Hera Hyesang Park, Emily D’Angelo a Petr Nekoranec: Náročný repertoár a pěvecké dostihy

  1. 1
  2. 2
Vynikající mladé talenty představila na operním galakoncertu v Rudolfinu 18. ledna 2022 agentura Nachtigall Artists. Vedle našeho tenoristy Petra Nekorance vystoupily korejská sopranistka Hera Hyesang Park a kanadsko-italská mezzosopranistka Emily D´Angelo. Doprovodila je PKF – Prague Philharmonia řízená slovenským dirigentem Rastislavem Štúrem.

Hera Hyesang Park, Petr Nekoranec (zdroj  Nachtigall Artists, foto Petr Dyrc)
Hera Hyesang Park, Petr Nekoranec (zdroj Nachtigall Artists, foto Petr Dyrc)

Tři mladí pěvci si vybrali velmi náročný repertoár, na němž s velkou parádou předvedli své silné stránky. Byly to doslova pěvecké dostihy. Árie a duety z Donizettiho Nápoje lásky, Rossiniho Popelky, Offenbachovy Krásné Heleny, Belliniho a Gounodova Romea a Julie nebo Delibesovy Lakmé patří k těm, kde nestačí jen velký rozsah a hlas, ale značná dávka technické virtuozity, přesnosti a poctivého nastudování. Romea si na tomto večeru zazpívali dva: tenorista Petr Nekoranec toho od Charlese Gounoda, ve verzi Shakespearova příběhu od Vincenza Belliniho, kde je Romeo role pro mezzosoprán, se stala Romeem Emily D´Angelo. Trojice sólistů připravila obecenstvu také duchaplnou zábavu – na pódiu se hrálo, chodilo, běhalo, pěvci se objímali, posedávali na dirigentském stupínku či na okraji „forbíny“.

Petra Nekorance nemusíme českému publiku dlouze představovat – jeho světlý tenor s velkým rozsahem do extrémních výšek se skvěle uplatnil v romanticky roztouženém Gounodovi (kavatina Romea Ah! Léve-toi, soleil!/Ach, vyjdi, slunce!) nebo v tanečně uvolněném Offenbachovi (árie Parida Au mont Ida/Na hoře Ida z opery Krásná Helena). Na Paridovu árii si Nekoranec vzal dokonce pověstné jablko, jímž měl rozsoudit, která bohyně je nejkrásnější. Na konci čísla jej hodil dámě do publika. Vrcholnou formu předvedl v árii prince Ramira z Rossiniho Popelky (Si, ritrovarla io giuro/Ano, najdu tě, přísahám) – pevné a přesné skoky do vysokých poloh, lehké koloratury v tempu, bezchybnou intonaci, vítězné dlouho držené výšky. Navíc je tenorista i typově čím dál zajímavější, s bohatou záplavou světlých vlasů je zajisté atraktivní pro obsazování do mladých tenorových postav. Nekorancovi svědčí žánr komické opery, do rolí vdechl humorný a odlehčený výraz (ironicky exaltovaná árie Nemorina Quanto è bella/Jak je krásná z Donizettiho opery Nápoj lásky). Byl také výborným partnerem oběma sólistkám. Především v duetech s korejskou sopranistkou Herou Hyesang Park jim to slušelo a jejich hlasy se dobře doplňovaly. Například dojemný madrigal Ange adorable/Okouzlující anděli Romea a Julie Charlese Gounoda jí Nekoranec zpíval vkleče na dirigentském stupínku. Bylo by skvělé vidět je v budoucnu v nějakém společném angažmá.

Petr Nekoranec, Hera Hyesang Park, Emily D´Angelo, Rastislav Štúr (zdroj  Nachtigall Artists, foto Petr Dyrc)
Petr Nekoranec, Hera Hyesang Park, Emily D´Angelo, Rastislav Štúr (zdroj Nachtigall Artists, foto Petr Dyrc)

