Igor Františák: Svatováclavský hudební festival oslaví 20 let

V čele Svatováclavského hudebního festivalu stojíte již od roku 2003. Co vás vedlo k myšlence vytvoření festivalu v kostelích právě v postkomunistickém regionu?
Hlavní myšlenkou bylo přivézt krásnou a kvalitní muziku jak do Ostravy, tak i do těch nejmenších vesniček celého Moravskoslezského kraje (mimochodem paradoxně některé z nich oplývají opravdovými architektonickými monumenty, jako jsou například Sudice nebo Ludgeřovice). Akustiku některých kostelů jsem v té chvíli již měl možnost vyzkoušet se svými kolegy jako interpret a nová možnost rozeznít tyto chrámové prostory s jejich jedinečnou atmosférou pod hlavičkou festivalu přinášelo velkou šanci měnit a obohacovat kulturně-společenský život v našem regionu. Hned první ročník měl 31 koncertů a byli jsme vůbec první, kteří přivezli projekty ansámblů takzvané staré hudby včetně Collegia 1704 nebo Collegia Mariana, které byly v podstatě také ve stavu zrodu – a zůstali jsme skvělými partnery a přáteli dodnes, čehož si velice vážím.

Prvotřídní projekty neorganizujete pouze v Ostravě, ale právě i v malých vesničkách celého kraje. Pokud byste se měl ohlédnout, s jakými ohlasy se setkáváte?
Pokud bych měl rekapitulovat, jsem vděčný za to, že jsme se za těch devatenáct let i díky velké podpoře našich stálých partnerů a samozřejmě samotného publika (91% návštěvnost koncertů) stali jedním z největších a nejvýznamnějších festivalů. Vnímám skvělé ohlasy, že jsme se výrazně zasadili o zviditelnění kulturního turismu v regionu, což považuji za velmi významný posun. Těší mě, že se nám to navíc daří nejen během festivalu, ale i během celého roku díky cyklu Hudební výlety, který se koná i v technických a kulturních památkách a vedleklasické hudby necháváme znít i můj milovaný folklor nebo jazz. V tomto vidím největší potenciál do budoucna i pro samotný SHF.

Můžete zmínit festivalové vrcholy, na které rád vzpomínáte?
Mezi největšími uměleckými vrcholy v podobě pozvaných „hvězd“, které se mi podařilo přivést, byla v minulém roce světová operní diva Elīna Garanča (jediný koncert v České republice), mezzosopranistka Magdalena Kožená, fenomenální kontraaltista Filippo Mineccia, jedna z nejvýznamnějších houslistek současnosti Isabelle Faust, italský klavírista Federico Colli. Ale jsem zároveň hrdý na to, že se můžeme pyšnit našimi špičkovými rezidenčními ansámbly. Vedle tradičních koncertů „vážné“ hudby jsme měli možnost hostit například Ondřeje Rumla, maďarského houslového mága Robyho Lakatose, jazzového houslistu Adama Bałdycha, ale i ostravského patriota Jarka Nohavicu. Bylo toho opravdu hodně, ale z každého koncertu ve mně zůstala vzpomínka, třeba jen malý okamžik a pocit, který vykouzlí spokojený úsměv. A to je ten hlavní smysl – mít z této celoroční manažerské práce nakonec radost z hudby a nezapomenutelných setkání.

Jubilejní 20. ročník Svatováclavského hudebního festivalu již 5. září otevře Brahmsovo Německé requiem, tradičně v ostravské katedrále. Jaké ale budou ty netradiční projekty, které chystáte?
Náš festival již tradičně lemují velká oratorní díla hudební historie. Volba nádherného Brahmsova díla se mi jevila naprosto logická – letos si připomeneme 190 let od autorova narození. Dirigovat bude skvělý Roland Kluttig a sopránového partu se zhostí ostravská rodačka Marie Smolka, která je čerstvou držitelkou prestižního ocenění časopisu Opernwelt!

SHF letos nese zmíněný podtitul „the best of“, kdy jsem se snažil vybrat prvotřídní projekty a interprety festivalové historie tak, aby vznikla pestrá dramaturgie letošního jubilejního ročníku. SHF od svého vzniku totiž prezentuje tři základní dramaturgické řady – monumentální vokálně-instrumentální koncerty, programy zaměřené na takzvanou autentickou interpretaci staré hudby a komorní a sólové projekty, které doplňujeme takzvanými netradičními projekty. V letošním roce to bude koncert charismatického Dana Bárty s Robert Balzar Triem a Filharmonií Brno, barokní opera (G. F. Händel: Acis a Galatea) s loutkovým divadlem nebo projekt Balet v kostele, který budeme realizovat ve spolupráci s Pražským komorním baletem a Zemlinského kvartetem. Tento unikátní projekt mimochodem před léty v rámci našeho festivalu zaznamenávala Česká televize.

