Zápisník Jindřicha Bálka (63)
Osmdesátá sezóna FOKu začala, jak víme, ve středu pod širým nebem, ve Valdštejnské zahradě. Byl to koncert převážně s filmovou hudbou, z klasického repertoáru jen Sukův pochod V nový život a Dvořákův Karneval. Ale pak to byly zejména orchestrální úpravy klasických šlágrů typu Přednosta stanice – což je hudba, kterou kdysi skutečně FOK nahrával. Také suita z hudby k Pyšné princezně, Sedmi statečným – a došlo i na Zdeňka Lišku a jeho valčík k oscarovému Obchodu na korze. To je velký hudební hit a geniální skladatel filmové hudby. Dirigent Jan Kučera, který skladby i krátce uváděl, to také patřičně podtrhl.
Ve středu se během dne udělalo krásné počasí, zahrada byly plná, ale nikoli přeplněná a koncert měl velice příjemnou atmosféru pozdního léta. Po interpretační stránce bylo potřeba leccos odpustit, ale Valdštejnská zahrada je možná ideálním pražským místem pro koncerty tohoto typu… Před týdnem jsem slyšel z rozhlasového archivu vzpomínku Míly Smetáčkové na tyto koncerty, které FOK tradičně pořádal. Patřím k těm nepamětníkům, kteří ve Valštejnské zahradě FOK nikdy neslyšeli.
Jak je to vůbec v Praze s možnostmi uvádět koncerty pod širým nebem? Možností je několik – ale už kdysi jsem si pokládal otázku, které místo je vlastně opravdu vhodné. Když festival Prague Proms začal uvažovat o promenádních koncertech, dokonce se zdálo, že úplně vhodné místo není. Ani ne tak kvůli prostoru, ale kvůli duchu místa… Je tu samozřejmě Hradčanské náměstí a pak Staroměstské náměstí. Ale obě ta místa jsou trochu stísněná, Staroměstské náměstí je věčně plné turistů a ústí do něj šest různých přístupových ulic… Hradčanské náměstí také není veliké a je v podstatě docela rušné. Zdá se být lepší variantou, ale ani tam není místa nazbyt, Hrad je navíc dosti oficiální místo a turistů je i tam mnoho. Takže Valdštejnská zahrada na Malostranské je nakonec opravdu ideálním místem.
Už dlouho mi v centru Prahy schází atmosféra pro příjemné setkání s hudbou pod širým nebem – tak jsem si s jistým překvapením uvědomil, že právě ve Valdštejnské zahradě by se mohly koncerty tohoto typu konat častěji. Třeba na to uslyší nejen pořadatelé, ale i Senát, který tu byl partnerem, protože pódium přiléhá k jeho budově. Koncert ve Valdštejnské zahradě byl ale také hezkou tečkou za obdobím letních festivalů. Ty přece jen bývají lepší příležitostí pro setkání než běžná sezona. Vrcholným, i když vlastě nenápadným festivalem tohoto typu je ten v Pasekách nad Jizerou. Tam publikum letos přicházelo hodinu před koncertem do kostela svatého Václava a v tichém hovoru se rozcházelo až hodinu po skončení. A když čtu, že Pavel Šporcl teď v sobotu překonal návštěvnický rekord festivalu Za poklady Broumovska, jsem rád, že se festivalům s duchem místa daří.
Když se vrátíme k osmdesáté sezoně FOKu, která tímto koncertem symbolicky začala, zdá se, že pokračuje v mnoha svých dobrých tradicích. Samozřejmě, nejvýrazněji chybí šéfdirigent. Ale ponechává si možnost dávat pravidelně prostor hvězdám světového umění na počátku kariéry, tedy i mladým dirigentům. Jen houšť a větší kapky. Připomněl bych ale i recitál Ivana Ženatého naplánovaný na 16. září, a zejména symbolický závěrečný koncert Serge Bauda 8. října s velkolepou Franckovou symfonií. Koncert filmové hudby je pak v programu sezony ještě jednou a dojde na Hvězdné války, ale to bude až v lednu. Kéž by všichni pořadatelé stejně jako na programy svých koncertů mysleli i na tu širší atmosféru kolem.
Jinak koncerty filmové hudby jsou většinou oddychově promenádní. Dělat koncert jen z filmové hudby někdy může být zrádné. Přes popularitu těch melodií se obvykle musí najít ještě nějaký jiný plán nebo interpret, který dává skladbám ducha. Symfonická hudba je přece jen koncentrovanější. A když se legendy typu Ennia Morriconiho pustí do klasických skladeb, nemusí to dopadnout dobře. FOK se ale v nedávné době představil skvělým koncertem s hudbou Zdeňka Lišky Hudba pro perského šáha. Koncertu je ale potřeba dát ještě jiný příběh. Pokud jde o hudbu k dnešním filmům, tam štafetu FOKu převzal Český národní symfonický orchestr, jak víme. Tam ale hraje i řada členů FOKu, a jak tomu bylo od počátku, filmová hudba je ostatně pro české muzikanty vždycky vítaným zdrojem příjmů.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava
Foto FOK
