Haydn2032 – projekt ke skladatelovým 300. narozeninám
Nahrávací firma Decca se při prezentaci projektu dopustila na diskofilech úskoku, protože jde až na dva nosiče z července 2015 o reedici staršího, nepochopitelně nedokončeného projektu Christophera Hogwooda (1941–2014) se souborem dobových nástrojů Akademie staré hudby (The Academy of Ancient Music) a nahrávek Haydnových symfonií z dílny Orchestru osmnáctého století (Orchestra of the Eighteenth Century), respektive Orchestru osvícenské éry (Orchestra of the Age of Enlightenment) s dirigentem Fransem Brüggenem (1934–2014). Nahrávka symfonií č. 78–81, chybějících jak v Hogwoodově, tak Brüggenově zvukovém odkazu, byla svěřena ansámblu Accademia Bizantina dirigenta Ottavia Dantoneho. Vznikla tak kompilace nahrávek hned tří orchestrů staré hudby a jejich tří dirigentů, pořízená ovšem v rozpětí dvou uměleckých generací v letech 1978–2015. Haydnův symfonický odkaz o rozsahu sto sedmi dochovaných symfonií z let 1758–1796 tak na soubornou nahrávku jedním ansámblem specializovaným na interpretaci staré hudby na dobových nástrojích stále čeká (nedokončen zůstal i projekt Roye Goodmana s ansámblem The Hanover Band), odmyslíme-li si existující nahrávky se standardními orchestry s moderním instrumentářem, konkrétně projekty Antala Dorátiho (1972, Philharmonia Hungarica), Ádáma Fischera (1989, Rakousko-uherská Haydnova filharmonie) nebo Dennise Russella Daviese (2009, Stuttgartský komorní orchestr).
Současnost nahrávacího průmyslu s řadou bezostyšně komerčních projektů a nekonečnou zásobárnou archivních nahrávek zdánlivě nepřeje velkým nahrávacím projektům. Významná jubilea však nepřestávají přitahovat pozornost jak interpretů, tak nahrávacích společností. Je to ostatně případ i projektu Haydn2032, který by měl být za pouhých patnáct let završen publikováním nové souborné nahrávky Haydnových symfonií, a to společností Alpha, která má ve svém katalogu mnoho pozoruhodných snímků staršího repertoáru.
Hlavními aktéry nového projektu Haydn2032 jsou letos dvaapadesátiletý dirigent a hráč na zobcovou a příčnou flétnu Giovanni Antonini a původem milánský soubor dnes již silně mezinárodního složení Il Giardino Armonico (1985), u jehož zrodu stál vedle Antoniniho hráč na theorbu Luca Pianca.
Přes celou řadu ceněných snímků Vivaldiho hudby z přelomu osmdesátých a devadesátých let pro nahrávací společnost Teldec (label Das alte Werk) a projekty s Cecilií Bartoli, Bernardou Fink a Julií Lehznevou (Decca Classics) se soubor dopracoval ke kooperaci se společností Alpha (Outhere Music), která je hlavním vydavatelem projektu Haydn2032. Partnerem mnohaletého projektu je Společnost Josepha Haydna Basilej, která zajišťuje muzikologický background a během společných akcí prezentuje i výsledky haydnovských historických bádání prostřednictvím přednášek a luxusních publikací. Basilej je domovskou destinací i dirigentova druhého kmenového ansámblu, Basilejského komorního orchestru (Kammerorchester Basel), který se na projektu Haydn2032 rovněž podílí, a to záznamem mladších Haydnových symfonií. Oba Antoniniho soubory se setkávají nejen v nahrávacím studiu (Teldex Studio Berlin), ale i při propagaci projektu formou koncertních řad v Basileji či nám přece jen bližší Vídni (nejbližší koncert v Brahmsově sále Spolku hudby Společnosti přátel hudby ve Vídni proběhne v úterý 7. března 2017). Lze jen doufat, že se po Antoniniho hostování se souborem Il Giardino Armonico na Pražském jaru 2009 umělci s Haydnem do Prahy brzy vrátí.
