Henryk Szeryng – velký houslista, velký člověk

  1. 1
  2. 2

V letošním roce se nedatuje žádné výročí, kterým bychom si mohli připomínat tohoto houslistu a člověka. Domnívám se však, že by neměl zapadnout v zapomnění, protože se jedná jednoho z největších koncertních umělců poválečné éry. Byl asi nejlepším žákem legendárního pedagoga Carla Fleshe a spojil železnou techniku s hudebním intelektem a citem, což vytvořilo předpoklady stanout na hudebním Olympu. Ale protože žil dlouhou dobu mimo Evropu a naše země pak trpěla kulturním deficitem vlivem železné opony, může se stát, že někteří našinci neměli tu čest poznat jeho umění živě, ačkoliv hrál několikrát na Pražském jaru a dokonce v roce 1966 nahrál s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem Beethovenův Koncert.

Henryk Szeryng se narodil v roce 1918 na varšavském předměstí Żelazowa Wola, rodišti Chopina, v rodině bohatého polského průmyslníka, jehož žena měla velkou lásku k hudbě. Ve třech letech začal Henryk své hudební vzdělání se svou matkou, která ho učila na klavír, v sedmi letech pak přešel na housle, klavír však neopustil do konce života. Szeryng dělal velké pokroky na svém novém nástroji a ve svých devíti byl dostatečně způsobilý k provedení Medelssohnova Houslového koncertu před slavným houslistou Bronisławem Hubermanem, přítelem rodiny.Ten ho pak jednoznačně doporučil do Berlína ke studiu u Carla Fleshe. Szeryng později prohlásil, že jeho neomylnou techniku nabyl právě zásluhou tohoto mistrovského učitele. O dva roky později v roce 1933 debutoval ve Varšavě v Brahmsově Koncertu pod taktovkou Bruno Waltera. Ještě tentýž rok absolvoval menší koncertní turné s orchestry v Bukurešti, Vídni a Paříži. Szeryng se pak v Paříži usadil po dobu dalšího studia. Zde poznal i slavné houslisty Enescu, Thibauda, kteří ho zasvětili do tajemství francouzské houslové školy. Lekce kontrapunktu bral od legendární Nadii  Boulanger. Ta ho seznámila s takovými osobnostmi, jako byli Heitor Villa-Lobos, Alfred Cortot, Manuel Ponce, Igor Stravinskij a Maurice Ravel. Pařížskou konzervatoř pak absolvoval v roce 1937 s prestižním oceněním.Po vypuknutí války v roce 1939 narukoval Szeryng do polské armády. Hovořil a psal plynule sedmi jazyky, a proto byl přidělen jako styčný důstojník a překladatel generála Sikorského, jmenovaného polskou exilovou vládou. Sloužil tak až do roku 1945 a za celou dobu uspořádal stovky koncertů pro spojenecká vojska po celém světě, zejména v Evropě, Africe a Americe. V roce 1942 přijel do Mexika spolu s polským premiérem, kde pomohl najít azyl pro čtyři tisíce Poláků, vytlačených válkou v Polsku a kteří v Mexiku našli nový domov. Szeryng pak přijal nabídku na Národní univerzitě v Mexiku, kde vedl oddělní strunných nástrojů a založil mexickou houslovou školu. Za jeho průkopnické hudební a kulturní počiny získal v roce 1948 mexickou státní příslušnost.

Jeho pobyt v Mexiku způsobil jisté zapomnění na jeho osobu v hudebních centrech Evropy, které změnilo až náhodné setkání s jeho krajanem klavíristou Arturem Rubinsteinem v Mexico City. Ten ho přesvědčil k tomu, aby rozšířil svou koncertní činnost na všech pěti kontinentech. Oba muže pojilo hluboké přátelství, založené na vzájemném obdivu a úctě. Rubinstein, který zemřel v roce 1982 o Szeryngovi řekl: „Opravdoví milovníci hudby chtějí emoce, skvělé momenty – a ty jim Szeryng svojí hrou dává.”V roce 1956 byl Szeryng také jmenován kulturním velvyslancem Mexika a v roce 1970 mimořádným poradcem mexické stálé delegace pro UNESCO a tak se stal prvním umělcem, který cestoval s diplomatickým pasem.

Během své kariéry obržel tento umělec mnoho vyznamenání, jako například šestkrát Grand Prix du Disque, Grammy Award, zlaté desky, zlaté medaile z měst Paříže a Jeruzaléma. Přidejme k tomu také řád Polonia Restituta z Itálie a další řády z Belgie a Španělska, kříž důstojníka francouzské legie Honor, Gran Premio National z Mexika, kříž řádu St. Charlese z Monaka. Tato ocenění svědčí o vážnosti, kterou požíval ve světě tento mimořádný člověk.Szeryng za svůj život vlastnil několik vzácných nástrojů, ať to byl „Hercules” Stradivarius z roku 1734, který kdysi patřil Eugènu Ysaÿeovi nebo několik nástrojů z dílny italského Andrea Guarneriho. Szeryng doslova rozdal vzácné nástroje ze své sbírky městům (Stradivárky do rukou starosty Jeruzaléma, na které dodnes hraje koncertní mistr Izraelské filharmonie, slavné Vuillaume housle knížeti Rainerovi III do Monaka a „Sanctae Theresiae” Andrea Guarneri z roku 1683 do Mexika). Sholmo Mintz, který studoval v Ženevě, obdržel darem od Szerynga neméně dva slavné nástroje z dílny Guarnerius del Gesù.Od debutu v roce 1956 v New Yorku rozdělil Szeryng dalších třicet let svůj čas mezi světoběžnictví koncertní činnosti a vyučovací povinnosti v Mexiku. Četnost jeho živých vystoupení je stejně obdivuhodná jako nahrávací činnost. Szeryng byl houslista s největším počtem záznamů v historii gramofonového průmyslu. Jeho nahrávky pokrývají více než čtyřicet let jeho kariéry. Kromě tradičního světového repertoáru se zasloužil o popularizaci Mexické hudby. Na svých cestách objevil i Paganiniho Třetí koncert, který zrekonstruoval a napsal vlastní kadenci. Napsal i sám řadu drobných skladeb. Základním kamenem byl ale pro něj Johann Sebastian Bach, o kterém prohlásil: „že jeho dílo je Bible, konečným cílem, místo kde všechno začíná a končí. Je to hudba, která vám pomůže analyzovat vlastního ducha. Má neuvěřitelný klid, je to zázrak, ať je to chorál, adagio, cantilena, ale i presto nebo allegro, vždy se cítíte veseleji, bezpečněji a optimističtěji.”

  1. 1
  2. 2

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na