Haydn2032 – projekt ke skladatelovým 300. narozeninám

  1. 1
  2. 2
Před necelým rokem, začátkem května 2016 přišla nahrávací společnost Decca Classics s projektem souboru 35 CD, marketingově označeným za první kompletní nahrávku symfonické tvorby Franze Josepha Haydna (1732–1809) na dobových nástrojích. Dnes se zaměříme na první tři doposud realizované díly tohoto kompletu.
Franz Joseph Haydn – portrét z roku 1791 od Thomase Hardyho (zdroj commons.wikimedia.org / Den fjättrade ankan)

Nahrávací firma Decca se při prezentaci projektu dopustila na diskofilech úskoku, protože jde až na dva nosiče z července 2015 o reedici staršího, nepochopitelně nedokončeného projektu Christophera Hogwooda (1941–2014) se souborem dobových nástrojů Akademie staré hudby (The Academy of Ancient Music) a nahrávek Haydnových symfonií z dílny Orchestru osmnáctého století (Orchestra of the Eighteenth Century), respektive Orchestru osvícenské éry (Orchestra of the Age of Enlightenment) s dirigentem Fransem Brüggenem (1934–2014). Nahrávka symfonií č. 78–81, chybějících jak v Hogwoodově, tak Brüggenově zvukovém odkazu, byla svěřena ansámblu Accademia Bizantina dirigenta Ottavia Dantoneho. Vznikla tak kompilace nahrávek hned tří orchestrů staré hudby a jejich tří dirigentů, pořízená ovšem v rozpětí dvou uměleckých generací v letech 1978–2015. Haydnův symfonický odkaz o rozsahu sto sedmi dochovaných symfonií z let 1758–1796 tak na soubornou nahrávku jedním ansámblem specializovaným na interpretaci staré hudby na dobových nástrojích stále čeká (nedokončen zůstal i projekt Roye Goodmana s ansámblem The Hanover Band), odmyslíme-li si existující nahrávky se standardními orchestry s moderním instrumentářem, konkrétně projekty Antala Dorátiho (1972, Philharmonia Hungarica), Ádáma Fischera (1989, Rakousko-uherská Haydnova filharmonie) nebo Dennise Russella Daviese (2009, Stuttgartský komorní orchestr).

Současnost nahrávacího průmyslu s řadou bezostyšně komerčních projektů a nekonečnou zásobárnou archivních nahrávek zdánlivě nepřeje velkým nahrávacím projektům. Významná jubilea však nepřestávají přitahovat pozornost jak interpretů, tak nahrávacích společností. Je to ostatně případ i projektu Haydn2032, který by měl být za pouhých patnáct let završen publikováním nové souborné nahrávky Haydnových symfonií, a to společností Alpha, která má ve svém katalogu mnoho pozoruhodných snímků staršího repertoáru.

Hlavními aktéry nového projektu Haydn2032 jsou letos dvaapadesátiletý dirigent a hráč na zobcovou a příčnou flétnu Giovanni Antonini a původem milánský soubor dnes již silně mezinárodního složení Il Giardino Armonico (1985), u jehož zrodu stál vedle Antoniniho hráč na theorbu Luca Pianca.

Il Giardino Armonico a Giovanni Antonini (zdroj haydn2032.com / foto Gueorgui Pinkhassov, Magnum Photos)

Přes celou řadu ceněných snímků Vivaldiho hudby z přelomu osmdesátých a devadesátých let pro nahrávací společnost Teldec (label Das alte Werk) a projekty s Cecilií Bartoli, Bernardou Fink a Julií Lehznevou (Decca Classics) se soubor dopracoval ke kooperaci se společností Alpha (Outhere Music), která je hlavním vydavatelem projektu Haydn2032. Partnerem mnohaletého projektu je Společnost Josepha Haydna Basilej, která zajišťuje muzikologický background a během společných akcí prezentuje i výsledky haydnovských historických bádání prostřednictvím přednášek a luxusních publikací. Basilej je domovskou destinací i dirigentova druhého kmenového ansámblu, Basilejského komorního orchestru (Kammerorchester Basel), který se na projektu Haydn2032 rovněž podílí, a to záznamem mladších Haydnových symfonií. Oba Antoniniho soubory se setkávají nejen v nahrávacím studiu (Teldex Studio Berlin), ale i při propagaci projektu formou koncertních řad v Basileji či nám přece jen bližší Vídni (nejbližší koncert v Brahmsově sále Spolku hudby Společnosti přátel hudby ve Vídni proběhne v úterý 7. března 2017). Lze jen doufat, že se po Antoniniho hostování se souborem Il Giardino Armonico na Pražském jaru 2009 umělci s Haydnem do Prahy brzy vrátí.

 

Joseph Haydn: La Passione (foto archiv autora)

První studiová nahrávka projektu Haydn2032 vznikla na podzim 2013 v Berlíně ve studiu Teldex za účasti zvukových techniků Friedemanna Engelbrechta a Tobiase Lehmanna, bez jejichž podílu by byl nemyslitelný úspěch zvukových nahrávek Nikolause Harnoncourta i celé společnosti Teldec a labelu Das alte Werk. S Antoninim spolupracovali již v dobách jeho smlouvy s Teldecem, a tak se obnovení spolupráce v rámci projektu Haydn2032 stalo návratem ke společným jistotám. Krokem do neznáma je ovšem dramaturgie hned prvního disku, nazvaného podle jedné ze skladatelových symfonií období „Sturm und Drang“ La Passione.

Giovanni Antonini se rozhodl ignorovat biedermeierovské představy symfonika papá Haydna i potencionální komerční lákadla začínajícího mnohaletého projektu a cyklus zprudka otevřel Haydnovou Symfonií g moll Hob I:39 (1766–1767), následovanou Symfonií č. 49 f moll (1770–1771), baletní pantomimou Don Juan (1761) Christopha Willibalda Glucka a závěrečnou Haydnovou Symfonií č. 1 D dur Hob I:1 (1758). Odvážná dramaturgie prvního disku dá posluchači vydechnout až v závěrečné Lukavické symfonii, o to více si ji však diskofilové v sousedství Gluckovy bizarní partitury poslechem užijí. Spojení Haydna s Gluckem vůbec považuji za šťastné a dramaturgicky objevné. Podobných komparací však má být v projektu plno, protože se v něm ke slovu dostanou i Haydnovi více či méně (ne)známí souputníci.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Joseph Haydn: La Passione - projekt Haydn2032 (Alpha 2014) (CD)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Vaše hodnocení - Wilhelm Friedemann Bach, Joseph Haydn: Il Filosofo - projekt Haydn2032 (Alpha 2015) (CD)

[Celkem: 1    Průměr: 4/5]

Vaše hodnocení - Joseph Haydn: Solo e pensoso - projekt Haydn2032 (Alpha 2016) (CD)

[Celkem: 1    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář