Hudba souboru Musica Gloria na festivalu staré hudby doslova prostupovala mezi diváky

Tradiční melodie v netradičním postavení

Program koncertu se členil na sedm po sobě jdoucích bloků. Namísto tradičního nástupu na pódium za potlesku publika zvolili interpreti neobvyklý příchod skrze hlediště. Evan Buttar vstoupil na jeviště jako první, provedl závěrečné ladění své basové violy da gamby a přednesl první tóny Purcellovy árie Musick for a While. Ostatní členové ansámblu přišli vchodem, kterým přicházelo publikum a připojili se k němu. V této árii zaujal především kontratenorista Pieter De Praetere, který ihned zaujal svou světlou barvou hlasu. Svůj vokální part zpíval zpaměti, technicky naprosto suverénně. Volné ruce využíval k výrazové gestikulaci, která se odrážela i v jeho mimice. Na pódiu nepůsobil staticky – přirozeně a s lehkostí se pohyboval celým prostorem pódia. Další skladby zazněly bezprostředně, bez přerušení potleskem.

Výraznou osobností instrumentálních částí bloku byla umělecká vedoucí souboru Nele Vertommen, která svůj part na barokní hoboj přednesla zpaměti. Její neustálý kontakt s ostatními hudebníky a řeč těla jí propůjčovaly roli dirigentky, která přirozeně spoluutvářela a předjímala charakter skladeb, aniž by narušila komorní autonomii ansámblu. Zvláštní zmínku si zaslouží interpretace Purcellovy árie When Orpheus Sang, při níž se Pieter De Praetere nezdržoval na pódiu, ale zpíval z otevřeného okna do sálu. Tento neobvyklý prostorový efekt dodal momentu působivou scénickou hloubku. O to více je třeba ocenit i souhru ostatních hudebníků, kteří i přes netradiční rozestavení udrželi vzájemnou koordinaci – celek tak vyzněl přesvědčivě a hudebně sevřeně.

V další části programu zazněla recitace slavné raně romantické básně Wiliama Wordswortha I Wandered Lonely as a Cloud v podání Pietera De Praetere. Přestože angličtina není jeho rodným jazykem, jeho přednes byl srozumitelný, přirozeně frázovaný a citlivě pracoval s básnickým obsahem – text tak působil autenticky a výrazově přesvědčivě. Ačkoliv se jednalo o text z počátku 19. století, plynule na něj navázala barokní árie O Solitude, My Sweetest Choice, jejíž obsah tematicky souzněl s přednesenou básní. Následující instrumentální skladby přirozeně rozvíjely atmosféru předchozích částí programu, a celý blok tak vytvářel scénický dojem – spojení recitace, zpěvu a hudby působilo jako ucelené dramaticko-hudební pásmo.

De Praetere předvedl v koloraturách svou mimořádnou techniku

Po přestávce zazněla skladba Daniela Purcella Sound the Trumpet, Now Sooth Our Joy, při níž hudebníci opět vstoupili na pódium netradičně – přes vchod určený pro diváky. Interpretace byla výrazově bohatá a energická, v některých pasážích však docházelo k tomu, že hlas Pietera De Praetere se v dynamice souboru částečně ztrácel. V následující skladbě se Beniamino Paganini na chvíli vzdálil od cembala a představil se také jako zručný hráč na zobcovou flétnu.

Beniamino Paganini se zobcové flétně věnoval i v následující skladbě Henryho Purcella Her Charming Strains, kde doprovázel vokální part Pietera de Praetere. Ten zde podal mimořádně soustředěný a technicky vytříbený výkon. Za skutečně mistrovské lze označit jeho užití techniky messa di voce, stejně jako schopnost vytvářet mimořádně jemná a zároveň nosná piana v hlavovém rejstříku. Součástí programu byla také sólová skladba Tickle Me Quickly od raně barokního skladatele Tobiase Huma, určená pro violu da gambu. Interpretace Evana Buttara nabídla citlivě vystavěné fráze, zřetelné dynamické kontrasty i technickou jistotu. Závěr programu patřil árii Strike the Viol, Touch the Lute, přednesené v nezvykle rychlém tempu. Pieter De Praetere i zde potvrdil svou technickou suverenitu – koloratury zněly srozumitelně a byly přesně artikulované. Pochvalu si zaslouží i hráči bassa continua, kteří citlivě reagovali na formové členění skladby: před každým kadenčním kvartsextakordem mírně zvolnili tempo a přirozeně tak uzavírali jednotlivé hudební celky.

Koncert nabídl vyváženou dramaturgii, živou interpretaci a pozoruhodné výkony všech zúčastněných umělců. Publikum odměnilo interprety dlouhým potleskem, na který reagovali dvěma přídavky. Celý večer působil jako stylově ukotvený a dramaturgicky jednotný program, obohacený o promyšlené prostorové a scénické prvky.

Letní slavnosti staré hudby: Their Majesties
31. července 2025, 20:00 hodin
Lobkowiczský palác, Císařský sál

Program
Henry Purcell:
Strike the viol, touch the lute
Musick for a while
When Orpheus sang
Oh, Solitude
Her charming strains
The Plainte
Bid the Virtues
Entry dance, Rondeau
Almand, Corant, Hornpipe
Trio sonata for recorder, treble viol & continuo in d
Prelude in d minor
 
Daniel Purcell:
Sound the trumpet
Now sooth our joy
Aire I, Aire II, Bore, Slow air
Sonata seconda for flute solo in d
Sonata terza for flute solo in C
 
Tobias Hume:
Tickle me quickly
Touch me lightly

Účinkující
Pieter De Praetere – kontratenor
Musica Gloria
Beniamino Paganini – cembalo, zobcová flétna, umělecký vedoucí
Nele Vertommen – barokní hoboj, zobcová flétna, umělecká vedoucí
Evan Buttar – viola da gamba
Thomas Langlois – teorba, barokní kytara