Pod tímto podivným názvem se skrývá malý strunný nástroj, který vypadá jako malý cimbál. Je to cimbál barokní neboli hackbrett, na nějž se hrálo hlavně v Itálii koncem 18. století. Zajímavé je, že se na něj hraje buď paličkami, nebo pizzicato, čímž se dosahuje poněkud jasnějšího zvukového zbarvení. Salterio postupem času dostalo kladívka a vznikl tak v 18. století kladívkový klavír.
Na tomto koncertě hrály oba nástroje, které se zajímavě doplňovaly a ladily spolu. Sonata per il Salterio con basso I-Gl, M.4.32.7 milánského skladatele Angela Contiho zaujala podobností zvuku obou nástrojů a virtuózním podáním obou umělkyň. Nástroje si půvabně odpovídaly s hravou elegancí. Třívětá skladba dala prostor oběma umělkyním, aby předvedly hned zpočátku, čeho všeho jsou nástroje schopné a jak dokáží vykouzlit pohodovou náladu. Sonata per salterio, jejíž autor není znám a o skladbě se ví jen to, že pochází z Montecassina u Neapole, je psána celá pro pizzicato a její zvuk připomínal citeru. Sólo pro kladívkový klavír v podání hostitelky Barbary Marie Willi bylo vybráno překvapivě. Autorem dvou skladeb, Rondeau á la Mazurka a Rondeau á la Krakowiak pro fortepiano, je Józef Antonín Elsner, učitel Fryderyka Chopina. Pro brněnské posluchače je zajímavé, že tři roky působil v brněnském divadelním orchestru. První část uzavřela opět Sonata per salterio e basso I-Gl, M.4.30.32 Pietra Berettiho, kapelníka dómu ve Ferraře, která je jeho jediným dochovaným dílem. Třívětá skladba Allegro – Andante – Allegro je hravá a radostná, prostřední Andante je v houpavém rytmu Siciliany.
Po přestávce zazněla skladba sólistky Franzisky Fleischanderl, která si podle vzoru svých předchůdců napsala skladbu pro svůj nástroj. Sladká a hravá Sonata zněla z jejích rukou křehce a zvonivě a potěšila publikum. Doplňkem programu byla Passacaglia pro klávesový nástroj mladé řecké flétnistky a skladatelky Sofie Mavrogenidou, která pochází z Brna, kde vystudovala Akademii staré hudby. Její Passacaglia ve verzi pro kladívkový klavír zněla radostně a tanečně a spojila řeckou rytmičnost a zpěvnost s barokními vzory a následující Dumka přinesla synkopickou rytmizaci. V závěru zazněla skladba neznámého autora z Neapole, Sonata per salterio I-Nc, 22.2.15/2. Ač údaj v názvu chybí, přesto jde o skladbu s doprovodem kladívkového klavíru. Skladba je plná kontrastů a překvapení, hravá a taneční, půvabná a obě hráčky jí daly svůj šarm a radost z muzicírování. Závěrečná věta byla vrcholem celého večera, který publikum přijalo s vděčností a obdivem. Další z večerů, který přinesl brněnskému publiku překvapení a příjemné seznámení s nástrojem baroka.
