Houslistka Patricia Kopatchinskaja v dvojroli: Profesionální herečky strčí do kapsy

Pierrot lunaire op. 21 Arnolda Schönberga vznikl v roce 1912 a ještě téhož roku byl 16. října v Berlíně proveden. Před uvedením bylo třeba 25 ansámblových zkoušek a samotný koncert vzbudil skandál i ovace. Jedno ze stěžejních děl moderní a atonální hudby zaznělo v Mozartově sále ve Vídni po 120 letech v provedení jedné z nejtalentovanějších houslistek současnosti – Patricie Kopatchinské a členů orchestru Vídeňských symfoniků. Večer byl dramaturgicky pozoruhodně připraven a proběhl bez přestávky. Třídílné Schönbergovo dílo bylo lemováno hudbou současnou. Kromě hudby hrálo výraznou složku i nazvučení, světla a scéna – přesněji několik praktikáblů, na kterých umělci v průběhu večera hráli a papírem obalené notové pulty. Vše evokovalo velmi intimní atmosféru, v sále bylo zhasnuto, a tak bylo možné vnímat organický proud hudby nerušeně.

FlügelnWund (2022) pro elektroniku Patricie Kopatchinské (která jako skladatelka vystupuje pod pseudonymem PatKop) zahájila nedělní večer. Aranžmá Presta C. Ph. E. Bacha pro sextet z roku 2023 bylo překrásnou „galantní“ miniaturkou upravenou tak jemně a kreativně, že se až tajil dech. Po ní následovala první část z cyklu Pierrot lunaire, recitovaná a zpívaná Patricií Kopatchinskou v kostýmu Pierrota. Tato první část se pohybuje v myšlenkovém světě umělce inspirovaného svitem luny. Po ní následovaly dvě miniaturky pro sólo housle a klarinet a sólo housle a violoncello Aus den „Ghiribizzi“ (2021) od PatKop. V obou bylo cosi dětsky nevinného, hra, úžas, něha i humor. Po nich následovala druhá část z cyklu Pierrot lunaire nesená ve stínu smrti. Oockooing Bird (1950) pro klavír sólo od Harrisona Birtwistla byl další překrásnou, prostou miniaturkou, vibrující prostorem a dokonale kontrastující s atonální hudbou Arnolda Schönberga. Improvizace na MIDI-housle převedla posluchače k závěrečné třetí části Pierrot lunaire, v níž se Pierrot vrací do rodné Itálie.

Jelikož posluchači začali po Schönbergovi tleskat, zazněla závěrečná část Très vif ze Sonáty pro housle a violoncello Maurice Ravela jako přídavek.

Schönbergova navýsost stylizovaná hudba byla na svou dobu vpravdě revoluční. Všech dvanáct tónů klasické tonální řady bylo zcela svobodně použito, bez vazby na motivickou práci, frázování či harmonii. Původní básnickou předlohu Alberta Girouda v překladu básníka Otta Ericha Hartlebena zpracoval pro kvintet a lidský hlas, jež zpívá, mluví, případně obojí současně v podobě tzv. Sprechgesangu, přičemž jednotlivé nástroje vystupují v různých barevných kombinacích.

Patricia Kopatchinskaja studovala ve Vídni, v němčině se pohybuje jako doma, stejně jako v roli Pierrotky, kterou si zřetelně užívala. Podobnou lehkost, grotesku, hru, humor, radost i nadhled bych možná stěží očekávala u profesionální herečky, zatěžkané divadelní tradicí a rutinou. Herecké umění Patricie Kopatchinské zcela přirozeně přebírala houslová virtuozita a mimořádná muzikalita, kterou je tato umělkyně bohatě obdařena. Nicméně všichni zúčastnění fungovali jako jedno těleso, do hry se zapojili i členové Vídeňských symfoniků a naprosto přirozeně kontrovali Pierrotce nejen hudebně, ale i herecky: Theresia Prinz-Mörth na flétny, Alexander Neubauer na klarinety, Alexander Burggasser na housle, Roland Roniger na violu, Maria Grün na violoncello a Joonas Ahonen na klavír.

Takovéto a jim podobné komorní koncerty jsou skvosty dramaturgie každého koncertního domu. Jednoduchými prostředky se dá tolik vyjádřit, pokud člověk bere svou profesi vážně, do hloubky, přitom ale s hravostí, fantazií a nadhledem. A přesně toto je přístup Patricie Kopatchinské, umělkyně, která se soustavně věnuje interpretaci soudobé hudby, případně originálním provedením v současném kontextu, která sama komponuje a jejíž koncerty jsou vždy mimořádným a inspirujícím hudebním zážitkem.

Kammerkonzert: Pierrot Lunaire
16. června 2024, 19:30 hodin
Wiener Konzerthaus, Mozart-Saal

Program
Arnold Schönberg: Pierrot lunaire op. 21

Účinkující
Patricia Kopatchinskaja – mluvený hlas
Theresia Prinz-Mörth – flétny
Alexander Neubauer – klarinety
Alexander Burggasser – housle
Roland Roniger – viola
Maria Grün – violoncello
Joonas Ahonen – klavír