Jedenatřicetiletý Maďar István Várdai, obecně považovaný za nejlepšího violoncellistu své generace, je dosud jediným hráčem na tento nástroj, který vyhrál obě nejprestižnější mezinárodní violoncellové soutěže, ženevskou Prix Montblanc a ARD v Mnichově. Špičkového interpreta můžete potkat na 8. abonentním večeru SOČRu v Rudolfinu v pondělí 20. února, kdy přednese Variace na rokokové téma od Petra Iljiče Čajkovského.
Zážitek z provedení jistě umocní i skutečnost, že umělec hraje na legendární nástroj „Du Pré-Harrell Stradivarius“ z roku 1673. V témže večeru si připomeneme také odkaz jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů druhé poloviny dvacátého století Miloslava Kabeláče. Konkrétně zazní Druhá předehra pro velký orchestr z roku 1947, komponovaná pro někdejší orchestrální těleso Československého rozhlasu, předchůdce dnešního SOČRu. Ten se v nedávném čase Kabeláčovu odkazu intenzivně věnoval a za řízení Marka Ivanoviče nahrál komplet jeho symfonií, jenž na podzim loňského roku vydal ve spolupráci s Českým rozhlasem Supraphon. Večer nazvaný „Kabeláč versus ruská klasika“ završí výběr z první a druhé suity z baletu Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. Koncert řídí šéfdirigent rozhlasových symfoniků Ondrej Lenárd, přímý přenos vysílá ČRo Vltava.
program koncertu „Kabeláč versus ruská klasika“:
Miloslav Kabeláč (1908–1979)
Předehra pro velký orchestr č. 2, op. 17
Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893)
Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr, op. 33
Sergej Prokofjev (1891–1953)
Romeo a Julie, výběr ze suit č. 1 a 2
Ondrej Lenárd – dirigent
István Várdai – violoncello
Dvořákova síň Rudolfina, Pondělí 20. února v 19.30 hodin
Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava.
István Várdai
Mladý maďarský umělec (1985) je držitelem několika prestižních cen. V roce 2008 vyhrál šedesátou třetí ženevskou mezinárodní hudební soutěž. Na Mezinárodní hudební soutěži Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě se umístil na třetím místě (2007). V roce 2006 mu byla udělena speciální cena violoncellové soutěže Grand Prix Emanuel Feuermann na Kronbergské akademii a na třinácté Mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v Rakousku získal první cenu. Třikrát se stal vítězem Mezinárodní violoncellové soutěže Davida Poppera (2000, 2003 a 2004). V roce 2012 obdržel renomovanou cenu Prix Montblanc, udělovanou nejslibnějším mladým muzikantům na světě, a v roce 2014 vyhrál věhlasnou soutěž ARD v Mnichově. Stal se tak dosud jediným violoncellistou, který vyhrál obě nejprestižnější mezinárodní violoncellové soutěže, ženevskou i mnichovskou.
Od svého koncertního debutu v roce 1997 v Haagu se úspěšně představil v New Yorku, Washingtonu, Vancouveru, Londýně, Paříži, Vídni, Frankfurtu, Mnichově, Ženevě, Dublinu, Moskvě, Petrohradě, Florencii, Tokiu, Pekingu. V roce 2010 absolvoval debutová vystoupení mimo jiné i v Carnegie Hall a vídeňském Konzerthausu. Už zkraje kariéry měl možnost spolupracovat se světově proslulými muzikanty a orchestry, jako jsou András Schiff, Jurij Bašmet, Zoltán Kocsis, Gidon Kremer, Tabea Zimmermann, Jean-Efflam Bavouzet, Petrohradský symfonický orchestr, Orchestr Mariinského divadla, Orchestre de la Suisse Romande, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Geneva Chamber Orchestra, Irish Chamber Orchestra, American Symphony Orchestra. Účinkoval na mnoha špičkových festivalech klasické hudby.
Od roku 2004 byl István studentem ve třídě mimořádně talentovaných hudebníků na Lisztově akademii v Budapešti a od roku 2005 studoval na Hudební akademii ve Vídni. V letech 2010– 2013 pokračoval na Kronbergské akademii v Německu. Od roku 2013 je členem organizačního týmu této proslulé školy. Jeho první CD se skladbami Janáčka, Prokofjeva a Elgarovým koncertem bylo vydáno v roce 2009 (Ysaye Records). V roce 2010 nahrál violoncellový koncert Jana Křtitele Vaňhala. Na CD z roku 2013 hraje díla Mendelssohna, Martinů, Paganiniho, Beethovena a Poppera (Hännsler). Jeho CD s oběma verzemi Čajkovského Variací na rokokové téma bylo vydáno v roce 2014, poslední CD Singing Cello mu vyšlo v roce 2015 (Hungaroton).
István Várdai a houslista Kristóf Baráti jsou společně uměleckými řediteli Mezinárodního festivalu komorní hudby Kaposfest v Maďarsku. István hraje na Montagnanův model violoncella z roku 1720 a na legendární nástroj „Du Pré-Harrell Stradivarius“ z roku 1673. Dříve byl nástroj k dispozici Jacqueline du Pré z Velké Británie, Lynnu Harrellovi z USA nebo Nině Kotove z Ruska.
