Rachmaninov v novém světle
Ivan Ženatý spolupracuje s předními světovými symfonickými orchestry a dirigenty slavných jmen. Jeho četné gramofonové nahrávky u věhlasných firem jako u společnosti Dorian Recordings v New Yorku, Multisonic či Supraphon vzbuzují nadšení u milovníků hudby i odborné kritiky. Intenzivně se věnuje rovněž pedagogické činnosti. V roce 1996 přijal post profesora houslové hry na Vysoké hudební škole Carla Marii von Webera v Drážďanech, současně je nyní též profesorem na Meadowmount School of Music v New Yorku.
V Teplicích zazněl koncert s netradiční dramaturgií tvořenou pouze dvěma nástrojovými sonátami – Sergeje Rachmaninova a Bohuslava Martinů. Shodou okolností vystoupili oba umělci, Ivan Ženatý a Martin Kasík, se stejným programem 24. května 2025 velmi úspěšně v rámci programu letošního Pražského jara. V případě Sergeje Rachmaninova (1873–1943) se jedná o transkripci Sonáty g moll pro violoncello a klavír, op. 19 do verze pro housle a klavír, v úpravě Jaschy Heifetze (Andante) a Ivana Ženatého. Profesor Ženatý mi laskavě poskytl několik slov úvahy ohledně transkripce uvedené sonáty: „A právě tady, při meadowmountských letních koncertech (USA) jsem začal přemýšlet o zvukové rovnováze zmíněné sonáty, kterou Rachmaninov v roce 1901 věnoval violoncellistovi A. Brandukovovi. Lze vůbec ve všech polohách skloubit krásný, tmavý, sonorní, ale přece jen méně průrazný tón violoncella s masivním a virtuózním partem klavíru? Jak kompatibilní je temný zvuk hlubokého smyčcového nástroje se symfonicky znějícím Steinwayem? Poslouchal jsem výkony mladých i slavných violoncellistů a stále a znovu si představoval, jak by tato emotivní hudba posledního z romantiků zněla na housle. Jistým povzbuzením a inspirací mi byla transkripce velkého Heifetze, který volnou třetí větu upravil a často ji hrával… A bylo dokonáno. Pustil jsem se po večerech do přepisování violoncellového partu, což je činnost stejným dílem uklidňující i vzrušující. V panu Kasíkovi jsem našel toho nejlepšího klavírního partnera, oddaného, tvůrčího, sólistického i spoluplynoucího…“ (Děkuji Ivanu Ženatému za tato krásná slova.)
V Teplicích se první věta Rachmaninovovy sonáty rozezněla poetickým začátkem s krásným tónem houslí v úvodních taktech Lenta. Následující Allegro moderato promlouvalo ve spontánní dramatičnosti klavíru spolu s temnými tóny houslí. Ostatně virtuózní plochy klavíru zde, i v dalších oddílech, vyvolávaly asociaci s velkými klavírními díly věhlasného klavíristy Rachmaninova. Druhá věta Allegro scherzando byla naplněna vtipně hravou hudbou v obou nástrojích, podtrženou též hrou pizzicata v houslích. Poetický zpěv houslí třetí části Andante jen zdůraznil zálibu Jaschy Heifetze právě v této romanticky laděné větě. Závěrečné Allegro mosso přináší strhující hudbu v kontrastech poetických melodií a sugestivně dramatických ploch s vrcholným efektem obou nástrojů v závěru věty. Posluchač sklání hlavu v pokoře a úžasu nad krásou smysluplnosti přednesené transkripce houslového partu původně Rachmaninovovy Sonáty g moll pro violoncello a klavír.
Křehká hravost Martinů
Po přestávce se rozezněla Sonáta C dur pro housle a klavír Bohuslava Martinů (1890–1959). Martinů napsal tuto sonátu již v roce 1919 a věnoval ji Stanislavu Novákovi a Karlu Šolcovi. Ihned při prvních tónech sonáty bylo zřetelné, o jak rozdílnou kompozici se nyní jedná, nepoměrně křehčí než v případě zvukové masivnosti Sergeje Rachmaninova, nyní v duchu jistého francouzského tradicionalismu Césara Francka. Přesto skladbou prostupuje melodický princip folklorní atmosféry, duch tak typický pro dílo Bohuslava Martinů. Kontrastní sled čtveřice vět – Allegretto quasi moderato, Scherzo, Largo a Allegro přináší okouzlující prvky invence Bohuslava Martinů. V jednotlivých větách se střídají křehké hravé pasáže svěřené houslím a následně klavíru s dramatickými pasážemi obou nástrojů s dynamikou fortissima. Sonáta končí až strhující hudbou quasi tanečního reje v uhrančivých spontánních tónech obou nástrojů. Publikum bylo okouzleno nástrojovou virtuózitou, technickou stránkou i zvukovou barevností hry obou umělců, kteří reagovali na nadšené ovace posluchačů dvěma kontrastními přídavky. Především křehké preludium Clauda Debussyho bylo překvapivě jemnou reakcí na závěr Sonáty C dur Bohuslava Martinů. Housle Ivana Ženatého imponovaly krásou své barevnosti, ostatně se jedná o vzácný nástroj z dílny Giuseppe Guarneriho del Gesù z roku 1740. Publikum ve zcela vyprodaném sále Zahradního domu v Teplicích odcházelo z tohoto festivalového koncertu obohaceno o nevšední hudební zážitek.
Hudební festival Ludwiga van Beethovena: Ivan Ženatý, Martin Kasík
26. května 2025, 19:00 hodin
Zahradní dům Teplice
Program
Sergej Rachmaninov: Sonáta g moll pro violoncello a klavír, op. 19 (podle originální verze upravil pro housle a klavír Jascha Heifetz a Ivan Ženatý)
Lento. Allegro moderato
Allegro scherzando
Andante
Allegro mosso
Bohuslav Martinů: Sonáta C dur pro housle a klavír, H. 120
Allegretto quasi Moderato
Scherzo
Largo
Allegro
Účinkující
Ivan Ženatý – housle
Martin Kasík – klavír