První studiová nahrávka projektu Haydn2032 vznikla na podzim 2013 v Berlíně ve studiu Teldex za účasti zvukových techniků Friedemanna Engelbrechta a Tobiase Lehmanna, bez jejichž podílu by byl nemyslitelný úspěch zvukových nahrávek Nikolause Harnoncourta i celé společnosti Teldec a labelu Das alte Werk. S Antoninim spolupracovali již v dobách jeho smlouvy s Teldecem, a tak se obnovení spolupráce v rámci projektu Haydn2032 stalo návratem ke společným jistotám. Krokem do neznáma je ovšem dramaturgie hned prvního disku, nazvaného podle jedné ze skladatelových symfonií období „Sturm und Drang“ La Passione.
Giovanni Antonini se rozhodl ignorovat biedermeierovské představy symfonika papá Haydna i potencionální komerční lákadla začínajícího mnohaletého projektu a cyklus zprudka otevřel Haydnovou Symfonií g moll Hob I:39 (1766–1767), následovanou Symfonií č. 49 f moll (1770–1771), baletní pantomimou Don Juan (1761) Christopha Willibalda Glucka a závěrečnou Haydnovou Symfonií č. 1 D dur Hob I:1 (1758). Odvážná dramaturgie prvního disku dá posluchači vydechnout až v závěrečné Lukavické symfonii, o to více si ji však diskofilové v sousedství Gluckovy bizarní partitury poslechem užijí. Spojení Haydna s Gluckem vůbec považuji za šťastné a dramaturgicky objevné. Podobných komparací však má být v projektu plno, protože se v něm ke slovu dostanou i Haydnovi více či méně (ne)známí souputníci.
Krásný zvuk jde v Antoniniho interpretaci stranou, na prvním místě je ostrá akcentace, rytmická proměnlivost, živá agogika a příkré dynamické kontrasty. Tempovým a dynamickým výkyvům na vyhrocenosti přidává i minimalistické obsazení orchestru (smyčce v poměru 4 : 4 : 2 : 2 : 1), jehož předností využil již ve starších snímcích Sigiswald Kuijken, který se ovšem zvukově “veganským” výsledkem nemůže s jižanským temperamentem a zvukovou barevností Antoniniho Haydna vůbec měřit. Ani v přívalech energie a emocí se Antoninimu neztrácejí jemné zvukové diference, litovat lze snad jen nedostatečné pozornosti vůči rétorickým figurám a dialogickému charakteru hudby, jejichž znalost však nejspíše vzala za své s odchodem Brüggenovy, Harnoncourtovy a Leonhardtovy generace.
Druhým dílem projektu Haydn2032 s přibližně pětatřiceti zamýšlenými CD je deska nazvaná Filosof podle skladatelovy Symfonie č. 22 Es dur Hob I:22 Der Philosoph (Il Filosofo) z roku 1764. Nahrávku ovšem rámují a náladově jí dominují Symfonie č. 46 B dur a č. 47 G dur (1772), mezi něž je vložena extravagantní Symfonie Wilhelma Friedemanna Bacha pro smyčce a basso continuo BR C 2/FK 67.
Studiová nahrávka z června 2014 predestinuje Antoniniho projekt k tomu, aby se stal Haydnem pro jednadvacáté století: CD prezentuje skladatele jako autora extravagantních, nebo alespoň nápaditých kompozic, mistra harmonických proměn a jejich prostřednictvím nálad a charakterů. Jak přesně umí Antonini zvolit ideální tempo, nedokazuje jen širokodechá vstupní věta symfonie Filosof s táhlými tóny lesních rohů, ale také krajní věty Symfonií č. 46 a 47. Bizarnost zvolených Haydnových kompozic podtrhuje i volba Bachovy čtyřvěté symfonie, plné extrémních kontrastů harmonických a tempových. Celá deska je okořeněna řadou vtipných detailů, akcentů, tempových pozastavení. Již druhým diskem projektu Haydn2032 se zkrátka Antonini zařadil po bok nejpřednějších haydnovských vykladačů posledních desetiletí – Brüggena, Harnoncourta a Hogwooda – jejichž přednosti dokázal synergicky přetavit do vlastní interpretační strategie. Komorní pojetí Hogwoodovo a zvuková šťavnatost Brüggenova se v Antoniniho kreacích setkávají s dynamickými kontrasty a ostrou akcentací harnoncourtovskou.
