Kouzlo nechtěného: hned dvě zásadně přepracované verze Labutího jezera Petra Iljiče Čajkovského se právě dnes večer nově objeví v repertoáru našich baletních souborů. 
V brněnském Národním divadle novou inscenaci nastudoval choreograf Mário Radačovský. Světovou premiéru měla v roce 2012 ve Spojených státech. Představení nazvané Black and White je podle Radačovského Labutím jezerem pro 21. století. 
K přebroušení baletního klenotu se Radačovský, současný umělecký šéf brněnského baletu, rozhodl v době, kdy se v nemocnici před patnáci lety léčil s rakovinou. „Z pokoje jsem měl výhled přímo na malé jezírko v areálu nemocnice, kde plavaly labutě. Tehdy jsem si uvědomil, jak relativní je naše svoboda a jak je moje realita vedle volnosti svobodných a krásných labutí diametrálně odlišná,“ svěřil se Radačovský. Představení je podle něj zároveň holdem pacientům s rakovinou.
Dominantními postavami příběhu v Radačovského verzi nejsou Odetta a Odílie, ale princ Siegfried, který prochází těžkou životní situací a bojuje s nemocí. Jednoduchou scénu tvoří prakticky jen zrcadlová stěna, doplněná jemným neonovým osvětlením a projekcemi.
Druhým souborem, na jehož program se Labutí jezero dnes vrátí, je balet Jihočeského divadla; v létě pak inscenaci diváci uvidí před točnou v zahradě českokrumlovského zámku. Šéf souboru a autor libreta, režie a choreografie Attila Egerházi ho pojal jako příběh zraněné mužské duše. „Drama mého Labutího jezera je zcela založeno na hře představivosti,“ upřesnil Egerházi.
Egerháziho princ Siegfied je rozdvojená osobnost, která si vytvořila imaginární přízraky a démony – Odettu a Rothbart.„Odetta je vysněná idylická postava, po které Siegfried touží. Rothbart je autorativní osobnost trýznící jeho psýchu. Utíká před Rothbart a chce najít lásku v objetí Odetty,“ nastínil Egerházi děj. Nová inscenace je podle něj pro tanečníky náročná jak po stránce fyzické, tak psychické. 
Foto archiv, Ctibor Bachratý, Michal Siroň
