Hornista a dirigent Radek Baborák: Chceme zvídavé posluchače

V současné době stojí v jejich čele Radek Baborák. Jako vynikající hornista působil u prestižních zahraničních orchestrů, sólově vystoupil s Vídeňskou i Berlínskou filharmonií, významná symfonická tělesa řídí jako dirigent.

Při vedení PKS často skloubí oboje dohromady – diriguje od lesního rohu. „Důvodem, proč jsem začal dirigovat, byla potřeba realizovat představy o takovém nastudování skladeb, které respektuje tvůrce a jeho dílo, zároveň je však ze strany dirigenta znovu osobně prožito,“ odpovídá na otázku, proč se rozhodl sáhnout po dirigentské taktovce.

Radek Baborák je také čtvrtým rokem šéfdirigentem Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně. V současné době se v Mariánských lázních schyluje k boji o přežití tohoto orchestru. Odstoupil ředitel Jan Dušek i celá správní rada. V následujícím rozhovoru se však budeme věnovat spolupráci Radka Baboráka a PKS, mluvili jsme o minulé i této sezóně PKS, o dramaturgii koncertů, o roce 2024, o plánech na rok 2025 ale i o dlouhodobých vizích tohoto souboru.

Jak hodnotíte sezonu a také rok 2024 s Pražskými komorními sólisty?
Sezona, respektive rok 2024, byl a je pro nás velmi úspěšný. Tím největším úspěchem je samotný fakt, že můžeme na úrovni pokračovat v tradici a uměleckém odkazu zakladatelů, který není v dnešní době snadné udržet. Tím, že se nám to daří, vracíme značku PKS – Pražští komorní sólisté do povědomí kulturní obce. PKS je soubor, který má uvádění nevšedních koncertů z širokého spektra oblastí vážné hudby ve své DNA. Do vínku mu to dali jeho zakladatelé, například Václav Neumann a další umělci, kteří byli s PKS spjati, například Zuzana Růžičková a Viktor Kalabis. Takže krom základního repertoáru smyčcových souborů hrajeme i hudbu barokní a ryze současnou. A to chce jednak zvídavého posluchače a jednak angažované hráče. Hlavně díky nim a s jejich podporou a nadšením pro společnou věc můžeme pokračovat a plánovat dále.

Zmínil jste osobnosti spjaté se vznikem a historií PKS. Chcete v rámci cyklu koncertů tyto a další významné hudební spjaté s historií souboru připomínat?
Ano, osobnosti spjaté s PKS připomínáme. Ať už zařazováním skladeb a autorů, kteří byli v tehdejší dramaturgii, ale hlavní je držet naznačené ideály, vize, směr a styl který je i dnes hodný následování.

Gala Koncert PKS se uskuteční v kostele sv. Šimona a Judy 30. listopadu 2024. Ale první koncert nové sezóny už jste uvedli a měl neobvyklou dramaturgii. Spojili jste Bedřicha Smetanu a Franze Kafku, ve světové premiéře jste uvedli dvě díla současných skladatelů. Wo ist F.? Jany Vöröšové, skladbu s názvem Kafkova díla Proces, kterou složil hobojista Ivan Danko. A Smetanův kvartet Z mého života jste hráli v úpravě pro smyčcový orchestr. Jak vznikala dramaturgie tohoto koncertu?
Bedřich Smetana a Franz Kafka mají slavné výročí, které jsme samozřejmě reflektovali. Toto byl náš druhý počin v tomto směru, první byl unikátní projekt ,,Její Vlast” skladatelky Nikol Bókové, v premiéře uvedli Pražští komorní sólisté 31. prosince 2023. Ivan Danko studoval Mnichovskou Hochschule für Musik ve stejné době, v jaké tam studovala moje žena, a já působil u Mnichovských filharmoniků, známe se tedy velmi dlouho. A když vynikající instrumentalista začne komponovat, tak jsem byl opravdu zvědavý. Napsal skutečně nevšední „kafkovskou” kompozici, mimo jiné se sólovou Wagnerovou tubou, hobojí a cembalem. A Jana Vöröšová se svojí skladbou Wo ist F.? na útržky z textů Franze Kafky pro naší skoro rezidenční zpěvačku Bellu Adamovou vnesla mnoho pozitivního i úsměvného do někdy tak trochu zachmuřeného světa soudobých kompozic. Dvě světové premiéry soudobých skladatelů stojí ke kvartetu Bedřicha Smetany v ostrém dramaturgickém protikladu. Zároveň mají k sobě vnitřně blízko rysy osudovosti. V úpravě Smetanova kvartetu Z mého života, kterou jsem připravil s houslistou Marcelem Kozánkem, vynikne kromě mocnější zvukové stránky i určitá osamělost osobních autorových témat. Jsou takto ve větším kontrastu k ,,tutti” plochám, které obrazně představují osud, dobu, prostředí, ve kterém autor žil a které k němu nebylo vždy vstřícné. Smetanovo dílo se v této nové, rozšířené verzi pro smyčcový orchestr zařadí do našeho stálého repertoáru. Abych odpověděl na otázku – toto je typ dramaturgie, která je pro PKS signifikantní. Něco takového se nenajde lehce na YouTube nebo Spotify a troufám si říci, že jen zřídka u jiných orchestrů nebo souborů. 

