Harleking – dokonalost typizované proradnosti

Práce s inspirací, čerpající z historických zdrojů, je však v tanečním a pohybovém divadle velmi zodpovědná a zároveň i náročná cesta, která předpokládá u tvůrců nejen orientaci v historickém kontextu v různých úrovních sociálně politického významu, ale i hlubší orientaci v dějinách umění a v neposlední řadě i znalost dobových tanečních stylů či konkrétních pohybových technik, v nichž je zakódována ona podstata předávaných zpráv skrze neverbální projev. Jen tak lze skutečně získat stejnou hodnotu a srozumitelnost jako u verbálního sdělení.

V divadle Ponec se v rámci programu festivalu Tanec Praha představila v takto připravované inscenaci italská dvojice performerů Ginevra Panzetti a Enrico Ticconi se svým autorským dílem Harleking. Svou tvůrčí inspiraci, vycházející z tradice commedií dell´arte – kolébky současné dramatické tvorby, zasadili do kontextu současnosti a stejně, jako kdysi Molière ve svých comedie-balletech, do ní vedle svého interpretačního umění ukryli i společensko-politickou kritiku.

Harleking jako kolokace harlekýna a krále (king) ironicky odkazuje k původnímu charakteru této postavy, především pak k jeho snahám a touhám, které jeho charakter formují. Typizace postavy harlekýna mluví o záludném a vypočítavém sluhovi (tzv. Zanni) s pokřivenými hodnotami a neutuchající snahou dostat se výš, než je mu souzeno, a hlavně než si zasluhuje. Sní o moci, díky které ovládne své okolí či snad dokonce celý svět, a vůbec si neuvědomuje, že je to jen podvědomá touha přestat plnit přání jiných a žít život podle sebe. A tak alespoň pomlouvá s kolombínou své pány, raduje se ze svých drobných lstí a podfuků, ty se pro něj stávají vrcholem jeho společenské obratnosti a „za rohem“ se směje „hlouposti a důvěřivosti“ svého okolí.

Afektovanost potměšilého smíchu otevírá i samotnou inscenaci. Dvě postavy evokují typický pár harlekýna a kolombíny, jejich charaktery však splývají v jeden a synchronizace v pohybu ještě víc umocňuje jejich vnímání jako jedné bytosti. Výrazy i gesta jsou naprosto výmluvná, a přesto, že děj nemá narativ, příběh se dokonale dramaturgicky vyvíjí v nepřerušované plynulosti kontinuálního pohybu. Dokonalá práce s rytmem (kterou oba mimochodem studovali stejně jako dějiny umění) představuje dokonalé využití času, podporuje synchronizaci a akcentuje emocionalitu v jednotlivých obrazech. Láska, smrt, bolest, nejistota jsou opravdové jen tolik, kolik je potřeba, aby záměr dosáhl svého. Při své empatické snaze o pochopení chudáčka harlekýna snad zahlédneme i důvody, které formovaly charakter této rozporuplné postavy. Ale jen pocítíme náznak lítosti, objeví se na jevišti argumenty přesvědčující o zbytečnosti takového pocitu. Vždyť v syrovosti světa commedie dell´arte není míst pro morální zábrany, nezištné pochopení či lidské odpuštění. Až zamrazí, když si člověk uvědomí, jak málo se skutečný svět od této divadelní formy liší a kolik harlekýnu křižuje naše cesty.

Toto dílo italských tvůrců je nejenom společensky silně angažované, ale jeho uměleckou hodnotu bezpochyby vytváří i inscenační kvalita určená skvělým jevištním výkonem obou protagonistů, který na prázdné bílé scéně dokonale vyniká. V rámci přípravy se autoři nořili do ikonografických pramenů a díky nim je Harleking zcela věrohodný. Přitom jsou oba performeři celou dobu na prázdném jevišti v civilním oblečení, jedinou výtvarně-vizuální oporu jim poskytne chvilkové promítnutí žlutého kosočtverce na horizont, odkazující na typický károvaný vzor původního kostýmu. Nezastupitelná je i role zvuku, který nejenže vytváří situační atmosféru, ale zároveň dokáže skrze zkreslující efekty proniknout i tam, kam svým působením gesto či grimasa už nedosáhne, a tím trochu záludně působit na diváka mimo jeho okamžité vnímání.

Jevištní akce staví na rytmizaci gest, nadsazenosti výrazu a téměř hypnotizující repetitivnosti, se kterou autoři dostanou své diváky tam, kam potřebují. Stejně jako proradný sluha svého pána. A i když se tváří tvář smrti kaje, zpytuje svědomí a zbaběle podlézá, když je pak po všem, je stejně stále slyšet jeho potměšilý smích. Tenhle lidský charakter vymýtit nelze.

Harleking
Choreografie a performace: Ginevra Panzetti, Enrico Ticconi
Zvukový design: Demetrio Castellucci
Světelný design: Annegret Schalke
Kostýmy: Ginevra Panzetti, Enrico Ticconi
Technická režie: Paolo Tizianel
Premiéra: 20.–21. červenec 2018 Open Spaces Sommer Tanz – Tanzfabrik – Berlin (DE)

Psáno z představení na festivalu Tanec Praha 2021