, jakási esence Beethovenovy umělecké cesty. V Kvartetu B dur, op. 130, který si zvolili členové Hagen Quartet pro svůj pražský koncert, nenajdeme tragiku a bezvýchodnost. Je to především meditace o světlých i temných stránkách lidské existence, tlumočená starým nemocným umělcem s životním nadhledem, v němž i drobný humor či sporadická radost má melancholické zabarvení. Celá interpretace s maximální možnou měrou vystihovala myšlenkové bohatství a proměnlivost Beethovenova rozměrného veledíla.

Imponovalo hráčské nasazení v hudebním bohatství úvodního Allegra, přičemž stručné Presto druhé věty možná přece jen zaznělo natolik brilantně a možná až příliš rychle, že se v této mistrovské drobnosti trochu vytratila svěžest a vtip. O to intenzivnější zážitek přineslo Andante třetí věty s jeho vnitřním smírem, něhou a rozechvěním. Alla danza tedesca (jako německý tanec) zase přinesla půvab a graciéznost s vypracovanými dynamickými „boulemi“ a jímavou Cavatinu páté věty dokázali Hagenovci zahrát v některých pasážích v sotva slyšitelném pianissimu. Korunu svému vystoupení soubor nasadil razantním a úžasně zřetelným provedením Velké fugy, která po četných peripetiích zůstává v interpretační praxi na místě, které jí autor původně přidělil.

Hagen Quartet se v Praze představil znovu jako výjimečně originální komorní ansámbl, který se hodně liší od mnoha ostatních. Je představitelem klasické komorní interpretace s výjimečným, detailně, až filozoficky promyšleným individuálním přístupem každého z jeho členů. Výsledkem je naprosto neokázalé mistrovství, značně introvertní přístup, jímž do maximální účinnosti umocňují svůj interpretační výklad Beethovenova pozdního smyčcového kvartetu. Maximální koncentraci na dílo vídeňského klasika vystřídala v přídavku, jistě k uvolnění a potěšení celého sálu, křišťálově čistá věta z Kvartetu F dur Maurice Ravela. A v této hudbě impresionismu už členové slavného souboru odhalili jiná kritéria svého svrchovaného interpretačního mistrovství.

Český spolek pro komorní hudbu • Hagen Quartet
25. října 2023, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 8 e moll, op. 59, č. 2
Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 13 B dur, op. 130

Účinkující
Hagen Quartet
Lukas Hagen – housle
Rainer Schmidt – housle
Veronika Hagen – viola
Clemens Hagen – violoncello