Zatím poslední, třetí díl projektu Haydn2032 byl studiově zaznamenán v Berlíně na podzim 2015 a nazván Solo e pensoso podle sólové kantáty Hob XIVb:20 ze závěru Haydnova tvůrčího života (1798). Lze jen litovat, že se na disku neocitla i Mozartova koncertní árie Vado, ma dove? KV 583 (1789), která zazněla na paralelním turné v listopadu 2015 v podání Francescy Aspromonte. Dostatečným kontrastem k dominantním symfoniím je ovšem zařazení úvodní sinfonie (ouvertury) k opeře Opuštěný ostrov Hob XXVIII:9 (1779). Operní sinfonie a koncertní árie působí na desce jako živý kontrast a mělo by tomu tak být i v dalších dílech haydnovského maratonu.
Zdatného dramatika s náklonností k temnějším harmoniím a monotematické zkratce neprozrazuje jen operní sinfonie, ale trojice Symfonií D dur Hob I:42 (1771), A dur Hob I:64 (1773) a D dur Hob I:4 (1760), z nichž nejstarší působí v sousedství mladších děl opět překvapivě svěže a zrale. Antonini rozhodně posluchačům Haydna neobjevuje jen jako duchaplného symfonického vypravěče, ale i jako autora tichých hudebních zákoutí a skrytých hloubek, jako je tomu v případě Symfonií č. 42 a 64. I tento disk ve čtyřjazyčné mutaci a v lukrativním grafickém balení malé knížečky doprovázejí tematicky korespondující fotografie předních soudobých fotografů, kteří by měli snímky doprovodit celý velkolepý projekt.
Koncerty projekt Haydn2032 pokračuje na jaře 2017, kdy bude k dispozici i nové, v pořadí již čtvrté CD se Symfonií č. 60 Il Distratto. Bude vydáno na digitálních nosičích a LP deskách.
Hodnocení autora recenze:
Joseph Haydn: La Passione – 95%
Wilhelm Friedemann Bach, Joseph Haydn: Il Filosofo – 100%
Joseph Haydn: Solo e pensoso – 95%
Haydn2032
Ve spolupráci s Joseph Haydn Foundation v Basileji
Joseph Haydn:
La Passione
Dirigent: Giovanni Antonini
Il Giardino Armonico
Celkový čas (1 CD): 70 minut
Vydalo Alpha 670 v roce 2014/10
Joseph Haydn: Symfonie č. 39 g moll Hob I:39
Joseph Haydn: Symfonie č. 49 f moll Hob I:49
Christoph Willibald Gluck: Don Juan
Joseph Haydn: Symfonie č. 1 D dur Hob I:1
***
Wilhelm Friedemann Bach, Joseph Haydn:
Il Filosofo
Dirigent: Giovanni Antonini
Il Giardino Armonico
Celkový čas (1 CD): 75 minut
Vydalo Alpha 671 v roce 2015/5
Joseph Haydn: Symfonie č. 46 B dur Hob I:46
Joseph Haydn: Symfonie č. 22 Es dur Hob I:22
Wilhelm Friedemann Bach: Symfonie pro smyčce a basso continuo BR C 2 / FK 67
Joseph Haydn: Symfonie č. 47 G dur Hob I:47
***
Joseph Haydn:
Solo e pensoso
Dirigent: Giovanni Antonini
Il Giardino Armonico
Za účasti Francescy Aspromonte
Celkový čas (1 CD): 68 minut
Vydalo Alpha 672 v roce 2016/8
Joseph Haydn: Symfonie č. 42 D dur Hob I:42
Joseph Haydn: Opuštěný ostrov – symfonie k opeře Hob XXVIII:9
Joseph Haydn: Symfonie č. 64 A dur Hob I:64
Joseph Haydn: Solo e pensoso: sólová kantáta pro soprán a orchestr Hob XIVb:20
Joseph Haydn: Symfonie č. 4 D dur Hob I:4
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
