Impresário v koncích na Orlí
Brněnské Divadlo na Orlí uvedlo novou premiéru Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění, Cimarosovu svěží operu buffu Impresário v koncích (L´impresario in angustie) z roku 1786. Inscenaci můžeme okomentovat veskrze kladně, posuzujeme-li její hudební stránku, a to jak zpěv, tak výkon orchestru řízeného posluchačem druhého ročníku Jiřím Habartem, podobně můžeme ocenit také nenucené pohybové a herecké výkony posluchačů a posluchaček sólového zpěvu, jejichž výkony byly vesměs soustředěné a měly značnou uměleckou úroveň.
Rezervy vidím v pedagogickém vedení inscenačního týmu, zejména v nejasném dramaturgickém základu inscenace. Nemyslím tím pochopitelně výběr Cimarosova dílka ani volbu rozšířené verze operky, jejímž dávným dramaturgem se stal sám Johann Wolfgang Goethe, ale dramaturgii samotného večera. Inscenace totiž užívá dvojí ambaláž. Ta první ji přenáší jaksi rozpačitě a nepřesvědčivě do vzdálené budoucnosti, v níž je vše ovládáno digitálně a předpokládá se, že budoucí diváci (tedy my) nejsou schopni nikterak zasahovat ani do volby možností, které jsou jim zdánlivě předkládány. Další zpomalovací vrstvou večera je předstírání, že jsme přítomni zkoušce. Režisér inscenace Marek Mokoš, posluchač druhého ročníku magisterského studia, v hyperrealistické roli sebe samého neustále přerušuje proud akcí a tím ubírá inscenaci možnost, aby probíhala plynule a vyváženě a dokázala diváky zaujmout. Navíc je režisér nejméně přesvědčivým interpretem v kontextu inscenace. Zpívá se z pochopitelných důvodů italsky (jedna altová árie také na Goethův text německy), takže publikum jenom tuší, o co se právě jedná.
Nebylo by užitečnější, kdyby se místo vymýšlení nadbytečných ambaláží spíše pracovalo na kontaktu účinkujících s přítomnými diváky, kdyby se inscenátoři věnovali víc samotnému dílku, jeho hlubšímu propracování a jeho zprostředkování divákům? V tomto případě, kdy řídící postavou inscenace je režisér, který spolu s ostatními předstírá, že jsme přítomni zkoušce, při níž dochází ke konfliktům mezi ním, dirigentem a zpěváky, je přece potřeba si hlídat temporytmus inscenace ještě pečlivěji než u nerušeně probíhajícího večera.
Obdiv patří dirigentovi inscenace, který s přehledem a vtipem řídil Janáčkův akademický orchestr (orchestr posluchačů hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění) a jehož reakce působily uvolněně a věcně. Ve druhé části večera následovala souvislá árie Impresária, díky za ni. Osvěžením večera byly vstupy Asistenta režie/technika Michaela Robotky, jehož spontánní projev poskytl večeru to, čeho se mu poněkud nedostávalo – pobavil a potěšil diváky, které na konci čekalo opět vystřízlivění: Vrátili jsme se do takzvané “quasibudoucnosti” a bylo po legraci.
Hodnocení autorky recenze: 75%
Domenico Cimarosa:
Impresário v koncích
Hudební nastudování: Tomáš Krejčí
Dirigent: Jiří Habart
Režie: Marek Mokoš
Scéna: David Janošek
Dramaturgie: David Janošek
Asistent režie: Natálie Gregorová
Janáčkův akademický orchestr Brno
Orchestr posluchačů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění Brno
Premiéra 19. března 2016 Divadlo na Orlí Brno
Operní ředitel – Michal Marhold (alt. Pavel Slivka)
Kapelník – Pavel Valenta (alt. Martin Javorský)
Básník – Martin Vydra (alt. Tadeáš Hoza)
Koloraturka – Doubravka Součková (alt. Aneta Ručková)
Subreta – Tereza Maličkayová (alt. Mária Havriľaková / Iryna Shevchuk)
Altistka – Jarmila Balážová (alt. Pavla Mlčáková / Dorota Smělíková)
Asistent režie – Michael Robotka
Hlas 1 – David Janošek
Hlas 2 – Lubomíra Sonková
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
