Mezi chrámem a salónem
Pražští milovníci barokní hudby měli o poslední únorové neděli na výběr ze dvou komorních koncertů, na nichž se představili přední tuzemští hudebníci věnující se historicky poučené interpretaci. Večer souboru Les Dragons Baroques v prostorách Galerie Jakubská na Malé Straně nabízel program z děl Tarquinia Meruly, Andrey Falconieriho, Marca Uccelliniho či Salamona Rossiho, pro nějž si jeho umělecká vedoucí houslistka Amálie Dobšíková přizvala ke spolupráci hráče na zobcovou flétnu Jakuba Kydlíčka. Jen o pár stovek metrů dále a o hodinu později se v koncertní síni v bývalém kostele sv. Vavřince konal koncert věnovaný tvorbě Georga Philippa Telemanna v rámci řady Café Crėme Moniky Knoblochové. I zde měla ústřední úlohu zobcová flétna (Telemann je právě mezi flétnisty velmi oblíben), a to v rukou Michaely Koudelkové.
Těžiště programu tohoto koncertu tvořila trojice kantát ze sbírky Harmonischer Gottesdienst vydané v letech 1725 až 1726, tedy v době, kdy Telemann již několik let působil jako hudební ředitel městských kostelů v Hamburku. Jde o cyklus 72 kantát pro sólový hlas, obligátní nástroje a basso continuo pokrývající celý liturgický rok (Telemann za život dokončil několik kompletních cyklů, celkově se od něj dochovalo více než 1400 kantát). Kantáty mají typickou strukturu dvou da capo árií a vřazeného recitativu. Přestože byly koncipovány jako chrámová hudba, sám Telemann počítal i s jejich využitím mimo liturgii.
Hlas, dech a ozvěna afektů
Jako první z nich zazněla v podání sopranistky Hany Blažíkové, Michaely Koudelkové, Moniky Knoblochové a Libora Maška afektově exponovaná, až operně dramaticky laděná kantáta Du bist verflucht, o Schreckenstimme. Tento charakter provedení umocnilo, ale v rozsáhlém recitativu byly dramatické vzruchy poněkud na úkor zřetelnosti dikce. Virtuózní rychlé pasáže v úvodní árii kantáty Deine Toten werden leben vyzněly o něco přesvědčivěji ve flétnovém partu nežli ve zpěvních koloraturách a zdálo se, že by celku prospělo o něco klidnější tempo. Mimořádně naléhavá však byla lkavá závěrečná árie s charakteristickým opakováním sousloví „zu Grabe“. V poslední kantátě Seele, lerne dich erkennen se Hana Blažíková svým detailním odstíněním textu a elegantním frázováním přiblížila dokonalosti, o níž je řeč v textu poslední árie, a naplno ukázala své kvality bachovské pěvkyně světového renomé.
Neméně působivé byly i instrumentální skladby. Na úvod koncertu zahrála Michaela Koudelková s Liborem Maškem a Monikou Knoblochovou Sonátu C dur, TWV 41:C5. Ve skladbě přednesené zpaměti uchvátila sólistka zejména v bravurně zvládnutých rychlých částech. Nad flétnou však někdy až příliš zvukově dominovalo cembalo Moniky Knoblochové.
V Sonátě f-moll, TWV 41:f1, zařazené po přestávce, pak předvedla flétnistka podpořená skvělým continuem nejen technickou virtuozitu, ale v pomalých větách i minuciézní nuancovanost výrazu. Charakterem i barevností se zbytku programu poněkud vymykala čistě sólová Fantasia G-dur, TWV 40:10. Michaela Koudelková pro ni zvolila nástroj v nižším francouzském ladění (za večer vystřídala hned několik různých altových fléten). Lépe by však nejspíš skladba vyzněla na traverso, pro něž je původně určena. Hře na barokní příčnou flétnu se ostatně Michaela Koudelková také úspěšně věnuje. V sólové skladbě s doprovodem cembala se představil v první půli koncertu i violoncellista Libor Mašek, a to v Sonátě D-dur, TWV 41:D6.
Místo vodiče svišťů hudebním géniem
Ke koncertům Café Crėme patří nejen hudba prováděná na vysoké interpretační úrovni, ale také neformální atmosféra hudebního salónu, v němž je dovoleno zasednout k poslechu s číší vína či šálkem kávy. Pravidelné místo zde mají literární ukázky a trocha humorného odlehčení. Publikum se tak tentokrát mohlo něco dozvědět o Telemannových svízelných hudebních začátcích, a to prostřednictvím úryvku z vlastního životopisu. Skladatelova matka nepřála rozvoji jeho hudebního nadání. Aby se nestal „šaškem, provazochodcem, potulným hudebníkem či vodičem svišťů“, byly mu po jeho prvních kompozičních pokusech (již jako dvanáctiletý prý napsal operu a sám v ní též účinkoval) odebrány veškeré hudebniny a z domovského Magdeburku byl poslán do školy v Zellerfeldu v Harzu. Talent a činorodost mladého Telemanna, který byl z velké části samoukem, však předčily jakékoli rodičovské zákazy.
Monika Knoblochová také připomenula Telemannův úspěšný pobyt v Paříži mezi léty 1737 až 1738, kde jeho kvartety hráli nejvýznamnější francouzští hudebníci. Právě francouzské barokní hudbě byl věnován předešlý koncert řady Café Crėme, která je letos koncipována jako hudební cestopis. Další destinací po Francii a Německu se stane v sobotu 14. března Španělsko. Na programu bude tvorba skladatele druhé poloviny 18. století Antonia Solera.
Hodnocení autora recenze: 80%
Hudební salón Café Crėme
22. února 2026, 19:30 hodin
Kostel sv. Vavřince, Hellichova 18, Praha 1
Program
Georg Philipp Telemann: Sonáta C dur, TWV 41:C5 (Essercizii Musici, 1739, Adagio–Allego–Adagio–Allegro, Larghetto, Vivace)
Georg Philipp Telemann: Du bist verflucht, o Schreckenstimme, TWV 1:385 (Harmonischer Gottesdients, 1725–26, Aria, Recitativ, Aria – Vivace)
Georg Philipp Telemann: Sonáta D-dur, TWV 41:D6 (Der getreue Music-Meister, 1728–29, Lento, Allegro, Largo, Allegro)
Georg Philipp Telemann: Deine Toten werden leben, TWV 1:213 (Harmonischer Gottesdients, 1725–26, Aria – Allegro, Recitativ, Aria – Andante)
Georg Philipp Telemann: Sonáta f-moll, TWV 41:f1 (Der getreue Music-Meister, 1728–29, Triste, Allegro, Andante, Vivace)
Georg Philipp Telemann: Fantasia G-dur no. 9, TWV 40:10 (12 fantaisies à travesière sans basse, 1732–33, Affetuoso–Allegro–Grave–Vivace)
Georg Philipp Telemann: Seele, lerne dich erkennen. TWV 1:1258 (Harmonischer Gottesdients, 1725-26, Aria, Recitativ, Aria – Vivace)
Účinkující
Hana Blažíková – soprán
Michaela Koudelková – zobcová flétna
Libor Mašek – violoncello
Monika Knoblochová – cembalo
