Henryk Szeryng – velký houslista, velký člověk

V letošním roce se nedatuje žádné výročí, kterým bychom si mohli připomínat tohoto houslistu a člověka. Domnívám se však, že by neměl zapadnout v zapomnění, protože se jedná jednoho z největších koncertních umělců poválečné éry. Byl asi nejlepším žákem legendárního pedagoga Carla Fleshe a spojil železnou techniku s hudebním intelektem a citem, což vytvořilo předpoklady stanout na hudebním Olympu. Ale protože žil dlouhou dobu mimo Evropu a naše země pak trpěla kulturním deficitem vlivem železné opony, může se stát, že někteří našinci neměli tu čest poznat jeho umění živě, ačkoliv hrál několikrát na Pražském jaru a dokonce v roce 1966 nahrál s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem Beethovenův Koncert.

Henryk Szeryng se narodil v roce 1918 na varšavském předměstí Żelazowa Wola, rodišti Chopina, v rodině bohatého polského průmyslníka, jehož žena měla velkou lásku k hudbě. Ve třech letech začal Henryk své hudební vzdělání se svou matkou, která ho učila na klavír, v sedmi letech pak přešel na housle, klavír však neopustil do konce života. Szeryng dělal velké pokroky na svém novém nástroji a ve svých devíti byl dostatečně způsobilý k provedení Medelssohnova Houslového koncertu před slavným houslistou Bronisławem Hubermanem, přítelem rodiny.Ten ho pak jednoznačně doporučil do Berlína ke studiu u Carla Fleshe. Szeryng později prohlásil, že jeho neomylnou techniku nabyl právě zásluhou tohoto mistrovského učitele. O dva roky později v roce 1933 debutoval ve Varšavě v Brahmsově Koncertu pod taktovkou Bruno Waltera. Ještě tentýž rok absolvoval menší koncertní turné s orchestry v Bukurešti, Vídni a Paříži. Szeryng se pak v Paříži usadil po dobu dalšího studia. Zde poznal i slavné houslisty Enescu, Thibauda, kteří ho zasvětili do tajemství francouzské houslové školy. Lekce kontrapunktu bral od legendární Nadii  Boulanger. Ta ho seznámila s takovými osobnostmi, jako byli Heitor Villa-Lobos, Alfred Cortot, Manuel Ponce, Igor Stravinskij a Maurice Ravel. Pařížskou konzervatoř pak absolvoval v roce 1937 s prestižním oceněním.Po vypuknutí války v roce 1939 narukoval Szeryng do polské armády. Hovořil a psal plynule sedmi jazyky, a proto byl přidělen jako styčný důstojník a překladatel generála Sikorského, jmenovaného polskou exilovou vládou. Sloužil tak až do roku 1945 a za celou dobu uspořádal stovky koncertů pro spojenecká vojska po celém světě, zejména v Evropě, Africe a Americe. V roce 1942 přijel do Mexika spolu s polským premiérem, kde pomohl najít azyl pro čtyři tisíce Poláků, vytlačených válkou v Polsku a kteří v Mexiku našli nový domov. Szeryng pak přijal nabídku na Národní univerzitě v Mexiku, kde vedl oddělní strunných nástrojů a založil mexickou houslovou školu. Za jeho průkopnické hudební a kulturní počiny získal v roce 1948 mexickou státní příslušnost.

Jeho pobyt v Mexiku způsobil jisté zapomnění na jeho osobu v hudebních centrech Evropy, které změnilo až náhodné setkání s jeho krajanem klavíristou Arturem Rubinsteinem v Mexico City. Ten ho přesvědčil k tomu, aby rozšířil svou koncertní činnost na všech pěti kontinentech. Oba muže pojilo hluboké přátelství, založené na vzájemném obdivu a úctě. Rubinstein, který zemřel v roce 1982 o Szeryngovi řekl: „Opravdoví milovníci hudby chtějí emoce, skvělé momenty – a ty jim Szeryng svojí hrou dává.”V roce 1956 byl Szeryng také jmenován kulturním velvyslancem Mexika a v roce 1970 mimořádným poradcem mexické stálé delegace pro UNESCO a tak se stal prvním umělcem, který cestoval s diplomatickým pasem.