Hera Hyesang Park má za sebou úspěšný debut v Metropolitní opeře, v Mnichově, v Komické opeře v Berlíně a její kariéra stále stoupá. Hera má štíhlou drobnou dívčí postavu, ale síla jejího hlasu je ohromující. Promyšleně pracuje s dynamikou a rejstříky, na jednom tónu umí průběžně modulovat celou škálu odstínů, otevírat vokál a stupňovat jeho sílu do výrazné zvukové vlny. Koncert zahajovali s Nekorancem duetem Una parola, o Adina/Jen slovíčko Adino z opery Nápoj lásky, poté přidala ze stejné opery virtuózní árii Adiny Prendi; per me sei libero/Vezmi; pro mě jsi byl volný. Orchestr ji v Donizettiho árii velmi citlivě a pružně doprovázel. Dalším obdivuhodným výkonem byla náročná dlouhá árie Julie Oh! quante volte / Kolikrát z opery Kapuleti a Montekové Vincenza Belliniho, kterou zpívala vsedě na dirigentském stupínku za zády Rastislava Štúra.

Velkou pozornost a vřelou náklonnost publika vzbudila mezzosopranistka Emily D’Angelo. Má na svém kontě řadu soutěžních úspěchů a uměleckých cen, je vyhledávanou mozartovskou interpretkou. Zpívala v Semperoper v Drážďanech, milánské La Scale, londýnské Covent Garden, v Mnichově, Berlíně, Curychu, v Metropolitní opeře v New Yorku. Na pražské vystoupení přijela přímo z MET, kde zpívá prince Charmanta v Massenetově Popelce. S oblibou vystupuje v mužských rolích, nastudovala Ottavia, Sesta, Cherubína, Siebela a nyní i Romea.

Emily D´Angelo, Rastislav Štúr (zdroj  Nachtigall Artists, foto Petr Dyrc)
Emily D´Angelo, Rastislav Štúr (zdroj Nachtigall Artists, foto Petr Dyrc)

Její nádherně zabarvený plný hlas má průraznost ve výškách i sytou výraznou barvu v nižších polohách. Navíc je to pěvkyně, která nezná technická omezení. To, co předvedla v Rossiniho árii Angeliny Non più mesta/Už nebudu smutná, se jen tak neslyší – bravurní koloratury, jako blesk rychlé škály vyzpívané s nekompromisní přesností, průlet dvěma oktávami jako nic, naprosto soustředěný a úžasný výkon. Na roli Romea si z večerních šatů odepla tylovou sukýnku a rázem se proměnila v mladého chlapce v černých džínách, což podtrhnul i její krátce střižený účes. Zazpívala Belliniho árii Se Romeo/Pokud Romeo a poté duet s Julií Si, fuggire, a noi non resta/Ano, utečme, nic nezbývá. Emily má bezprostřední a přirozený výraz, zpívá z celé duše a publikum to cítí, má velké osobní charisma. Na konci programu s Herou zazpívaly slavný Delibesův Květinový duet Lakmé a Malliky, něžný, dobře sladěný, kdy odcházejí pomalu dozadu do zázemí sálu a tam jej tiše dokončí.

Je třeba vyzvednout rovněž výkon orchestru PKF – Prague Philharmonia. Když hráli minule s Annou Netrebko, příliš mě jejich průměrný výkon nenadchnul, ale tentokrát – asi díky kouzelné taktovce Rastislava Štúra – byl orchestr brilantní. Ukázal smysl pro pointu, jemnost i velkorysý zvuk, blýskl se i vydařenými sóly (velké hornové sólo v Bellinim, klarinet a hoboj v Gounodovi). Škoda, že nyní mělo těleso jen jeden samostatný vstup: Rossiniho efektní Overturu z opery Popelka zahrálo s jiskrou, přesností, vzrušující gradací a opulentním zvukem. Také se jim za to od publika dostalo jednoho z největších aplausů toho večera.

Hera Hyesang Park, Rastislav Štúr (zdroj  Nachtigall Artists, foto Petr Dyrc)
Hera Hyesang Park, Rastislav Štúr (zdroj Nachtigall Artists, foto Petr Dyrc)

Nebylo by to operní gala, aby se na konci nepřidávalo. Slyšeli jsme ještě muzikálově laděnou píseň Be My Love Nicholase Brodszkyho (Nekoranec), Una voce z Rossiniho Lazebníka (D´Angelo), známý šlágr z Loeweho My Fair Lady Chtěla bych tančit jen (Park) a všichni společně Mozartovo trio Soave sia il ventoCosi fan tutte. Škoda, že řady Rudolfina v tak krásný večer kvůli mnoha karanténám a vrcholící epidemii covidu v Praze přece jen prořídly.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 7 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments