Houslista Niklas Liepe: Touha učit se u mě vyvíjela postupně

Tento rok budete vyučovat housle na Ševčíkově akademii. Jaký máte vztah k Otakaru Ševčíkovi? Hrál jste jeho cvičení?
Ševčíkova cvičení jsem začal hrát v šesti letech. Můj první učitel si dával záležet, abych je cvičil pravidelně. Později jsem se ale soustředil na Dontovy a Kreutzerovy etudy.

Máte svého osobního Ševčíka? Někoho, kdo naprosto změnil to, jak cvičíte, hrajete, nebo obecně přemýšlíte o hudbě?
Myslím, že mou hru ovlivnili především dva lidé: Ana Chumachenco, která mi toho mnoho předala v oblasti hudebnosti a Mauricio Fuks, který mě toho naučil hodně pokud jde o techniku a o držení těla. Co se týče umělců, se kterými jsem hrál, určitě musím zmínit Fazila Saye, jehož energie na pódiu mě doslova nabíjí a je tu samozřejmě jeden z mých nejoblíbenějších houslistů, Pinchas Zukerman, jehož tón je pro mě branou do jiného vesmíru.

Pomáhají vám vaše zkušenosti coby učitele i ve vaší koncertní praxi?
Určitě ano. Podívám-li se na skladbu studentovýma očima, vidím ji v jiném světle a jinak ji analyzuji. Stejně tak, když vysvětluji studentovi nějaký technický jev, sám pro sebe si ujasňuji, jak jdou ty správné pohyby za sebou.

A co pro vás osobně vlastně znamená „učit hudbu“?
Na prvním místě to pro mě znamená přistupovat ke každému studentovi individuálně a nacházet klíč, díky kterému se co nejvíce a co nejrychleji rozvine. Důležité také je, aby se otevřela jeho mysl. Student je pak schopen sebereflexe a díky ní se pak promění v samostatnou uměleckou osobnost.

Bylo pro vás učení vždycky přirozené? Byl jste připraven být učitelem a koncertním umělcem zároveň?
Touha učit se u mě vyvinula postupně. Jednak díky zkušenostem, které jsem právě jako učitel získával, také ale díky mým vlastním projektům, jako The New Paganini Project, nebo Goldbergreflections, kde jsem si zahrál s vlastním uskupením.

Abychom změnili téma: Na co se na Ševčíkově akademii těšíte nejvíc? Na studenty, koncerty, nebo na to, až si v parném dni dáte sklenici dobrého českého piva?
Na prvním místě se těším na skvělý organizační team, muzikanty a studenty, kteří tam budou se mnou. Jsem ale samozřejmě velkým milovníkem české kuchyně a českého piva. A i když pocházím z Německa, což je země se skvělou pivní kulturou, musím říct, že české pivo je prostě ještě lepší. A na tak krásném místě to všechno tvoří ideální kombinaci.

Jaké jsou vaše plány na zbytek léta? Máte před sebou nějaké kurzy a vystoupení, nebo budete odpočívat před začátkem nové koncertní sezóny?
Po akademii letím do Číny, kde odehraji několik koncertů s Hefeiským symfonickým orchestrem. Pak přijde čas na můj další velký projekt, nahrávání nového alba pro Sony Classical. Oskarová skladatelka Rachel Portman pro mě napsala houslový koncert, který provedu se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu pod taktovkou Eriny Yashimy. Chystám se vydat i úplně novou nahrávku Vivaldiho Čtvera ročních dob, která bude o změně klimatu a jejím dopadu na svět. Ta vyjde v březnu 2024. A dále mě čekají koncerty v Kolýně nad Rýnem, Bonnu, Berlíně a mám naplánovaný i další zájezd do Číny.
Děkujeme za rozhovor!