Jak Barbara Maria Willi flirtovala s cimbálem

V cyklu koncertů staré hudby v Konventu Milosrdných bratří v Brně pokračovala Barbara Maria Willi ve středu 2. října 2019. Opět se šarmem sobě vlastním přivítala své publikum a představila svoji spoluhráčku. Tentokrát si přizvala jako hosta mladou německou hudebnici, která si již v dětství zvolila podivný nástroj. Franziska Fleischanderl hraje na salterio.
Barbara Maria Willi a Franziska Fleischanderl (foto CEMA)

Pod tímto podivným názvem se skrývá malý strunný nástroj, který vypadá jako malý cimbál. Je to cimbál barokní neboli hackbrett, na nějž se hrálo hlavně v Itálii koncem 18. století. Zajímavé je, že se na něj hraje buď paličkami, nebo pizzicato, čímž se dosahuje poněkud jasnějšího zvukového zbarvení. Salterio postupem času dostalo kladívka a vznikl tak v 18. století kladívkový klavír.

Na tomto koncertě hrály oba nástroje, které se zajímavě doplňovaly a ladily spolu. Sonata per il Salterio con basso I-Gl, M.4.32.7 milánského skladatele Angela Contiho zaujala podobností zvuku obou nástrojů a virtuózním podáním obou umělkyň. Nástroje si půvabně odpovídaly s hravou elegancí. Třívětá skladba dala prostor oběma umělkyním, aby předvedly hned zpočátku, čeho všeho jsou nástroje schopné a jak dokáží vykouzlit pohodovou náladu. Sonata per salterio, jejíž autor není znám a o skladbě se ví jen to, že pochází z Montecassina u Neapole, je psána celá pro pizzicato a její zvuk připomínal citeru. Sólo pro kladívkový klavír v podání hostitelky Barbary Marie Willi bylo vybráno překvapivě. Autorem dvou skladeb, Rondeau á la Mazurka a Rondeau á la Krakowiak pro fortepiano, je Józef Antonín Elsner, učitel Fryderyka Chopina. Pro brněnské posluchače je zajímavé, že tři roky působil v brněnském divadelním orchestru. První část uzavřela opět Sonata per salterio e basso I-Gl, M.4.30.32 Pietra Berettiho, kapelníka dómu ve Ferraře, která je jeho jediným dochovaným dílem. Třívětá skladba Allegro – Andante – Allegro je hravá a radostná, prostřední Andante je v houpavém rytmu Siciliany.

Barbara Maria Willi a Franziska Fleischanderl (foto CEMA)

Po přestávce zazněla skladba sólistky Franzisky Fleischanderl, která si podle vzoru svých předchůdců napsala skladbu pro svůj nástroj. Sladká a hravá Sonata zněla z jejích rukou křehce a zvonivě a potěšila publikum. Doplňkem programu byla Passacaglia pro klávesový nástroj mladé řecké flétnistky a skladatelky Sofie Mavrogenidou, která pochází z Brna, kde vystudovala Akademii staré hudby. Její Passacaglia ve verzi pro kladívkový klavír zněla radostně a tanečně a spojila řeckou rytmičnost a zpěvnost s barokními vzory a následující Dumka přinesla synkopickou rytmizaci. V závěru zazněla skladba neznámého autora z Neapole, Sonata per salterio I-Nc, 22.2.15/2. Ač údaj v názvu chybí, přesto jde o skladbu s doprovodem kladívkového klavíru. Skladba je plná kontrastů a překvapení, hravá a taneční, půvabná a obě hráčky jí daly svůj šarm a radost z muzicírování. Závěrečná věta byla vrcholem celého večera, který publikum přijalo s vděčností a obdivem. Další z večerů, který přinesl brněnskému publiku překvapení a příjemné seznámení s nástrojem baroka.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na