Hasiči symbolicky zasahovali u Národního divadla na připomenutí 140 let od jeho požáru

K budově divadla ve čtvrtek 12. srpna 2021 přijelo v pět hodin odpoledne, kdy vypukl i původní požár, šest moderních hasičských vozů. Ze dvou se vztyčily žebříky s plošinami, které vynesly čtveřici hasičů s hadicemi až nad střechu stavby. Odtud hasiči památku několik minut kropili vodou, dokud ji „nezachránili“. Tři jejich kolegové v dobových bílo-červených uniformách a černých helmách mezitím dole u zadního vchodu do divadla marně pumpovali malou ručně poháněnou stříkačkou. Jeden z nich poté konec zásahu odtroubil na polnici.

„Víme, že už nikdy nemůže shořet žádné divadlo, natož Národní. Před těmi 140 lety to hasiči trochu nestihli,“ komentoval ukázku hasičských dovedností ředitel ND Jan Burian. Zástupci hasičů ale jeho slova mírnili. „Nemusí být pravda, že uhasíme vždy všechno,“ upozornil nový generální ředitel sboru Vladimír Vlček. „Dokážeme zde být velmi rychle – do čtyř minut od vyhlášení poplachu. Přeji si ale, abychom zde zasahovat nemuseli,“ doplnil šéf pražských hasičů Luděk Prudil s tím, že v budově – zejména v jejím podzemí – jsou pro likvidaci požáru složité podmínky.

Národní Divadlo u příležitosti výročí připravilo ve spolupráci s Národním technickým muzeem a Národním muzeem na přilehlé piazzettě výstavu, která na několika panelech mapuje okolnosti vzniku požáru i jeho následky. K vidění jsou dobové fotografie, technické nákresy stavby nebo titulní strana Národních listů, která o zkáze informovala slovy „Zalkej vlasti! Zastři sobě tvář Čechie! Veliké Národní divadlo shořelo!“.

ND vyhořelo jen dva měsíce po svém otevření, které se konalo u příležitosti návštěvy následníka rakousko-uherského trůnu Rudolfa s novomanželkou Stefanií. V budově se pak přes léto pracovalo na jejím dokončení, mimo jiné klempíři na střeše montovali hromosvod. Podle oficiální verze mohli za požár právě dva pomocní klempíři, a to kvůli špatně uhašenému dřevěnému uhlí vysypanému do plechového žlabu. Soud jim následně uložil jen symbolické tresty za nedbalost.

Výstava připomíná, že při stavbě divadla platila kvůli obavám z ohně řada bezpečnostních opatření. V interiérech se nesmělo kouřit, pojišťovna pro dělníky vypracovala hasičský řád a noční práce se omezovaly na minimum. Když požár přesto vypukl, hasiči k němu přijeli pozdě. Dvě hlášení o události telegrafovaná na hasičskou stanici se totiž navzájem vyrušila.

Okamžitě po požáru začala sbírka peněz na obnovu divadla. Za 47 dní se sešlo přes jeden milion zlatých od jednotlivců, obcí, šlechty i od císaře Františka Josefa I. a 18. listopadu 1883 byla budova podruhé slavnostně otevřena.

Autoři výstavy přirovnávají požár české „zlaté kapličky“ k požáru pařížské katedrály Notre-Dame z dubna 2019. Podle nich se obě neštěstí v mnohém podobají: oheň propukl při rekonstrukci budov, vpodvečer a na střeše. Zřícením střech se zničil interiér, díky hasičskému zásahu se ale podařilo uchovat obvodové zdi a budovy mohly být opraveny. Příčinu požárů se také nepodařilo přesně prokázat, což vždy dává prostor pro vznik konspiračních teorií, připomněli historici.

Expozici uzavírá přehled jiných požárů evropských divadel ve druhé polovině 19. století. Některé z nich skončily tragicky. Požár Theatre Royal v britském Exeteru si v roce 1887 vyžádal 180 obětí. Zhruba 400 lidí zahynulo na sklonku roku 1881 při požáru vídeňského Ringtheatru.