Chystáte během sezóny i další nové skladby, které zazní ve světové premiéře v podání PKS?
Přímo není pro tuto sezónu zatím osloven nikdo, ale zařazení nové skladby do již připravených programů může proběhnout i v průběhu roku naprosto spontánně! To je naše velká výhoda – můžeme být flexibilní, reagovat na aktuální situaci pružně a rychle. Pokud někdo cítí silné puzení nám skladbu věnovat, rádi ji přijmeme, prostudujeme a případně příležitostně zařadíme. V české premiéře zazní na našem Gala Koncertě 30. listopadu skladba Vasila Kazandjieva – Obrázky z Bulharska.

Můžeme přiblížit více tuto skladbu a také program celého Gala Koncertu?
Vasil Kazandjiev je výrazný bulharský autor, který slaví v letošním roce 90 let. Byl dlouholetým uměleckým vedoucím našeho ,,sesterského” souboru Sofijští komorní sólisté. Dirigoval jsem s nimi koncerty v Bulharsku a tak jsem se k jeho dílu dostal. Jsem rád, že jedna z Kazandjievových skladeb bude v Praze uvedena. I když je ze 70. let, zní velmi ojediněle, někdy meditativně, jindy groteskně, ale rozhodně mohu její poznání naživo velmi doporučit. Bude to finální skladba programu, vlastně suita. A jak název napovídá, zavede nás do bulharských měst, klášterů, na folklorní slavnosti. Provedením Adagia ze smyčcového kvintetu Antona Brucknera připomeneme na koncertě tohoto autora, od jehož narození uplynulo v roce 2024 také 200 let, provedeme String Quintett č. 2 G dur op.111 Johannesa Brahmse – a zde se ke smyčcům přidám na hornu.

Nová sezóna v sobě obsahuje ještě závěrečnou část Roku české hudby – promítne se to v dramaturgii zbývajících koncertů? Zařadíte do koncertního cyklu českou hudbu ať ještě letos nebo příští rok?
Pro nás končí dramaturgie Roku české hudby s kalendářním rokem 2024, ale nikoliv zařazování české hudby na program našich koncertů. České skladatele jsme hráli před rokem 2024 a budeme je samozřejmě zařazovat na programy našich koncertů i v následujících letech.

Na co dalšího se mohou posluchači těšit v cyklu koncertů PKS v sezóně 2024/25?
Rok 2024 byl rokem krásné české hudby, i na rok 2025 připadá řada výročí. Tak jako každých deset let, oslavuje hudební svět J. S. Bacha a my přitom nebudeme chybět. Estonský hudební skladatel Arvo Pärt oslaví na podzim 2025 své 90 let, chystáme i jeho skladby. Hrát budeme díla Wolfganga Amadea Mozarta, Antonia Vivaldiho, také máme v dramaturgickém plánu například Requiem předního arménského skladatele klasické hudby Tigrana Mansuriana na festivalu Věčná naděje, dále Symfonii č. 2 Arthura Honnegera. Chystáme také další spolupráci se studenty a profesory německých vysokých škol Hochschule für Musik Franze Liszta ve Výmaru a v Norimberku, která vznikla a rozvíjí se na základě mých osobních kontaktů s těmito školami a jejich profesory.

Přibližte nám tuto spolupráci – co je její podstatou?
Spolupráce už proběhla a myslím, že bude i nadále probíhat tak, že oni přijedou hrát k nám, my k nim, já je budu jako hostující pedagog učit. To je ta oficiální část. Ale samozřejmě je součástí i další – a tou je širší komunitní spolupráce mezi muzikanty v Evropě i ve světě. Prostě o sobě víme a navzájem podporujeme své projekty, festivaly, soubory. Podstata spolupráce jsou tedy výměnné koncerty, vystoupení a účast na projektech a pedagogická činnost. Tuto spolupráci významně podporuje Česko-německý fond budoucnosti a zaslouží si za to velké poděkování.

