Hoffmannovy povídky si určitě přečtěte

  1. 1
  2. 2

Hoffmannovy povídky jsou poslední operou Jacquese Offenbacha. Práci na nich skladatel začal v roce 1877, o tři roky později zemřel uprostřed práce. Začal tak řetěz nejrůznějších úprav, které měly dílo přizpůsobit poptávce toho kterého divadla. K premiéře Hoffmanovy povídky přizpůsobil Ernest Guirard (na tomto místě se vždy připomíná jeho práce na recitativech Carmen) a již on provedl některé úpravy. Vypustil např. čtvrtý,Giulliettin, akt. S číslováním dějství je také problém. Tradičně bývá opera uváděna jako tříaktová s prologem a epilogem. Současní tvůrci ji v Národním divadle v souladu s Offenbachovým pojetím uvádí jako pětiaktovou. Zásahy starších inscenátorů nejčastěji postihovaly postavu Múzy a zmíněný Giullettin akt, jenž býval zařazován ihned po Olympii, případně se vypouštěl úplně. Aby se zachovala krásná barkarola, byl Antoniin akt situován do Benátek. V opeře se však nejen škrtalo, později se do ní dostala i úplně nová čísla.

M.Laho (Hoffmann)

Tento poněkud rozsáhlejší úvod jsem předeslal proto, že nová inscenace Národního divadla vychází z nové kritické edice nakladatelství Schott z roku 2005, jež obsahuje nejen partituru opery, ale i pozdější dodatky a také druhé verze z pera samotného Offenbacha. Ten např. již pro původní premiéru vypustil z Olympiina aktu Nicklaussovu árii „Voyez-la sous son éventail“ a nahradil ji jednodušší pro nově obsazenou začínající zpěvačku. Neuslyšíme ji ani v Národním divadle (můžeme si ji poslechnout např. na CD Magdaleny Kožené French Arias). Stejně tak se nedočkáme krásné – ale nepůvodní – „diamantové“ árie ze 4. dějství, naopak mnohým budeme překvapeni (part Múzy, dialog Hoffmann – Antonie a další místa v tomto dějství, 4. akt, celé finále 5. aktu se zjevením žen a závěrem s varhany ad.). V této souvislosti je třeba vytknout programové brožuře absenci libreta. Jde-li o uvedení nové verze, mělo být samozřejmostí (libreto bylo naposledy – pokud je mi známo – publikováno v programu SOP z roku 1992, předtím v SNKLKU 1959).

K programu však odkazuji pro informace o předloze k opeře, E. T. A. Hoffmanovi a hudbě samotné, jinak by tato recenze (původně plánovaná jen jako zpráva z premiéry) nabyla přespříliš. Podotknu jen tolik, že kdo ještě považuje Offenbacha pouze za „lehkého“ skladatele, bude muset svůj názor poopravit.

A.Schöck (Nicklausse), M.Laho (Hoffmann)

Hoffmannovy povídky skýtají režisérům mnoho možností, jak se s dílem vypořádat. Odvážnější režiséři se pustí do nejrůznějších surrealistických interpretací (Hoffmannovy příběhy mohou být vzpomínkami na dávné lásky, ale také pouhými sny; sny se zdají i postavám ve snu), do variací na téma umělce a jeho tvorby či „jen“ převyprávějí „příběh“. Poslední možnost zvolil Ondřej Havelka a Hoffmannovy povídky se rozhodl režírovat tzv. klasicky s využitím některých motivů, které mu libreto dává, aby uplatnil několik žertů. Ještě předtím, než se rozezní Offenbachova hudba, vidíme po roztažení opony hostinec, který připomíná spíše jakýsi kabinet kuriozit či sbírek (scéna Martin Černý), uprostřed jeho zadní stěny je umístěn průhled do divadla – Národního, kde se právě hraje jedna z prvních scén Dona Giovanniho. Sem později přichází Hoffmann a čeká na svou lásku Stellu, hvězdu představení (Dona Giovanniho a Stellu ohlašovaly i divadelní cedule v předsíni Národního divadla). Přes průhled se zatáhne zrcadlová stěna, diváci spatří dirigenta, část orchestru a v nižších patrech i sami sebe. Hoffmannovy povídky začínají.

M.Laho (Hoffmann), J.Bernáthová (Olympia)

Múza ožívá a sestupuje ze svého piedestalu, aby se zrodila „ze sudu“. Tento moment střetu vysokého s nízkým funguje báječně a upomíná i na řádění antických bohů a hrdinů z Offenbachových „operet“. Když se scéna otočí, ocitáme se ve víceméně identickém prostoru, jenž je nyní opravdovým Spalanzaniho kabinetem. Vědec je tak zaujat svými vynálezy a snahou vytvořit umělou bytost, že si ani nevšimne, že Hoffmannovi podá umělou ruku. A to mne právě mrzí na Havelkově režii: používá poměrně omšelé vtipy, někdy značně pokleslé. Ihned po té totiž následuje kopnutí do zadní části těla, aby byl zaznamenán příchod Coppélia – i když k této akci lze nalézt v libretu jistou oporu. Ten nabízí Hoffmannovi některé ze svých sbírek očí, poté brýle. Když si je Hoffmann nasadí, vidí (a my díky videoprojekci s ním) i to, co je ostatním skryto: v lóži poklimbává pán, zamilovaný pár je zaměstnán spíše sebou než operou a samotný režisér nervózně sleduje průběh představení. Olympia je – jak jsme zvyklí – loutka s poněkud dlouhýma rukama, komicky chodí po scéně, dojde i na klíč, kterým je potřeba ji natáhnout. Ve třetím, Antoniině, dějství vidíme v průzoru obraz její matky, který později oživne a na scénu vejde zřejmě v kostýmu jakési Valkýry, což působí komicky, ale vzhledem k ději (nádherný trojzpěv Antoniiny matky, Antonie a Miracla ohlašující smrt Antonie) si nejsem jist, zda šlo o záměr. Čtvrté jednání se pochopitelně odehrává v Benátkách, gondoly jsou tu nápaditě reprezentovány sukněmi dvou žen, z nichž jedna klobouk v podobě gondoly. Ponekud zbytečně působí nahrávka zachycující Hoffmanna, jak jde v noci k Giulliettě, spadne mu klíč a on si uleví: Merde! Několik diváků znalejších francouzštiny se i zasmálo – inu, to nejprimitivnější bývá nejúčinnější. Závěr opery se opět odehrává v hospodě. Don Giovanní končí (na scénu kráčí i Komtur), Zpitý Hoffmann již nepoznává svou Stellu, postupně se mu zjevují všechny jeho osudové ženy a pak usíná. Přichází Múza a vynáší jej na piedestal, kde sama stála na začátku opery. To vše v krásných kostýmech Jany Zbořilové. Režie nikoho neurazí, dobře, ba velmi dobře, se na ni dívá, ale nového nic nepřináší. Snad proto si Ondřej Havelka – jako jediný – odnesl při děkovačce nikoliv ojedinělé zabučení.

J.Bernáthová (Olympia)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Offenbach: Hoffmannovy povídky (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="16828" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
43 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments