Hudební festival v polských Katowicích zahajoval Český filharmonický sbor Brno

Polské Katowice, centrum Horního Slezska, jsou jen 100 kilometrů od Ostravy v dostupné vzdálenosti autem po kvalitní dálnici. Staly se proto pro moravské obyvatele, milující klasickou hudbu, přitažlivým místem. Mají tu totiž nový koncertní sál, který se stal vzorem pro brněnské sny o koncertním sále. Ten sen se dokonce díky katowickému vzoru zdál být dosažitelným, i když se v současné době poněkud rozplývá.

Jak to, že se uskutečnění nového sálu Polákům povedlo? Především jsou dostatečně hrdí a sebevědomí, a vědí, co chtějí a jsou také schopní se domluvit. V době, kdy bylo možné dosáhnout pro výstavbu kulturní infrastruktury na evropské dotace, stála v čele ministerstva kultury ředitelka Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu – NOSPR. A vydupala tento sál ze země, která předtím byla kamenouhelným revírem. Katowice mají totiž spoustu prostoru přímo určenému ke kultivaci, a tak tu vedle staré zástavby a těžebních věží vznikají futuristické stavby budov, sloužící veřejnosti. UFO, které zde přistálo, se nazývá „Spodek“, tedy v překladu podšálek a je to sportovní a kulturní hala, největší v Polsku, pro více jak 11 tisíc návštěvníků.

V sousedství na dohled vznikl koncertní sál, tvořící vedle futuristického monstra dojem fádní budovy, která pojme „pouze“ 1800 posluchačů v hlavním sále. Jeho interiér je nejen krásný, ale především akusticky dokonalý. Poslech je tu vynikající z jakéhokoli místa a dá se říci, že čím větší odstup, tím je poslech lepší. I proto je sál současně i nahrávacím studiem, neboť se jedná o sídlo rozhlasového orchestru. Proto se tu také koná hudební festival s názvem Kultura Natura.

Festival se koná již po páté, letos pod patronací šéfdirigenta rozhlasového orchestru Alexandera Liebreicha. Letos je tématem festivalu KOBIETA, tedy žena. Tohle téma se objevuje jak v interpretaci, tak v dramaturgii. A hned první koncert byl v historii ojedinělým příběhem jedné ženy. Panna Orleánská, Jana z Arku. Zahajovací koncert 10. května uvedl oratorium Artura Honeggera Jana z Arku na hranici  – Jeanne d´Arc au bȗcher v jedenácti scénách s prologem podle textu Paula Claudela z roku 1935.

Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu – NOSPR dirigoval jeho šéf Alexander Liebreich, který zde letos ve funkci končí poté, co se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru českého rozhlasu – SOČR. Ve spolupráci s polským orchestrem bude ale pokračovat, stejně jako s Filharmonií Brno, kde je častým hostem. Zná velmi dobře české hudební prostředí, a proto si ke spolupráci na festivalu přizval sbor, jenž považuje za evropskou špičku a se kterým rád spolupracuje: Český filharmonický sbor Brno, vedený sbormistrem Petrem Fialou. Na večeru spolupracoval též Varšavský chlapecký sbor, připravený sbormistrem Krysztofem Kusiel-Morozem.

Jana z Arku je obdivuhodným dílem Artura Honeggera z roku 1935. Dramatické oratorium nese silné znaky duchovního středověkého lidového divadla a geniálně propojuje recitativní deklamační části s hudbou, se sólovým zpěvem a se sbory. Jde o výsostný umělecký tvar, nemající konkurenci. Skladatel pracuje mistrovsky s emocemi a dává do kontrastu lidský živočišný fanatismus a pokrytectví, ukázané na zvířecích charakterech, s čistou a silnou vírou v nadpozemské boží síly odsouzené Jany. Vše se odehrává v předvečer jejího upálení, kdy hrdinka bilancuje za pomoci bratra Dominika (jedná se o mluvené role) a za vstupů sopránu Svaté panenky a hlasů, které ji vedly, Markéty a Kateřiny. Další role obstarávají tenorista a barytonista, kteří nejen zpívají, ale i recitují.

Hudebně je dílo nesmírně působivě zpracované a propracované do nejjemnějších efektů. Honegger byl příslušníkem Pařížské šestky, hledající nová vyjádření oproti předchozím impresionistům, nicméně se od jejich vlivu těžko oprošťovala. Honeggerovi se podařilo skloubit impresionistické barvy s expresionistickým vyjádřením i s neoklasicistním cítěním a formou, za účinného použití disharmonických postupů a neobvyklých nástrojů, jako jsou Martenotovy vlny. Dirigent propracovával barevné plochy především v pianech, podporovaných v účinnosti akustikou sálu. Zde jsou piana nejsilnější hudební zbraní, přibíjí posluchače do sedadel a nutí ho zatajovat dech. Tím vzniká dlouhá dynamická škála pro crescenda a hudební vrcholy, jejichž účinnost se tím zvyšuje, čehož dokázal dirigent maximálně využít.

Role Jany se ujala Florence Darel, francouzská filmová a divadelní herečka. Její exteriér i způsob hlasového vyjádření byl zcela přesvědčivý a bral za srdce, ona sama dávala do projevu duši a celou osobnost. Jako bratr Dominik měl vystoupit Jacek Borkowski, polský herec, ten však musel být pro nemoc na poslední chvíli nahrazen Xavierem Gallaisem, který se role zhostil s nadhledem a suverenitou. Svatou Panenku zpívala z horního podlaží vedle varhan francouzská zpěvačka Sarah Aristidou jasným a svěžím sopránem. Další sopránovou roli Markéty zastala Marita Sølberg, norská operní pěvkyně. Gerhild Romberger v roli Kateřiny zaujala sytým a tmavým altem se sametovou barvou a jejich duet byl příjemně barevně vyvážený. Rolf Romei, německý lyrický tenorista, měl těžký úkol zejména v náročné roli Prasete, zvládl jej ovšem se ctí. Spolehlivý a přesvědčivý výkon podal i francouzský barytonista Marcin Habela.

Chlapecký sbor z Varšavy překvapil profesionálním nasazením a vycizelovanou lehkou barvou hlasů, přesností nástupů i vyvážeností, dětský sólista jemným, nosným a intonačně jistým hlasem. Skvělý výkon podal Český filharmonický sbor Brno, jehož lehká piana a brumenda se rozvíjela od téměř tušených tónů do barevně vyváženého a dech beroucího kompaktního celku. Sbormistr Petr Fiala zde opět prokázal, že se pečlivá a soustavná práce se sborem vyplácí, a že je možné vycizelovat těleso, patřící mezi evropské špičky.

Zahájení festivalu v Katowicích bylo více než úspěšné a byl to večer plný emocí a skvělých uměleckých výkonů. Festival trvá až do 19. května a je naplněný koncerty, slibující další umělecké zážitky. Zajet si na koncert do Katowic je proto určitě dobrý nápad.