Jak vybíráte repertoár pro Pražské komorní sólisty, kteří jsou smyčcovým orchestrem? Jak vyvažujete v dramaturgii originály a úpravy děl?
Kromě originálů často volím skladby, které skladatelé aranžovali pro smyčce. Ať už rozšířením kvartetů, nebo přepracováním jiných skladeb. Zhruba osmdesát procent skladeb hrajeme ve smyčcovém obsazení, ale přibíráme mezi sebe další ,,nesmyčcové” nástroje. Hlavně cembalo, naším členem je cembalista Jiří Havrlant. Pracujeme ale i s dechovou harmonií, například při interpretaci skladeb J. S. Bacha a vůbec barokního repertoáru a také při klasických symfoniích. Pokud je třeba, přibereme i bicí nástroje a třeba cimbál. A od příštího roku s námi bude na vybraných koncertech účinkovat komorní pěvecký sbor. 

Kvartety v úpravě pro smyčcový orchestr jste už zařadili na program koncertů několikrát. Kvartet Z mého života Bedřicha Smetany letos v říjnu také v úpravě pro smyčcový orchestr podobně jako v loňském roce Schubertův kvartet Smrt a dívka v úpravě pro smyčcový orchestr, jednalo se o úpravu G. Mahler a D. Matthewse. V čem vidíte přínos tohoto přístupu?
Všechny ikonické skladby, ať jsou to Smetanův kvartet, Beethovenova pozdní kvarteta, nebo Šostakovič, Brahms, Schubert a mnohé skladby dalších autorů, lákají skladatele i interprety, aby je pojali nově, třeba je rozšířili, zvukově obohatili. Mnohé skladby, a hlavně hity každé doby, byly upravovány ještě za života skladatelů. Například díla Vivaldiho, Bacha, Mozarta, vznikaly verze oper pro dechové harmonie, Schönberg prováděl novinky v komorní souboru a tak bychom mohli pokračovat.

Důvodů pro vznik úprav je více. Mohou být osobní, může to být umělecká výzva, mohou vyplynout z potřeby daných souborů nebo pro účel ryze komerční. Skladby původně komorní se při orchestrálním provedení můžou dostat k více posluchačům. Všechny důvody jsou nějak relevantní a všechny bych mohl uvést i já. Ale dovolím si poodkrýt i jeden osobně – souborový. Nás to prostě takhle baví. Přináší nám to muzikantskou radost a nové impulsy.

Mnozí členové PKS jsou i kvartetní hráči. Pro ně je výzvou zažít a přijmout jejich základní repertoár jinak. Další hráči jsou naopak členy symfonických těles, v nichž musí jednotlivec zapadnout do tutti. Což je v PKS jinak. To je jeden z hlavních důvodů, proč PKS a podobné soubory mají existovat – kromě přinášení radosti a hudebních novinek mají sloužit hráčům k obnově muzikantského nadšení, a i k tomu, aby si duševně a technicky drželi kondici a úroveň. Což třeba někdy chybí ve stálých zaměstnáních, nebo koncertech ryze komerčních. 

V jaké sestavě budou PKS hrát v sezóně 2024/25 a zda a jak se bude proměňovat během sezóny?
Smyčce budou hrát prim, k nim občas přistoupí dechy, účinkovat budou sólisté a sbor. Koncerty se uskuteční u Šimona a Judy, ale i v jiných prostorách a chystáme mnohá překvapení.

Které z koncertů považujete za stěžejní? 
Nemáme desítky koncertů za rok, takže pro nás jsou všechny důležité a něčím ojedinělé. A tak je to myslím u většiny podobně působících souborů a všestranných muzikantů. Myslím, že jsem ten typ, který nemá rád opakování nebo rutinu, a to se přenáší do všech projektů, které dělám a u kterých to mohu ovlivnit. 

