Jindřich Kàan a jeho dechberoucí transkripce
Kàan z Albestů, syn maďarského šlechtice, rytmistra rakouské armády, se narodil v dnes ukrajinském Ternopilu, v šesti letech se rodina přestěhovala do Čech. Jindřich Kàan (uváděný též s počeštěným příjmením Káan, případně jako Jindřich z Káanů, Henri de Kàan nebo Heinrich von Kàan) později sám uváděl, že je „Maďar předky, Polák rodištěm, Němec vychováním a Čech smýšlením a hudbou“. Studoval gymnázium, klavír u Josefa Proksche a zejména u Viléma Blodka, který byl žákem proslulého Alexandera Dreyschocka. Dále studoval na Pražské varhanické škole. Byl vynikajícím klavírním virtuosem, profesorem klavírní hry (vydal vlastní klavírní školu a řadu instruktivních skladeb) a komorní hudby na pražské konzervatoři.
Ředitelem pražské konzervatoře byl od roku 1907 až do jejího zestátnění po roce 1918, kdy z postu odešel. Jeho dílo je velmi rozsáhlé a byť mělo za jeho života úspěch, zapadlo. Je autorem baletů Bajaja (například v Plzni se hrál ještě na sklonku 20. let 20. století) a Olim, řady vokálních děl, skladeb pro sólový klavír pro dvou i čtyřruční hru, komorních i orchestrálních kompozic a dvou klavírních koncertů. Významnou částí Kàanova díla tvoří také klavírní transkripce orchestrálních děl, především Bedřicha Smetany (jeho úcta ke skladateli se mimo jiné odrazila i v Kàanově klavírní skladbě Památce Bedřicha Smetany), Antonína Dvořáka a ujal se rovněž uspořádání pozůstalosti Viléma Blodka.
Matyáš Novák se osobností Kàana z Albestů zabývá jako tématem svého doktorandského studia a v souvislosti se svým dlouholetým zájmem o transkripce orchestrálních děl a Franze Liszta. Sám se také transkripcím a improvizační technice věnuje. Novákův zájem o Kàana z Albestů není prvoplánový, ale vychází z upřímného zájmu o hudbu, je opřen o znalosti děl, historických a společenských vztahů a zasazen do evropských hudebních souvislostí. V provedení díla se tak promítlo nejen toto „zázemí“, ale i z něj pramenící zjevná pokora skutečného hudebníka. Matyáš Novák před vlastním koncertem sám pozdravil publikum, aby v krátkosti seznámil posluchače s osobností a významem Kàana z Albestů a jeho transkripcí Mé vlasti. Příjemné kultivované vystupování mladého umělce navodilo noblesní, přitom srdečnou atmosféru celého večera.
„Je zřejmé, že byl Kàan silně inspirován vrcholnými transkripcemi Franze Liszta a Mou vlast přepsal způsobem, který ‚bere dech‘,“ uvedl Matyáš Novák ve vlastním zajímavém podrobnějším textu publikovaném v programu koncertu. „Když jsem dílo studoval, narazil jsem na několik pasáží, které na první pohled působily nehratelně. Naštěstí jsem se dříve dlouhodobě zabýval osobností Franze Liszta, který se přepisům orchestrálních děl do klavírní podoby soustavně věnoval. I já jsem byl při studiu ‚Mé vlasti‘ udiven, co vůbec lze na klavír zahrát, ačkoliv jsem si dříve myslel, že už mě v tomto směru nemá co překvapit,“ píše mimo jiné a svůj text uzavírá vyznáním: „Zahrát si ‚Mou vlast‘ na klavír v rámci jednoho večera považuji za splněný sen. Snoubí se zde moje úcta k Bedřichu Smetanovi, respekt k Jindřichu Kàanovi, láska k české krajině, touha znázornit na klavíru celý orchestr a v neposlední řadě obdiv k Franzi Lisztovi, jehož neuvěřitelné transkripce orchestrálních děl byly velkou inspirací ke klavírnímu přepisu ‚Mé vlasti‘.“
Transkripce Kàana z Albestů je extrémně náročné virtuózní klavírní dílo, v němž je geniálně postižena podstata i všechny finesy Smetanovy Mé vlasti. Je obdivuhodné, jak Kàan přesně vystihl a zachytil Smetanovu polyfonii. Smetana sám se k jeho přepisu Vltavy z roku 1881 velmi pochvalně vyjádřil. Matyáš Novák hrál originální Kàanovu transkripci, provedl jen drobné úpravy v některých pasážích zápisu, vždy ale s respektem a plným pochopením Smetanova originálu a při maximálním možném zachování Kàanovy představy o co nejpřesnější zachycení nástrojů orchestru.
Matyáš Novák rozezněl v klavíru celý orchestr
Má vlast je dílo hluboce zakořeněné v myslích a srdcích posluchačů, ovšem Matyáš Novák odkryl další vrstvy tohoto unikátního cyklu symfonických básní. Hraje intenzivně, precizně, plně vyrovnaným tónem ve všech dynamických odstínech a tempech a ukázkově pedalizuje. Bravurně zvládá přechody mezi mimořádně náročnými vypjatými akordickými skoky a jemnými prstovými pasážemi, které vyžadují lehkost.
Každý orchestr a každý dirigent by si mohl gratulovat, kdyby se mu podařilo Mou vlast zahrát tak průzračně, tak muzikálně a tak přesvědčivě, jak se to podařilo Matyáši Novákovi. Jeho provedení bylo perfektně hudebně vystavěno s plným pochopením autora. Neztratila se v něm žádná melodie, žádný detail. Každá báseň byla jasným celkem se zřetelnou kompoziční strukturou, jejíž složité motivické předivo bylo předneseno jasně a pregnantně. Plně propracovaná a promyšlená dynamika od nejjemnějších pianissim k bouřlivému forte a fortissimu byla volena nikoliv pro vnější efekt, jak často slýcháme, ale pro skutečné vyjádření Smetanovy hudby. Perfektně volená tempa s odpovídající agogikou dokonale odstínila pasáže a melodické celky. Nebyla tu žádná zničující rychlost, které jsme v současnosti tak často svědky. Matyáš Novák hrál procítěně, aniž by se v emocích ztratil, s přirozeným nadhledem a s citem pro autora.
Provedení Mé vlasti Bedřicha Smetany v transkripci Kàana z Albestů je významným a v kontextu letošního ročníku Smetanovských dnů zásadním dramaturgickým počinem. Matyáš Novák upozornil (v duchu festivalové idey ‚poznávání doby Smetanovy v mezinárodních souvislostech‘ , kterou před 46 lety formulovali zakladatelé festivalu) na jedno ze specifik 19. století – virtuózní transkripce orchestrálních děl. Koncert pak byl sám o sobě výjimečným, exkluzivním uměleckým zážitkem, jímž Matyáš Novák dokázal, že hudba stále ještě žije, že jsou interpreti, kteří jí rozumějí a dokáží ji předat publiku v její hloubce a v plné síle její skutečné výpovědi.
Smetanovské dny: Smetana Reborn – klavírní Má vlast
9. března 2026, 19:00 hodin
Dům hudby, Plzeň
Program
Bedřich Smetana, Jindřich Kàan z Albestů: Má vlast
Účinkující
Matyáš Novák – klavír
