Haydnovo výročí a mistři romantismu se severskými umělci

Koncert zahájí Symfonie č. 88 G dur Josepha Haydna, jehož 290. výročí narození si hudební svět letos připomíná. Symfonie představuje jeden z prvních velkých úspěchů na poli symfonické hudby. Obsahuje krásnou, expresivní melodiku a přináší množství různých, vzájemně kontrastních nálad. Její první část se nápadně podobá finále o několik desetiletí mladší Beethovenovy 8. symfonie, zatímco druhá část je ukázkou mistrovské variační techniky. Třetí Menuet má téměř lidový charakter a závěrečné Finále je rondo plné humoru, radosti a pohody.

Program se nadále nese ve znamení vysoce romantické hudby. Jediný klavírní koncert Roberta Schumanna je spíše lyrickou meditací, vášnivým dialogem mezi klavírem a orchestrem než bouřlivým virtuózním dílem. Schumann koncert napsal s ohledem na konkrétní interpretku – svou ženu Claru Wieckovou. V celém díle rozvíjí jedinou uměleckou myšlenku, která je výrazem hlubokého a upřímného citu. Hlavní téma první části navozuje dokonale romantickou, rozmarnou atmosféru a z jejích motivů byly vytvořeny další části. Skladba se setkala s nadšeným přijetím u publika a stala se vzorem pro pozdější klavírní koncerty Griega a Rachmaninova.

Schumann napsal skladbu Ouvertura, Scherzo a Finale v roce 1841, těsně po svatbě s Clarou. Během komponování nabyl přesvědčení, že jeho momentální oslavné pocity nejlépe ztvární orchestr. Dílo Ouvertura, Scherzo a Finale bylo napsáno za pouhé tři týdny a mohlo by být vnímáno také jako symfonie bez pomalé věty.

Johannes Brahms ve svých Variacích na Haydnovo téma využil druhou část Haydnova Divertimenta B dur, která vychází z dobové poutnické písně. Vytvořil osm fascinujících variací na toto téma a prokázal v nich nesmírnou představivost, invenci a působivou orchestrální barevnost. Tímto tematickým odkazem se závěr koncertu opět vrací k nesmrtelnému uměleckému odkazu Josepha Haydna.