Během své kariéry obržel tento umělec mnoho vyznamenání, jako například šestkrát Grand Prix du Disque, Grammy Award, zlaté desky, zlaté medaile z měst Paříže a Jeruzaléma. Přidejme k tomu také řád Polonia Restituta z Itálie a další řády z Belgie a Španělska, kříž důstojníka francouzské legie Honor, Gran Premio National z Mexika, kříž řádu St. Charlese z Monaka. Tato ocenění svědčí o vážnosti, kterou požíval ve světě tento mimořádný člověk.Szeryng za svůj život vlastnil několik vzácných nástrojů, ať to byl „Hercules” Stradivarius z roku 1734, který kdysi patřil Eugènu Ysaÿeovi nebo několik nástrojů z dílny italského Andrea Guarneriho. Szeryng doslova rozdal vzácné nástroje ze své sbírky městům (Stradivárky do rukou starosty Jeruzaléma, na které dodnes hraje koncertní mistr Izraelské filharmonie, slavné Vuillaume housle knížeti Rainerovi III do Monaka a „Sanctae Theresiae” Andrea Guarneri z roku 1683 do Mexika). Sholmo Mintz, který studoval v Ženevě, obdržel darem od Szerynga neméně dva slavné nástroje z dílny Guarnerius del Gesù.Od debutu v roce 1956 v New Yorku rozdělil Szeryng dalších třicet let svůj čas mezi světoběžnictví koncertní činnosti a vyučovací povinnosti v Mexiku. Četnost jeho živých vystoupení je stejně obdivuhodná jako nahrávací činnost. Szeryng byl houslista s největším počtem záznamů v historii gramofonového průmyslu. Jeho nahrávky pokrývají více než čtyřicet let jeho kariéry. Kromě tradičního světového repertoáru se zasloužil o popularizaci Mexické hudby. Na svých cestách objevil i Paganiniho Třetí koncert, který zrekonstruoval a napsal vlastní kadenci. Napsal i sám řadu drobných skladeb. Základním kamenem byl ale pro něj Johann Sebastian Bach, o kterém prohlásil: „že jeho dílo je Bible, konečným cílem, místo kde všechno začíná a končí. Je to hudba, která vám pomůže analyzovat vlastního ducha. Má neuvěřitelný klid, je to zázrak, ať je to chorál, adagio, cantilena, ale i presto nebo allegro, vždy se cítíte veseleji, bezpečněji a optimističtěji.”

Z toho důvodu k jeho nejlepším nahrávkám patří Bachova hudba, ať jsou to již Sonáty pro sólové housle, Sonáty pro housle a cembalo s Helmutem Walchou, Houslové koncerty, Dvojkoncert d moll, Brahmsův Koncert D dur, který nahrál mnohokrát a rámuje symbolicky jeho začátek i konec kariéry, Beethovenův Koncert D dur, též v nespočetně provedeních s desítkami orchestrů a slavných dirigentů, Sibeliův, Prokofjevův, Bergův, Medelssohnův koncert, komplet Mozartových koncertů, Čajkovskij, Lalo, Vivaldiho Čtvero ročních dob v bezkonkurenční nahrávce s English Chamber Orchestra z roku 1976, Wieniawski, Vieuxtemps, Szymanowski, Schumann, Camille Saint-Saëns a Paganini.Neméně vynikající nahrávky komorní hudby počínaje Brahmsovými sonátami s Rubisteinem, přes Beethovenovy a Mozartovy sonáty s Ingrid Haebler, Franckova sonáta s Mindru Katz, Haendlovy sonáty s Huguette Dreyfus, Tartiniho Ďáblův trylek, Vitaliho Chaconna, Corelliho Follia, Kreisler, Sarasate. Výčet samozřejmě není úplný, zahrnuje pouze jeho nejpodařenější nahrávky, které snesou srovnání s konkurencí a v mnohém je podle mě převyšují.

