Igor Vejsada: „Bez lásky se baletní hvězdou nestanete“

Během své kariéry jste pracoval s mnoha mladými talenty. Co považujete za klíčovou vlastnost, která odlišuje výjimečné tanečníky od těch průměrných?
V první řadě bych zmínil velký talent a schopnost empatie. Důležité je také posoudit jejich fyzické předpoklady, tedy baletní predispozice. Potenciální baletní hvězda by měla mít určité vlastnosti těla už od raného věku. Záleží například na flexibilitě kyčlí nebo kloubů. Často mají děti za sebou i gymnastickou průpravu nebo zkušenosti z jiných sportů, protože tělo „baleťáka“ vyžaduje určitou fyzickou sílu. Už při náboru zadáváme různé cviky, a pokud například pánev není dostatečně otevřená nebo jsou šlachy zkrácené, je obtížnější určit, zda má dotyčný šanci stát se výjimečným tanečníkem.

O+

Lze tedy na těchto vlastnostech pracovat, nebo je absence predispozic překážkou, kterou nelze překonat?
Určitě se na tom dá u dětí pracovat. Hlavní je ale něco jiného – chuť a láska k tanci. Pokud tyto dvě věci chybí, nemá smysl pokračovat a novou baletní hvězdou se nestanete. Bez opravdového nadšení a vnitřní motivace se tanečník nikdy nerozvine do své nejlepší podoby. U některých, kteří postrádají potřebné predispozice, může balet zůstat pouze koníčkem. Na druhou stranu, pokud jsou ochotni tvrdě pracovat, mohou i tito tanečníci dosáhnout profesionální úrovně.

Stalo se někdy, že jste ze začátku nebyl úplně přesvědčen tanečníkovými fyzickými předpoklady, ale nakonec vás překvapil a dosáhl výjimečných výsledků?
Ano, stalo se. Jak jsem ale už zmínil, klíčová je ta obrovská chuť se tanci věnovat, často i na úkor běžného života. Navíc, pokud má tanečník dobrého učitele, ten mu může pomoci tyto nedostatky zakrýt a vybrat mu role, které mu lépe sedí a umožní maximálně vyniknout jeho přednosti. Narazil jsem na takové případy víckrát jak zde v Česku, tak i v zahraničí.

Mohl byste tedy popsat konkrétní situaci, kdy jste mladého tanečníka vedl od prvních kroků až k jeho úspěchu na významném představení? Je nějaký konkrétní příběh nebo osoba, na kterou jste obzvláště hrdý?
Ano, mám několik takových příběhů, ale dva mi zůstávají v paměti nejvíce – jeden z Česka a druhý z mého působení v Izraeli. V Česku jsem pracoval se Zdeňkem Konvalinou, který se díky svému talentu a neúnavné pracovitosti dostal až na post sólisty Royal Ballet v Londýně. Zdeněk bral každou naši korekci vážně a svou láskou k tanci překonal všechny výzvy. Jeho talent byl obrovský, ale klíčem k úspěchu bylo také otevřené myšlení a přístup, který má k práci. Pomohl jsem mu nejen s technikou, ale také s pochopením filozofie a hlubšího přístupu k baletu.

A co ten druhý příběh?
Druhý příběh pochází z Izraele, kde jsem měl příležitost pracovat s palestinským chlapcem jménem Ayman. Původně pocházel z ulice, kde dělal lotroviny, ale díky našemu vedení si ho všimla i ředitelka školy a souboru Kibbutz Contemporary Dance Company Yehudit Arnon a my jsme ho přijali do baletního programu zdarma. Začínal od nuly, neměl žádné akademické základy, ale jeho nasazení bylo neuvěřitelné. Společně jsme pracovali na všem od základních pohybů až po pokročilé techniky. Dokonce i asistentka slavného choreografa Jiřího Kyliána, která přijela vyučovat balet do Izraele, byla jeho výkonem ohromena. Říkala, že jsme ho dokázali vycvičit na neuvěřitelnou úroveň, přestože neměl žádné předchozí vzdělání nejen v baletu. Na Aymana jsem obzvlášť hrdý. Po mém návratu do Česka se dokonce celá baletní škola složila na jeho letenku, aby mě mohl přijet navštívit do Ostravy. To pro mě bylo nesmírně dojemné a ukázalo mi to, jak silné pouto jsme během jeho taneční cesty vytvořili.

Co vás motivuje k tomu, abyste dál pracoval s mladými tanečníky, i po letech v tak náročném oboru?
Tanci a práci s mladými talenty se věnuji celý život, a právě láska k tomuto oboru mě naplňuje každý den. Mohlo by to znít až přehnaně romanticky, ale skutečně si nedokážu představit život bez tance a baletu. Baví mě také mezinárodní spolupráce a hledání nových talentů po celém světě. Aktuálně trénuji nové studenty v baletní škole v Egyptě a nesmírně si tuto zkušenost užívám. Každý nový talent a každá nová výzva mi dávají energii pokračovat dál.

Autorka je studentkou publicistiky a médií na VŠOP.)