Jaké sólisty chcete pozvat a jak vidíte PKS v dlouhodobé perspektivě? 
Do budoucna bychom rádi pozvali opravdu světové špičky jako houslisté a dirigenti – Leonidas Kavakos, Julian Rachlin, hobojista a dirigent Francois Leleux a další. Vlastně vždy fenomenální instrumentalisty, kteří se zároveň věnují dirigování nebo vlastním souborům a s kterými jsem hrál na festivalech nebo se účastnil jejich projektů a festivalů v zahraničí. Tato rozšířená profesní působnost je i moje cesta a není tedy náhodou, že z mojí zkušenosti plyne, že je to dobrá kombinace a že bych rád podobně směřující kolegyně a kolegy zval. Ale to hovořím o budoucnosti, ke které teprve směřujeme. Je to přání a výzva pro další vývoj. Stále ještě pracujeme na vybudování silnější pozice PKS.

V jakých dílech se v PKS představíte jako sólohornista? A kdy jako sólohornista a současně dirigent?
Jako sólový hornista občas. Tak vystupuji více na koncertech PKS pro jiné pořadatele – jako dirigující sólista převážně ve skladbách klasického a barokního období, W. A. Mozart, J. Haydn, J. V. Stich-Punto, nebo F. Mendelsohn-Bartholdy. Co je více vidět na pražských koncertech, je moje role dirigenta, nebo uvádění koncertů. Další moje práce je v přípravě koncertů. Naštěstí máme podpůrný tým, který vede Katka Klimánková. Jejich náročná práce není na podiu vidět, ale bez ní bychom nemohli fungovat, bez ní by nebyly možné finální koncertní výstupy. Vše, co souvisí s pořádáním a realizací koncertů, je o komplexní manažerské vizi – a ta má mnoho vrstev. Musíte plánovat hodně dopředu, kontaktovat festivaly, připravovat kampaň ke koncertům, programy, podávat žádosti o granty, shánět další podporu…

Celkově se koná koncertů v Praze poměrně dost, způsob financování nestátních souborů a těles v Čechách je specifický a z pohledu těchto souborů někdy až komplikovaný. Začínáme proto upírat naši pozornost do zahraničí, abychom si tam mohli vydělat na koncertní provoz v Praze. Máme kvalitu, nevšední repertoár. Myslím, že máme co nabídnout. Ale to je na dlouhé a jiné povídání. Držte nám prosím palce a přijďte za námi!

V sezóně 2024/25 vás čeká kromě tuzemských aktivit řada zahraničních dirigentských debutů. Jaké místo zaujímají v tomto výčtu dirigentských aktivit Pražští komorní sólisté? Čím je pro vás tento soubor důležitý a jak všechny své aktivity skloubíte?
Na všechny své dirigentské aktivity se nesmírně těším. Na Slovensku jsem debutoval se Slovenskou filharmonií, čeká mě Státní filharmonie Košice a Slovenský komorní orchestr. V Anglii to je spolupráce s Oxford Philharmonic Orchestra, v Japonsku pokračuje mé hudební partnerství na pozici hostujícího dirigenta Yamagata Symphony Orchestra a s SKO-Seiji Ozawa Matsumoto Festival Orchestra. A těším se také na Švýcarský festivalový orchestr v Zermatu a Leopoldinum ve Wroclawi.

V Mariánských Lázních dokončuji čtyřleté působení jako šéfdirigent a v plánu jsou 2–3 programy ročně v roli čestného dirigenta Západočeského symfonického orchestru. PKS patří také do ,,kolonky” dirigování, ale od spolupráce se stálými orchestry se dost liší. A kdyby se někdo zajímal, proč vedu smyčcový soubor, odpověděl bych mu, že je to kromě jiného pro mě obrovská škola. Mohu se sám učit od skvělých hráčů na smyčcové nástroje, jak o hudbě uvažují, jak řeší smyky, je to v něčem odlišné od dechařů, nebo klavíristů. My zase pracujeme s dechem, to je základ. Ale tvorba toho nejpodstatnějšího, fráze, agogiky, načasování, tempa a celkového hudebního přednesu je jednotná. Takže o skloubení v tomto případě nemusím uvažovat.

PKS jsou pro mě obohacení, naplnění a inspirace. A učit se stále nové je to nejdůležitější v životě. S PKS mohu navíc dirigovat ve stylu svého velkého učitele Seiji Ozawy bez taktovky jakoby vně souboru, dávat spíše impulzy, modelovat tok hudby a zvuku. Taktovka je pro velký orchestr sice upřesňující a nutná, ale přeci jen trochu rigidní. Jsem rád, že jsme si v PKS blízko, že jsem obklopen lidmi, které hudba baví a naplňuje a že na našich koncertech panuje krásná a přátelská atmosféra.
Děkujeme za rozhovor!