Vystoupí fenomenální houslista Dmitrij Sitkoveckij společně s Janem Bartošem, legenda barokního violoncella Christophe Coin, housloví virtuosové Jiří Vodička i Josef Špaček či hornista Radek Baborák. To jsou známí muzikanti, ale zkusme vyzdvihnout taky ty méně známé.
Rád bych zmínil jednoho z vámi jmenovaných, a to violoncellistu Christopha Coina, který patří mezi světovou ikonu především takzvané staré hudby, avšak u nás je téměř neznámý běžnému publiku. Vedle toho, že se na našem festivalu představí jako sólista s nově sestavovaným festivalovým barokním orchestrem, působí jako pedagog na slavné Pařížské konzervatoři a Schole Cantorum v Basileji. Z mladší generace prominentních hudebníků to bude vystoupení polského saxofonového souboru The WHOOP Group, jehož členy jsou mladí talentovaní saxofonisté, kteří mají na svém kontě řadu ocenění. Věřím, že úžasná bude mladá altistka Bella Adamova, která s velkými ohlasy letos debutovala na Pražském jaru. Společně s Wihanovým kvartetem provede úpravu slavného písňového cyklu Franze Schuberta Zimní cesta. Dále bych jmenoval vlámského hráče na historický basetový klarinet Vlada Weverbergha, který je opravdovou špičkou ve svém oboru, a ze staré hudby to pak bude určitě mezzosopranistka Lucile Richardot, kterou si přiváží Collegium 1704 jako hosta do čistě vivaldiovského programu ve Frýdku-Místku.

Závěrečný koncert festivalu bude věnován sbormistrovi Petru Fialovi, jehož Stabat mater zazní vedle Janáčkovy Glagolské mše. Jemu bude ale předcházet celá řada koncertů duchovní hudby. Na které z nich byste ještě rád upozornil?
Chtěl jsem, aby letos zazněly různě pojaté mše – od zmíněného Německého requiem (zádušní mši) přes Zelenkovu Missa Omnium Sanctorum (Collegium 1704, Ostrava 6. září 2023), Beethovenovu velkolepou klasickou Mši C dur (Ludgeřovice, 8. září 2023) až po tuto Glagolskou mši.

Na chvilku bych se zastavil u koncertu v nádherném novogotickém chrámu v Ludgeřovicích. Bude svědkem opravdu krásného projektu, na kterém zazní nejen Beethovenova mše, ale také Brahmsova Píseň osudu. Český filharmonický sbor Brno a čtyřlístek sólistů – Jana Sibera, Václava Krejčí-Housková, Tomáš Černý a František Zahradníček – společně s Karlovarským symfonickým orchestrem (festivalový debut) pod taktovkou Ondřeje Vrabce, to je zkrátka bombastický projekt v nádherném prostoru. Upřímně se na to těším. Ještě bych rád zmínil Evangelický den (17. září 2023), který oživí hudba autorů V4 v podání slavného Slovenského komorního orchestru vedeného Ewaldem Danelem.

Jak vlastně zvládáte vlastní kariéru – koncertní i pedagogickou (Fakulta umění Ostravské univerzity) – a náročné vedení tak rozsáhlého festivalu?
Hledání rovnováhy mezi aktivním hraním na všechny druhy klarinetů, vedením festivalu, organizací významných klarinetovo-saxofonových kurzů v Ostravě a v neposlední řadě mé působení na pozici profesora klarinetové hry na Fakultě umění Ostravské univerzity je jistě nesnadná úloha… Je to mnohdy skutečně velice složité a někdy si říkám, že bych se potřeboval nechat „naklonovat“. Je pravda, že schopnost zorganizovat sama sebe je v tomto ohledu zcela zásadní. Přestože mě má práce (ve většině případů ji však jako práci neoznačuji – vnímám to spíše jako poslání) nesmírně baví, velmi často mi nedovoluje se věnovat mé milované rodině a už vůbec ne osobním aktivitám.

Láska k muzice u mě propukla již v raném mládí a jsem nesmírně rád, že mě stále baví a naplňuje. Mým „koníčkem“ je vlastně hrát koncerty se svými kolegy-kamarády a přinášet tím zážitek dalším posluchačům, ale stejně tak pořizovat záznamy koncertů či studiové nahrávky, které zde zůstanou i pro další generace.