Szeryng byl jedinečný svým osobním charismatem, vřelým a nenapodobitelným tónem, vznikajícím podle mě kombinací neobyčejného tlaku pravé ruky na smyčec a naléhavého vibrata, což činilo tón znělým a nosným, o křišťálové intonaci ani nemluvě. V závěru jeho kariéry se někteří kritici vyjadřují hanlivě o nekonzistenci jeho výkonů, náladovosti, poněkud zhoršených technických schopnostech, údajně v tom sehrály roli i problémy s alkoholem. To svědčí jen o tom, že to byl člověk s masa a kostí a že i on měl právo na některé excesy, které jsou mimochodem téměř všem velkým umělcům vlastní. Vzpomeňme například na Svjatoslava Richtera, kterému ve vyšším věku stačilo cvaknutí závěrky fotoaparátu, aby zavřel víko klavíru a odešel uraženě z pódia.

Živá vystoupení Szerynga ze sedmdesátých let, které si mnozí pamatujeme z Pražského jara, byly velmi obohacující a jeho elektrizující kouzlo osobnosti a zvuk jeho houslí nelze zapomenout. Ani na těch zhruba dvanáct přídavků, na které jsme se vzájemně těšili po odehrání takzvaně povinného programu. Pak teprve začal koncert. A nakonec přišel Henryk v hubertusu s futrálem, čímž dal nepřímo najevo, že koncert končí, ale pro nás představení pokračovalo vzadu v salonku, kde jsme čekali na autogram. A tohle celovečerní divadlo vše za pět korun československých, které jsme dali uvaděčce, aby nás studenty pustila sednout na schody do uličky. To byly časy!Velice málo zpráv se dochovalo o soukromém životě Henryka Szerynga, ale víme, že jeho žena Waltraud Szeryng jej přežila a tato hned po jeho smrti v roce 1988 shromáždila veškeré dokumenty a materiály o jeho práci a životě a darovala Hudební divizi v Monaku, která se zabývá studiem tohoto proslulého houslisty, pedagoga, diplomata a filantropa. V Hudebním oddělení se nachází více než jedenáct tisíc položek, které dokumentují rozmanitost talentu a aktivit Henryka Szerynga. Obsahují i ručně psané poznámky a rukopisy vlastních skladeb a revize standardních ale i málo známých děl. Mezi nimi je i již zmíněný Paganiniho Třetí koncert. Další materiály jsou osobní doklady umělce, záznamy o jeho učení, koncertní činnosti a nahrávací činnosti. Dále pak korespondence s mnoha významnými houslisty, pianisty a dirigenty, včetně Isaaca Sterna, Shlomo Mintze, Yehudi Menuhina, Rafaela Kubelíka, Ericha Leinsdorfa a Eugena Ormandyho. Více než tisíc fotografií, které zobrazují kontakty s dalšími významnými hudebníky, diplomaty a velvyslanci, mnoho ocenění, které dokladují jeho celosvětový ohlas a popularitu.Szeryngovy úspěchy šly daleko nad rámec těch, které počítáme do rodiny velkých houslistů. Jeho žena Waldtraud zachovává duch jeho velkorysosti a oddanosti tím, že založila Nadaci Henryka Szerynga, která poskytuje finanční a praktickou pomoc mladým houslistům, začínajícím svou kariéru. Tito mají pak možnost hrát na koncertě s Monte-Carlo filharmonií v Monaku.

Henryk Szeryng až do své smrti v roce 1988 (zemřel po koncertě v německém Kasselu na krvácení do mozku) cestoval s mexickým diplomatickým pasem a byl zapojen do různých humanitárních projektů v rámci Organizace spojených národů. Miloval lidi a měl rád i zvířata, zejména psy. Nikdy nepřestal věřit hudbě a v její sjednocující a léčivou moc. Na jeho hrobě v Monaku najdeme vytesaný Bachův rukopis ze závěru Chaconny d moll a na in memoriam webových stránkách najdeme jeho citát: „Domnívám se, že hudba je nejušlechtilejší jazyk, přináší útěchu, radost, inspiruje lidstvo k míru. Je důležité, aby byl mír zachován. A pokud k tomu napomůže hudba, pojďme dělat hudbu!”(poznámka autora: Další podrobnější údaje o díle a životě Henryka Szerynga najdete na jeho webových stránkách včetně celé diskografie.)

www.henrykszeryng.net

I váš text v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
Foto archiv H. Szerynga