Ivana Veberová: Hudba mi dala celý můj život

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Sopranistka Ivana Veberová, rodačka z Českých Budějovic, složila v roce 2005 absolutorium na Pražské konzervatoři ve třídě profesorky Antonie Denygrové. Téhož roku debutovala v plzeňském Divadle J. K. Tyla v roli Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě a od roku 2006 je v Plzni ve stálém angažmá. Zpívala již mnohé z nejkrásnějších rolí sopránového oboru, Dvořákovu Rusalku, Hraběnku ve Figarově svatbě, Desdemonu ve Verdiho Otellovi, Janáčkovu Jenůfu, Cileovu Adrianu Lecouvreur, Liu v Pucciniho Turandot i titulní Toscu, Verdiho Aidu, Ponchielliho Giocondu, Taťánu v Čajkovského Evženu Oněginovi či Smetanovu Libuši. V Plzni ji můžeme aktuálně vidět v inscenacích Šelma sedlák, Nabucco, Iris, Prodaná nevěsta, Prodáváme nevěstu a nejnověji v Broučcích Jana Jiráska, v nichž vytvořila roli Maminky.
Ivana Veberová (foto Klára Žitňanská)

Role Mařenky v Prodané nevěstě vás provází od vašeho plzeňského debutu až po dnešek. Vzpomínáte si ještě na svůj debut? A jak se to vlastně všechno tehdy seběhlo?
V posledním roce mého studia na konzervatoři jsem se zúčastnila předzpívání v plzeňském divadle. Hned nato mi bylo tehdejším vedením nabídnuto hostování v Prodané nevěstě v roli Mařenky. Tato nabídka byla pro mne, tehdy dvacetiletou dívku, splněným snem, ale zároveň jsem si hned uvědomila, jak velké sousto jsem si ukousla. Bez jakýchkoliv předchozích jevištních zkušeností skočit do již nastudované inscenace a rovnou do hlavní role. Ale nejsnáze se člověk naučí plavat, když je hozen do vody. A přesně tak jsem si připadala. Se svojí paní profesorkou Antonií Denygrovou jsem si pečlivě nastudovala hudební part, ale po první zkoušce s dirigentem Jiřím Štruncem jsem pochopila, že si zpěvák nemůže zpívat jen tak, jak se mu to líbí, ale že je to zkrátka týmová spolupráce a gesta dirigenta se musí respektovat. Mít pod sebou orchestr je také něco úplně jiného než zpívat s doprovodem klavíru, z toho barevného zvuku jsem byla uchvácená. S asistentem režie jsem si párkrát prošla aranžmá a právě z toho jsem měla největší hrůzu – vědět, odkud kdy a kam jdu a co kdy dělám, to jsem si myslela, že si snad nikdy nezapamatuji. 6. února 2005 jsem stála v portále s pocitem – neumím zpívat, nevím vůbec nic, ale už nemůžu couvnout, tak děj se vůle Boží… Zároveň jsem ale cítila obrovskou podporu svých blízkých a v uších mi znělo: „Tak jim to ukaž a vykroč pravou!“

Rovnou taková velká role, to muselo být něco!
Od malička mě mí rodiče i prarodiče vedli ke kultuře. Navštěvovali jsme nejen muzea, galerie, ale také koncertní sály a samozřejmě i divadla. Není proto divu, že operu Prodaná nevěsta znám již od raného dětství. Duet „Znám jednu dívku“ zněl často v originálním pojetí mém i mého bratra během úklidu pokojíčku nebo k pobavení při návštěvě babičky a dědy. Part Mařenky mne zaujal později, z nahrávek ve spojení s krásným hlasem Gabriely Beňačkové.

B. Smetana: Prodaná nevěsta (foto Pavel Křivánek)

Co pro vás role Mařenky a opera Prodaná nevěsta znamená? Co je na této roli nejtěžší? A co naopak nejradostnější?
Role Mařenky není až tak technicky náročná, ale těžké na ní je interpretovat ji tak, aby posluchače zaujala a nebyla to jen jedna z mnoha Mařenek, které už v tak často hrané a známé opeře slyšel. Proto jsem byla velice překvapena a samozřejmě potěšena tím, že jsem právě za tuto roli získala v roce 2014 Cenu Thálie. Velký dík tak patří režisérce Janě Kališové, která ze mě vykřesala Mařenku „holku krev a mlíko“, upřímně milující, ale zároveň živou a temperamentní, která dokázala zaujmout nejen diváky, ale i porotu Cen Thálie.

Současně účinkujete také v představení nazvaném Prodáváme nevěstu, což je speciální krácená inscenace pro dětského diváka. To se přece jen nestává tak často, mít roli ve dvou verzích téhož titulu… Musí to být asi radost, ale i závazek zprostředkovat naši národní operu dětem? Děti jsou diváci nejnáročnější…
Když mi šéf nabídl roli Mařenky ve zkrácené verzi pro dětské publikum, ráda jsem přijala. Nebudu zapírat svou prvotní vidinu snadné čárky – nazpívaná role ve zkrácené podobě s vyškrtanými áriemi, menší jeviště, a tedy zpěv „na půl hlasivky“ a za hodinu půjdeme domů. Ale nakonec to přeci jen tak jednoduché nebylo. Pamatovat si, které části tam jsou, které ne, co se zpívá a který recitativ se jen mluví. A právě mluvené texty, ve kterých nemám velkou praxi, mi daly zpočátku dost zabrat. Ale odměnou pro nás vždy je vidět tak nablízko reakce dětí, ten údiv, když se rozsvítí scéna s kulisami a my vejdeme v krojích, to překvapení, když otevřeme ústa a oni tak mnozí uslyší prvně zpívat operní pěvce, jejich rozzářené oči a smích, když se dobře baví. Není těžké děti zaujmout, ale těžké je udržet jejich zájem až do konce a nedovolit, aby se začaly nudit.

B. Smetana: Prodaná nevěsta (foto Pavel Křivánek)

V repertoáru máte i Dvořákovu Rusalku a Janáčkovu Jenůfu, které vedle Smetanovy Mařenky patří k těm opravdu národním, a řekl bych nejdůležitějším ženským rolím z české opery. A nejkrásnějším. Vnímáte to také tak? Mohla byste je nějak porovnat? Protože každá je úplně jiná, nejen žánrem opery a hudbou, ale i osudem těchto tří postav – máme tu komickou operu o milostných nedorozuměních, pohádkovou operu se smutným koncem a lidové drama s koncem šťastným…
Kdybych měla jmenovat tři nejkrásnější ženské role z českých oper, Mařenka, Rusalka a Jenůfa by byly určitě první tři, které by mi vytanuly na mysli. Každá z těchto postav je jiná a jejich porovnání by bylo na celou knihu. Navíc jsou tak notoricky známé, že si každý dokáže udělat srovnání sám. Jedno však mají tyto postavy společné. Všechny tři jsou mladé hezké dívky, které prožívají velké trápení s láskou, které zapříčinilo chování jejich protějšků.

A když probíráme českou operu, nesmíme zapomenout na Smetanovu Libuši. Co pro vás znamená tato role a toto dílo?
Opera Libuše a můj vztah k ní?… Velice specifický. Prožívám vždy jakousi posvátnou úctu, národní hrdost a vlastenecké dojetí. Při poslechu této opery jsou místa, kdy mi leze mráz po zádech, slza se mi kutálí po tváři, jindy mě zas zaplavuje zvláštní pocit štěstí a člověk vlastně ani neví proč.

B. Smetana: Libuše (foto Pavel Křivánek)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na