Brněnské publikum mělo možnost vidět jeho inscenaci Věci Makropulos na festivalu Janáček Brno 2012 v provedení norimberského operního souboru a ročník 2016 zahájil brněnský soubor jeho inscenací Káti Kabanové, která vznikla původně pro Vlámskou operu. Nyní Robert Carsen vytvoří inscenaci své šesté Janáčkovy opery přímo pro Brno a jeho operní soubor jako pokračování svého mimořádného janáčkovského cyklu, který začal před mnoha lety inscenací Její pastorkyně pro Vlámskou operu.
„Opera pojednává o snaze skladatele napsat operu a ten skladatel považuje sám sebe za neúspěšného. Co je na této opeře velmi zvláštní, je, že příběh není vyprávěn v normálním časovém rámci a to je pro inscenační tým skutečně velmi zajímavá výzva. Podstatou opery je příběh muže, který píše operu a píše ji, kvůli nešťastným událostem v jeho životě. A protože kompozice opery je velmi osobní čin, neboť skladatel ji musí propojit s tím, co cítí, je cyklicky propojené, jako žádné jiné, na kterém jsem předtím pracoval. Aby bylo možné příběh odvyprávět, musel jsem přijít se svými výtvarníky se zajímavým řešením. V naší inscenaci jsme se rozhodli umístit děj do prostředí konzervatoře, kde se odehrává poslední jednání, a odtud se posouvat v čase. Díky vytvoření postavy mladého Živného, je starý skladatel stále přítomen a role je rozdělena mezi dva tenory,“ řekl k inscenaci Robert Carsen.
Obou podob skladatele Živného se ujmou dva přední zahraniční pěvci, kteří ale nejsou v janáčkovském repertoáru žádnými nováčky. Italský tenorista Enrico Casari se od svého operního debutu v roce 2006 stal pravidelným hostem významných evropských divadel, kde ztvárnil tenorové party v operách italského i světového repertoáru. S Janáčkovým operním dílem se nesetkává poprvé, vystupoval v roli Janka v Carsenově inscenaci Věci Makropulos v Opéra national du Rhin a Teatro La Fenice a v roli Kudrjáše v Kátě Kabanové v Opéra national du Rhin a Teatro Regio Turin.
Již čtvrtstoletí trvající úspěšná kariéra zavedla britského tenoristu Philipa Sheffielda do operních domů od Buenos Aires přes New York až po Tokio a do řady významných evropských souborů. Z Janáčkových postav má na svém repertoáru hned několik rolí – pro Teatro Colón nastudoval Tichona v Kátě Kabanové, pro Opera North Broučka ve Výletech páně Broučkových, ztvárnil také Rechtora v Příhodách lišky Bystroušky a dvojroli Čerevin/Šapkin v opeře Z mrtvého domu. S Robertem Carsenem spolupracoval na inscenaci Bernsteinova Candida. Jejich osudovou láskou Mílou Válkovou bude vynikající česká sopranistka Alžběta Poláčková.
Hudební nastudování je dílem šéfdirigenta brněnského souboru Marko Ivanoviće, zkušeného janáčkovského interpreta, který k Osudu řekl: „Klíčem k pochopení je hudba. Typicky janáčkovská mluva, která je ovšem v mnoha ohledech experimentální, hledačská, nás uvádí do autorova záměru zobrazit ‚operu v opeře‘ a proniknout do rozervané duše skladatele Živného – tohoto zvláštního hrdiny-antihrdiny. Proti venkovskému realismu a naturalismu Její pastorkyně stojí v Osudu velmi stylizovaná měšťanská intelektuální mluva začátku 20. století. Ačkoliv i zde jsme svědky skvěle zhudebněných situací z tehdejšího reálného života („rozjívení“ puberťáci na konzervatoři nebo „cvrkot“ lázeňských kolonád), samotný příběh je velmi intimní, snový a až surrealistický.“
Leoš Janáček: Osud
Premiéra 28. září 2020 v 19:00, Janáčkovo divadlo
Libreto: Fedora Bartošová
Hudební nastudování: Marko Ivanović
Režie: Robert Carsen
